Bratři v triku a co z toho bylo

Někdy vám to prostě příjde na ruku. Počás, flow a super kompanie. Má-li flow navíc i spád, je vymalováno! Spolu s Marťasem se setkáváme téměř na sekundu přesně a než se přebalí věci jsme v kompletní squadře. Verču nechávám borcům vzadu a aby nás s Ondrou vepředu nerušili, přidáváme mezi sedačky asi pátou matici. Prej když safty third, tak pořádně. Superb, tour může začít!

 

Berem to systematicky a taky je kdes se potřeba rozlízt. Chytů je více pouze na Zelené hoře. Tedy startujem tam. Jarní novinka od Sebastiána v podobě Korwinatoru odolává přísnosti větru, ale pouze asi 20 min náletu bratří a Ondřeje. Nakonec neobstojí ani nahozené 8A. Prej C+ a to s odřenýma ušima. Ale chyty byly a rozlez tedy taky…

 

 

Seba při prváči a Marťas při prvním opakování Korwinatora (pht vše - ŠtěpánU, OndraN, PatrikP, VerčaF, Asu)

 

Bunkr je už jiná, převislá deska dává tušit, že zatínat bude potřeba mnohem víc. Chvíli to vypadá, že má blíže k přelezu Štěpán, ale finiš nakonec  o pár sekund výjde lépe Martinovi. Atomový kryt a nový TOP oblasti. Bych sám nezahálel, konečně propojuji kroky jednoho z traverzobouldrů a vzniká Maginotova línie, která pro změnu nedělá problém nikomu z borců. Obzvlášť máte-li Nevělajzovo rozpětí a klíčové místo tak vynecháte.

 

 

Atomový kryt

 

Ještě nás čeká kámen Angry Bird a nahozený Sebův projekt Bad Pig. Dach je menší než se původně zdá a grande finále je tak skutečně minimalistické. Sedneš, zalomíš, hooooopsneš a sklízíš ovace. Kdyby bylo na mně, nazvu cestu Masakrovanie prawaka. Levačkou totiž lezete akorát po čapácích. Opět trojlístek přelezů a rozhicovanost svalů připravená ke steči.

 

Bad Pig

 

Chytů bylo dosti, pome ždímat obláče. Odskáče to z nejstarších bouldrů oblasti - Geroj. Luxusní medvěd s jedinou lištou uprostřed moře ničeho. Kdo na ní sáhne má vyhráno. Nebo taky ne, když si jako Ondřej chcete pokazit flashpřelez 5Céčkovým topoutem. Ale má hoch pravdu, někeré skvosty třeba lézti víckrát, aby si člověk užil krásu pohybu… 

 

 

 

 

Geroj

 

Zato Mamba klasicky tresče kohokoliv bez rozdílu vyznání. Ať už mega přesahem, nebo fikaným dolezem. Kdo nezažil ten nepochopí, co vše lze v jednom 7A zažít. Póslě mezipřistání u Synů Velké medvědice a taškařice v podobě běžkařského bouldru Trojboj. Ale to vše jen tak na výklus.

 

 

Mamba

 

Zatím bez ztráty kytičky a s úsměvem k nenápadnému bouldru nejmohutnějšího balvanu – Mantle, mantle. Jedná se vlastně o dvojkrok. Opřít se a zvednout, dolez plotnou a přelivem mohutné Tsunami je pak jen povinnost. Toliko teorie. Prakticky to znamená omágovat všechny obliny na nástupu. Snažit se pokud možno aspoň odlepit špičku ze země a pak pro jistotu zkouknout video stejnojmenného slavnějšího bratra v Castle Hillu. Nic naplat. Dosahuji sice hajlajtu dne, kdy jako jediný odlepím i druhou špičku od země (tu levou se mi snaží Marťas dost razantně přidržet na nestupu, který jako jediný aspoň pohledově vypadá jako nerovnost), nož ani tak bohy neoklamem. Honza Zbranků měl hold asi drátěnku na dlaních, i když on sám tvrdil, že záleží především na kvalitě nohavic. Nik z pod kamene nic nechápe a raděj valíme dál. Lépe řečeno hloubš do hory vstříc výzvám…

 

Bratři v triku...

 

V rámci logistiky pro přesun volíme novou taktiku – bouldřice dovnitř a Marťas ven. Ostatně na čerstvém vzduchu se líp regeneruje, než?

 

 

A cíl? Vyprášit kožich převislé medvědici na West Endu. Ze stoje zatím probil pouze Adámo, a tak výzva už jen k opakování, nemluvě o SD verzi, která přidá několik intenso kroků. Nejlépe se vede čerstvě zregenerovanému mladšími bráchovi. Jako jediný vyleze stand up a suverénně vypadá i v SDčku. Proti jsou jen zrnka žuly, která občas popojedou a celý přelez značně ztěžují. Po gymnastickém cvičení a performance v podobě představení O tom jak se ždímala žula se nakonec Marťasovi zadaří.  A tak jsem na řadě já se svým vtipným kouskem hledej klíče v kupě dřeva. Občas se chytá Štěpán, nebo Verča, ostatní akorát trpělivě vyčkávaj na fotografy a o moje dlouho připravované vystoupení (chtěl jsem použít slovo one man show) nestojí. Občas hold člověk šlápne vedle.

 

 

 

 

Večer sice na blízku, ale kultovní kámen Duel o to blíž, pročež nutno zkusit dardy i zde. Centrální plotna vypadá jak Prášilova pohádka o chytech, kdežto tupá převislá hrana z malé jeskyňky aspoň dává jiskřičku naděje na nějaký slabomyslný pokus. Končí to však pouze odlepením zadku od země a konečná… Noc tak vítáme u ufo kamene zvaného Dům neklidu, kde se bratři realizují v parádní hraně Zběsilého snění. Je vidět, že vytrvalosti maj oba na bouldristy habafuck. Na převislý kýl Mohutného klu Ocelota je už však neukecám...

 

Duel

 

Zpátky řešíme sice logistický problém, jak narvat do auta o dva lidi a jednoho psa více, ale kouzlit se dá nejen ve skalách a o slabou půl hoďku stojíme všichni na počátku, tam kde jsme den ladně začali…

 

projekt Wolandovi suity

 

Ráno, ráničko načínáme na Superflowu, kde na Mefista vede pekelný projekt Wolandova suita. Ale je moc vedro a chyt je jen jeden – dobrá noha na nástupu SD verze. Valíme tedy pěkně do kopce na jednu z mála přirozených a přitom výrazných linií – odtlačujícího sokola Deprese. Vencův název odpovídá realitě. Po tom co uděláte většinu kroků vás čeká hladká plotna bez stupů s jediným řešením v podobě skoku na hranu. Jen dodám, že doskočil pouze Ondra. Hádat proč snad nemusíte. Jeho rozpětí rukou dosti přes dva metry mluví za vše. Ze seznamu zároveň můžeme škrtnout i mocný skok projektu Májového optimismu, který dokonce Ondřejovo rozpětí přesahuje. Což by možná nevadilo, kdyby nechyběly nohy a doskokem nebyla lepší, ale oblá přídrž. Tak dobře, možná příští týden ještě doporučím Janu Hojerovi, ten to snad užmoulá, ale to je hudba budoucnosti a dnešní doba preferuje pouze právě teď... Zastávka na Wiessnerovi se ale vyplácí. Štěpa spolu s Adamem z ostravské bandy přelézají drtičku Skřeta a spokojeni se tak všichni přesouváme do oblasti s největší koncentrací nejlepších bouldrů – k Jedlím na Žulovém vrchu.

 

 

 

 

Neúnavná mašina v podobě staršího brata jen tak mimochodem zruinuje Petrohradskou klasiku SD a flashne Magicwood (jeden z nej bouldrů v okolí) a vytrápí se už jen na Medailónu low a Minimaxu low. Já s Adamem aspoň v závěru uchvátíme první opakování Paťákovi Jedné ruky dlouhé a spolu s již značnou skupinou bouldristů se všichni snažíme dosdírát kůži na okolních drobnostech a občas v záchvěvu optimismu ufackovat ještě nějakou tu hranu.

 

 

Magicwood a Mám jednu ruku dlouhou

 

Nemám úplně slov jak to shrnout: A tempo, presto, občas nádech, všemocná síla, a kosa zbroušená na nejjemnější hranku, intenso, radost a hlavně inspirace, sázet jednu za druhou. Jakoby v realu prožít to, že jen vítr se nemá čeho bát!

 

Z pohledu zúčastněného a angažovaného jedince, faktograficky sepsal s odstupem dnů pan řídící. Brou. A.

 

PS: Mega díky všem zúčastněným a taky výše uvedeným fotografům za matroš. K dispozici je také dost video materiálu, ale to postupně...