S Martinem Stráníkem o boulderingu

Martin Stráník je jistě jedním ze nejlepších bouldristů (světa). Pravidelně přináší skalpy 8B a výš a co se množství přelezených těžkých bouldrů za rok týká, mnohdy nemá konkurenci. Zeptal jsem se ho proto, na jeho názor na tuto, čím dál více oblíbenější lezeckou disciplínu:

 

 

Jaký je dle Tebe rozdíl mezi boulderingem u nás a jinde v Evropě?

 

Z mého pohledu jsou u nás lidé více nadšení do objevování nových oblastí a kamenů, dají si s tím tu práci a připravují oblasti pro jiné a to i když se jedná pouze o pár kamenů. Těchto lidí si nesmírně vážím. Ve světě přibývají nové bouldery, oblasti, ale zdaleka ne v takovém množství v jakém u nás, pokud vezeme v potaz právě ten potenciál, který je ve světě daleko větší a kvalitativně jinde. Kupříkladu Magic Wood, být u nás, tak už 5 let není po mechu na kamenech ani památky, nicméně momentálně je v Magicu potenciál na nové linie stále veliký.

 

 

Je možné v CZ ještě nějak bouldering posunout? V čem vlastně vidíš budoucnost boulderingu?

 

Bouldering se u nás v poslední době hodně pozvednu ať už na závodní scéně, tak i ve skalách . Lidí, kteří se budou bavit boulderingem bude stále více a budou stále lepší. A jaký bude limit? To těžko říct, je to skoro relativní pojem. Kdo věděl, že půjde vylézt Vasil? Takže co bude za 20-50let?

 

 

Bügeleisen (foto vše z archivu M. Stráníka)

 

 

Vidíš v rámci boulderingu nějaký vývoj?

 

Nepochybně vývoj prodělal výkon lezců: dříve vylézt 8A byl u nás počin, ve světě to bylo 8C, dnes to není nic mimořádného. Taky mně přijde, že ve světě se klade větší důraz na kvalitu/estetiku linie než dříve. Neleze se po všem, co stojí, ale lezci si vybírají to lepší. Je to hodně daný potenciálem, to je jasný. Ale řekl bych, že i samotný přístup k liniím mají odlišný. Nedělají několik variant na jednom kameni, aby za každou cenu udělali něco těžkýho, vysoký číslo se najde jinde. Proč po sobě zanechávat varianty a kvak, které stejně i další lezci polezou jen kvůli číslům a ne kvůli pocitu z přelezu? Na druhou stranu pravda, že místní budou tvořit vždycky varianty ať už u nás nebo v Magicu, protože už nemají co lézt, stále mají hlad po číslech...

U nás je to těžké, dříve bylo více variant a spojení specialitou Petrohradu. Dnes je to běžná věc, každý se chce realizovat a honit čísla. A v neposlední řadě u nás vnímám posun u lezců v přístupu k přírodě, plno lezců po sobě čistí čáry od mága, sbírají odpadky po turistech…

 

 

Jaký je dle Tebe rozdíl mezi úzkou světovou špičkou a jinými lezci, kteří pravidelně atakují stupeň 8B+, či 8C?

 

Nevím jestli je nějaký rozdíl, všichni jsou silní a natrénovaní, a pak je vlastně jednoduché najít nějaké 8B+, 8C, které vyhovuje tvému stylu. Rozdíl je asi jen v tom, že někteří jsou namotivovaní jen na lezení venku, jsou tam pořád a přivážejí pravidelně těžké prásky a někteří berou skály spíše jako odpočinek po závodní sezóně, taky vylezou 8B+, akorát jich není dvacet, protože to nehrotí.

 

 

Jak vnímáš Nalleho přelez Lappnor projektu, co to pro Tebe znamená?

 

Příběh Lappnoru vnímám snad už od té doby, co jej Nalle začal zkoušet a sledoval jsem jeho progres v boulderu. Přijde mi úžasný, že vlastně před třemi lety odhanul to, že to je lezitelné. To já kolikrát nalezu do projektu a po hodině pokusování si řeknu to nemá cenu, to je unreal a jdu dál i když to třeba unreal není. Ten pocit, který Nalle musel mít po přelezení Lappnoru, to mu závidím a je rozhodně jen dobře, že nahodil 9A, proč ne. Kdo jiný má posouvat hranice než týpek co vyleze 8C během odpoledne. Pro mě to až tolik neznamená, vím jaký je rozdíl mezi 8B+ a 8C, a myslím si, že 9A pro mě nebude nikdy na programu dne.

 

 

Il Thril 8B+

 

 

Jak Ty posouváš své limity? Uvědomuješ si je, pracuješ s něma?

 

V posledním roku-dvou jsem začal přemýšlet nad tím, jak se posunout nejen tréninkem. Zkusil sem se zabývat více tím co jím, začalo mně to bavit, shodil sem pár kilo a výkon šel nahoru. Myslím si, že každý máme nějaký limity daný přírodou a že já dosáhl hodně ze svého potenciálu po cca 20ti letech tréninku. Každý další posun je už hrozně těžký, kdo se ještě umí posouvat tréninkem jsou masochisti jako Adam Ondra. Určitě vím o dalších slabinách, které by mě mohli posunout, ale momentálně mě baví víc se hodinu houpat na hrazdě než se protahovat.

 

Co pro Tebe vlastně bouldering znamená, v čem je pro Tebe jiný proti třeba lanu?

 

Pro mě bouldering znamená hodně, je to součást života, která je na nejvyšších místech v žebříčku hodnot. Mně na boulderingu hrozně baví řešení těch hlavolamů, překonávání překážek, ty jednotlivý pohyby, myslím si, že bouldering je z tohoto pohledu daleko variabilnější než lezení s lanem.

 

 

Vnímám konfrontaci v tom, že Tě baví překonávat překážky, ale na druhou stranu zanecháš projektu pro jeho údajnou "nelezitelnost". Kde je ta hranice?

 

To je právě ohromně těžký, pokud nemůžeš udělat nějaký krok, tak se rozhodnout, jestli jsi vůbec schopen jej někdy udělat. Půjde když potrénuju?  Za lepší podmínky? Nebo je to opravde nelezitelný? V tom právě obdivuju Nalleho, strašně dlouho mu vůbec trvalo projekt zkrokovat (teď bych kecal, ale možná rok?) a on se nezvdal, viděl tam to světlo a šel za ním. Obecně pokud nejsem schopen projekt zkrokovat, tak se mu více nevěnuju, buď si řeknu že musím potrénovat a nebo že je to unreál. Ale letos na Boru se mně například stalo, že jsem přelezl projekt, který jsem dříve ani nekroknul a o kterém jsem si myslel, že je nelezitelný. 

 

 

Mystic Stylez 8B+

 

 

V čem je pro Tebe ono naplnění z boulderingu?

 

Mě asi nejvíc naplní to, když se mně podaří vyřešit a probít se problémem na hranici mých možností a přitom jsem obklopen lidmi, které mám rád a jsem venku v přírodě.

 

 

 

Jde Ti především o vlastní realizaci, nebo i vnímáš, že jsi inspirací i pro další lezce? Cítíš nějakou zodpovědnost?

 

Lezení je hodně o osobní realizaci a pokud jedeme s Kačkou lézt ven, tak se vše točí hlavně okolo mého lezení, ona je v tomdle skvělá a naplno mě podporuje a prožívá úspěchy a prohry se mnou. Jasně, doufám, že to moje lezení inspiruje a motivuje další lezce k tréninku, to je taky jeden z důvodů proč píšu blog, točíme videa. I já si strašně rád počtu o tom, jak kdo a kde lezl, jak přelezl boulder na svém limitu.  

 

 

Preferuješ víc přírodu, nebo stěnu a proč?

 

Určitě přírodu, být venku na skalách mě dělá šťastným a to z mnoha důvodů...přirozených, estetických, uspokojování svého ega. Nicméně stěna je také důležitá, tam nejlépe natrénuješ a připravíš se po fyzické stránce.

 

 

 

 

Dle čeho si vybíráš výjezdy, resp. bouldry, které chceš přelézt?

 

Výjezdy i bouldery mám vždy vyhlídnuté dopředu a to na základě nějakého předpokladu, že by měl boulder sedět mé fyziologii. To teda znamená, že pokud jedu ven, tak ne ladit kolmice do Fontu, ale spíše převisy do Alp. Tady v ČR jsem už hodně výběrem boulderů omezený, takže vlastně nalezu do všeho co je za 8A a výš, pokud to jen není prstolam a krtinec na Petráči, či něco podobného od Rosti Štefánka na severu.

 

 

Kde vidíš svou budoucnost v boulderingu? Nechceš být profi lezec?

 

Celkem aktuální otázka, momentálně mám nového manažera, který se snaží sehnat dostatek financí na profi sezónu, já se prodat neumím. Momentálně je to moje lezení hodně o kompromisech s prací, ale moc rád bych se věnoval lezení naplno, cítím, že ještě nepatřím do starého železa a můžu se ještě posunout někam výš. Nicméně je celkem těžké sehnat dostatek financí na profi sezónu a asi ani 8C či 2. místo na SP nejsou dostatečně silné karty na stole.

 

 

Co nesnášíš na lezení?

 

Prolezený prsty, neúspěch a  "výsměch ze strany boulderu", například když spadneš prdelí vedle matice na kořen.

 

 

Co je tvá vize?

 

Každý svého štěstí strůjcem.

 

 

Díky za rozhovor a úspěšnou zimu!

Asu

 

 

článek podpořila Maka horská