Bouldering ve Svazijsku

Zajímavý článek Camerona Maiera o boulderingu ve Svazijsku společně s Nallem Hukkataivalem, Jimmy Webbem a dalšími přáteli:  Jeden večer v pařížském café nám náš francouzský přítel Clement Perotti s Jimmy Webbem vyprávěli o nových oblastech, které objevili prostřednictvím Google Earth. Clement začal vyprávět o obrovských balvanech velikosti domu na úbočích nekonečných svahů. Další zastávkou v roce 2014 měla být Jihoafrická republika, tedy proč ne rovnou Svazijsko.

Topa vypadala docela dobře a Jimmy i já jsme byli natolik nadšení, že budeme mít možnost jet do oblastí, kam zřejmě ještě nezavítal jediný lezec. Nikdy dříve jsme neslyšeli o nezávislém království Svazijska a vysvětlovat většině lidí, kde se nachází, byl často nadlidský úkol. Náš výjezd tak mohl začít.

Dojeli jsme do Mbane, kde jsme zůstali v hostelu. Naši skupinu rozšířila Clementova přítelkyně Julie a Nalle Hukkataival, další skvělý lezec. Půjčili jsme si SUV a doptali jsme se místních na možnosti, kam jet. Chtěli jsme objet každou stráň, která by mohla nabízet sebemenší potenciál. Nabalili jsme věci a mise po prašných cestách mohla začít. Velice rychle jsme zjistili, že skály v kopcích vystaveny horkému africkému slunci jsou více než vhodné pro tvoření nových směrů. Parádní bylo zjištění, že Svazijci jsou asi nejpříjemnější a nejvíce přátelští lidé, které jsme kdy při našich cestách potkali. A navíc také zjištění, že zde vlastně neexistuje osobní vlastnictví. Celá země je společná všem a každý vám rád představí "svůj" kousek země. Zjistili jsem, že nejlepší bouldry většinou leží ve stínu stromů chráněné od slunce, často obklopené opicemi. Toto zjištění nás vedlo k preferovaní těchto oblastí před slunečnými, nebo těmi, které byly umístěné v blízkosti škol a vesnic. Lidé byli velice nadšení, když nás každý den viděli a byli zvědaví, co že s těmi bouldrmatkami na zádech hodláme dělat. Ukázali jsme jim podstatu lezení a oni se na první pohled zamilovali. Některé matky si užívali pohledu na nás, jak často padajíc jsme častovali naše bouldrmatky. Mnozí z jejich synů si samotný bouldering vyzkoušeli a nás tak fascinovala především jejich přirozenost pohybu na skále.   

 

 

 

 

 

Nalle a Jimmy byli k neudržení při hledání těžkých směrů. Především to pak byla těžká hrana, na kterou se ještě budou muset vrátit. Nazvali jsme ji KingKlip po místní známé rybě. Nalle přelezl jednu hranu za V13, která svou výškou patřila k jedné z nejvýraznějších v okolí. Mezi sešnama zatím děti využívali naše bouldrmatky  k různým hrám, ježdění, či tanci. Často nám s radostí pomáhali s nošením matek a materiálu, pobíhámi kolem a častovali nás neustálým smíchem. Poslední den navíc donesli čerstvého krocana. Co víc si přát!

 

Zkušenost s lezením ve Svazijsku nás překvapila především parádní kvalitou skály, navíc to byl v rámci našich cest rozhodně nezapomenutelný zážitek. Všichni zde žijí velice jednoduše, ale spokojeně.  Každý den byl navíc ověnčen luxusním západem slunce a počasí bylo příjemné. Možná je zde na těžké přelezy trochu teplo, ale někdy se dalo lézt i v noci. Nejlepší asi bylo, když si člověk každý den po probuzení uvědomil, že nás čeká nové dobrodružství. Na závěr Cameron dodává: Nothing to it but to do it!

pht - C. Maier