Pjótr highlights #1 Bugaboos

Rock and ice trip #1 Bugaboos highlights 2015

Pjótr, ten kluk zlatej z Jeseníku, byl mnohokrát mým spolulezcem a zažili jsme pěkné chvíle nejen na laně. V jednom životním předělu se rozhodnul vyrazit od slunných písků Adršpachu vstříc tvrdé kanadské žule. Občas si napíšem jak jde „dirtbag“ lezecký život za oceánem, hlavně když nahodí na net další neuvěřitelné fotky, ale bez komentáře to není to pravé. Tak sem mu napsal, zda by se nepodělil o zážitky z roku stráveného v Kanadě. Čaj.

Yo Čajdo :D

Nemám svuj komp, nemám ten náš českej jazyk, sedím ve Squamishu v knihovně, koukám na Chief, a směju se, jak jsme my lezci beznadějne v hajzlu, když víc jak týden leje jak zákon káže a suchý už není ani to co je převislý. Skoro všichni, kdo mají rozum a nemají tu práci odjeli za lepším. Já rozum nemám a mám práci, takže jediný co zbývá je čumět na gigantický, mokrý kus žuly a splnit svůj slib a napsat ten report :D Je toho mrdy, připadá mi, ze nejsem pryč rok, ale mnohem víc a proto je třeba to rozdělit, bo kdo by to pak čet.

Tak jo je to tady, byla asi tak půlka června a v mé nové kanadské základně Squamish hoří, hoří kurva dlouho, všude je kouř, každej den vysmrkáš tak asi 10g popela a to fakt nechceš. Mrdat, přebalit pleny z lenivýho Squamish štajlu na alpine. Ještě rychle vyměnit gumy u jednonohýho Paula a jedem 1000km z průseru do ještě většího.

Co jsou vlastně Bugaboos? To si každej najde na Wikipedii že? Purcell mountains, British Columbia. Dostaneš se tam jednoduše, odpálíš raketu a dojedeš do Redneck (to jsou ti co jim je u prdele ňáká příroda) města Golden BC smrkneš to do osady Brisco. Lidi co tu žijou musí mít hodně trpělivosti, protože tolik komárů, si troufnu říct, že jsi ještě neviděl a velký, kámo velký skoro jak sršáni. Moc dlouho se nezdržuju a pálím to v mým Dodge karavan 2000 po logging road 42km 223m na lezeckej parkál. Je jedna hodina ráno, můj parťák Sam už je tady, píšu vzkaz “vzbuď mě brachu, přijel jsem pozdě”, poslední operace před tím, než se vydáš nahoru je obalení vehiklu pletivem, bo jinak ti ho rozstříilí dikobraz…prej. “yo how its going budd?” Čtyri hodiny ráno, je to tady, rozhýbat bolavý tělo, nahodit na sebe full alpine kit s jídlem na týden a pokusit se stačit Samovi z Quebecku ( tzn. ze je alfa samec jooo?) na hiku do Aplebee kempu je to asi 2.5 až 3.0 hodiny docela sada kopec.

Aplebee campground je hromada šutrů  kadiboudy a zdroj vody. Ale hlavně jsi asi tak 10 minut po šutrech od skalních vícedélek a 30 min po ledovci od nejbližších  velikánů jako je Bugaboospire a Snowpatch spire. Asi hodinu možná troche víc, když tomu dáváš smrtelný tempo od Pigeon spire. Čumim okolo proklínám každou cigaretu, jako vždy a nemůžu věřit tomu co vidím. Obři, kolmý věže trčicí přimo z ledovce. Jako bonus se tam mota asi 15 lidi.

Photo: Archiv Petr Vícha

Hoďku oddech a jdem na toho holuba prej. Jižní stěna Cooper - Kor byli dva týpci, co to dali prvně v magickém roce 1960 a v průvodci to známkujou V 5.10 18 délek long day. Se Samem jsem silnej tým, ale říkám si opravdu to můžem dat za “odpolko”? Jebem to po ledovci hopsáme pres trhlinu a už jsme u té skalky. "Oh man we don’t have topo” Prvních asi deset délek mrskáme soubežně prostě středem kde to jde a zastavujeme před magickým traverzem, prej je sketchy a je mi jasny proč. Proč?

Photo: Archiv Petr Vícha

Je to plotna, sklon asi něco málo strmějši než Bačkorkaz, absolutně hladká žula, no gear od skoby někde blízko štandu. Nebylo to takový drama, Pravda :D Pak ňákej mokrej kout, rope swing ala Andreas Hinterstoisser, pak sračky jako na každým většim vrcholu,  ňákej zevl a sestup a pak okolo po ledovci zpět do kempu. Cesta do kempu ze zapadnich stěn je trochu hasl, jmenuje se to Bugaboo-snowpatch col [BS] a normálně se tomu řiká bulshit col, protože když je to ve špatných podmínkách,  můzeš vidět bouldry velikosti WV Beatle padat přímo středem, přímo na tvoji kebuli. My měli první tyden podminky gut.

Photo: Archiv Petr Vícha

Další den „The East Columbia Indirect“. Kratší cesta, o to těžši (5.12b-c), kterou jsme na vrchol chtěli dokončit poslední délkou z „Power Of Lard“(5.12d) všechno slape dobře, klasická adrširočina za 6 na začátek, pekelně technický traverz, ruční spára jak kdybys postavil dva papoušky na sebe, prstovky miliónový a najednou....bum #3 bd cam diagonalní spára, 30m pěsti v převise jak na bouldrovce je tady. Beztak proto se to jmenuje „Power Of Lard“. Samuel vyměk, prej je rada na mě, chybí mi camy, mam jenom jednu trojku a dvě dvojky. Pár kroků, založit za tři nad to otevřenou dvojku jen tak na okrasu, pár kroků posunout za tri a tak furt dál a dál až k prstové části, která tomu taky davá slušne. Nedali jsme čiste. Jedem dolů.

The East Columbia Indirect 3. Délka Photo: Archiv Petr Vícha

Power Of Lard - nachystej si pěsti a široký žaby. Photo: Archiv Petr Vícha

O resťacích můžeš dělat co chceš, slunit se, bouldrovat, sólovat, jit ňákou kratši cestu do pěti délek, nebo jen tak jednodélky pro radost a pro strach.

Photo: Archiv Petr Vícha

Photo: Archiv Petr Vícha

Hodně lidi ve Squamishi mluvilo o ceste „Sunshine Crack“ a taky hodně lidi v Severni Americe zbožnuje speed climbing, jako Samuel. Mně se to taky líbí, pokud jde o trénování na velké cesty, kdy opravdu potřebuješ být v horách rychlý. Sunshine je 11 délek všech rozměrů spár, na který si vzpomeneš. Se Samem jsme to vystřelili ve čtyrech délkách souběžně a utekli bouřce za pět dvanáct.

Photo: Archiv Petr Vícha

Další den jsem už takové štěstí neměli a bouřka nás smetla z východní steny Bugaboo spire z cesty Divine Intervention.

Photo: Archiv Petr Vícha

Samuel s bouřkou za prdelou.

No stalo se něco nepředvídaného a já musel z vysek do doliny a vynechal deset dnů.....

Při návratu jsem pozdravil kravky po cestě, nabalil zas ten bágl, a i když pršelo vyběhl nahoru přímo do bouře. Samuel se stará o filmovou crew Senders. Jo nekecám, potkali jsme pohodového člověka jménem Zachary Barr, který má na svědomí větsinu velkolepych filmů o lezeni, jako je Sharp end a nejnovejší Dawn wall. To je ale jiná story o Willovi a Mattovi :) a jejich brutalnim pushi, Tom Egan memorial wall free. Můžu Ti akorát říct, že jsou to strasně fajní kluci.

My se pustili do nové cesty od Johna Walshe „Welcome to Machine“ http://alpinestyle.ca/locations/bugaboos 16 délek slušný rachoty. Prvních pět jsme dali odpoledne a slanili dolu na večeřu. Počkali na počasí a vybombili to.

Photo: Archiv Petr Vícha

Photo: Archiv Petr Vícha

Photo: Archiv Petr Vícha

Další větsí dobrodružství našeho pobytu byla cesta „Beckey-Chouinard“ na South Howser Tower. Mega klasika ze starých času od Yvona a Freda.  Patří mezi padesát nejnej cest v Severni Americe prej. Howsers Towers jsou v  oblasti East Creek 2-3 hodiny po ledovci z Applebee pres BS cole. Není to težký, ale dlouhý jak cyp.
Jsou čtyri ráno a Samuel mě budí v mé jeskyni se slovy let's go climbing? Čumím na něj ze sluje nechápavě, den předem se nechtěl ani hýbat, ale tak co, valíme. Příjde mi že letime. Musíme na okolo, vyhýbáme se B-S cole, auťák za krkem necheš. Nástupove délky 5.8 valíme  sólo  v teniskách, předbíháme normalní lidi. Rope up a valíme celou cestu soubežně, řikám si že to není nutný jit tak rychle, ale Samuel... je proste Samuel. Slaněni na druhou stranu a naokolo zpatky do Appleebee. Dva dny jsme zkrouhli na 14 hodin.

 Photo: Archiv Petr Vícha

Photo: Archiv Petr Vícha

Cítím se připravenej na goal sezony „All Along The Watch Tower“ -zapadni stena North Howser Tower. Jenže co čert nechtěl, Samuel našel v campu ženu co ji „srdce“ dal a bylo po projektu. Bez parťáka v alpinisticky zóně je to špatný co si budem povídat.

 Johny Simms, jo nekecám fakt se tak jmenuje, je kanadskej mountain guide, ranař, pankáč, občas kokot, ale hlavně má na svědomí pořádnou dávku prvovýstupů v Bugs. Dáme velkej dvoudenní push a doděláme prváč ve východní stěně  Snowpatch, říkal. Bouřka se blíží, změna plánu a skončilo to jen čistými přelezy prvních pěti délek ( 5.11d -5.12c spáry) a čistením (jo je to alpine, ale čisti se tam, asi do půlky steny se vegetaci furt daří).

Dolů, dolů hlouběji do údolí se chodí, když bouřka se blíží. Zevl, koukáni do deště par dnu a jsem zpět. Tentokrát úplně bez parťáka.  Snažil jsem se zabavit jumarovaním na postele Willa a Matta, koukáním na 5.14a  spáru, nošením vody a nezbytnou dávkou smíchu, ale naštěsti svět je malý a o náhody tu není nouze. V mediích si možná slyšel o Žabě (Janě Pobořilové), nejtvrdší ženě z Jeseníku. Tak ta se tam vyloupla jen tak, pohody jak cyp v jesenickým stylu.  Dali jsme spolu „Mech tech aret“ pohodovou spárařinu na Cressent  Spire.

Photo: Archiv Petr Vícha

A tím bych tohle šilenství zakončil, víc v dalším díle. Pokud kemo chceš hory v Kanadě rozhodně pal do Bugaboose, je to logisticky nenáročný alpinismus bez lanovek a bez davu. Bouřky jsou tam solidní. Podmínky jsou přes léto, někdy až do půlky záři. Říka se Squamish je tréning na Bugs a Bugs jsou tréning na Cirque of unclimbables, a od tud už jen Puta puta. Tak to pal.