Tatranský marhuľový mix

Je to nomání, uďo... úpně nomání..menší obsedantně-kompulsivní porucha..už tři tejdny před odjezdem každý ráno otevřít stránky horský, skouknout stav sněhu, lavinovku, meteo a webkameru. Místo mikuláše vyrážíme známou cestou hradec-smokovec trošku se rozpohybovat bo nás prý čeká 50-ti letá zima.

Velká studená dolina (pht - vše z archivu Sumce)

Noc preventivně venku ve žďáráčku, ráno vajíčka, navařit čaj nosičů a kluky buzeruju na první lanovku na hrebienok. V kolik to jede? V půl..si to pamatuju z léta a bylo to i na stránkách, tak dělejte ku%va..aha čoveče, tak v půl to jede - ale až devátý..Voni to změnili? Veď je zima, nie leto..no nic, tak v klidu se dobalíme, nějaká ta hygiena, dokonce ještě můžem skočit do auta pro topo a před devátou už nalepujem pásy a dem na ten Slavkovskej zub..spousta lehčích mixů na rozlez..

Veverkáč

Jak ale vyjdem z lesa, míra neklidu roste..ve Veverkáči už visí vánoční moroženoj v demo verzi..cože? To už je nateklý..? my máme ale jen 3 krátký šroubky pro strejčka příhodu a jeden delší na abalakova, ovšem prubnout to musíme..v kleči zahazujeme almary a na lehko pod ledopádek, v sezóně prej to je lehký WI3..vypadá to položeně ale zblízka zjišťujeme, že jsou tam i převislý boule a toho ledu teď toliko nejni, aha zahrajem si na nespojený píšťaly, pocuchaný záclonky a na poličkách leží sněhová kejda.

Veverkáč

Marťas s Vláďou se rozhodli jít okolo po rampě a dát si Silvestrovský Blues M5, jasná to lajna, ale dostávám od nich žolíka nebo spíš žigulíka - ruskýho titána, kterýho vrtnem hned na nástup, bych se kdyžtak nesvalil až k bagáži.

---obr 4 Veverkáč

Takže pomalu, delikátně, moc do toho nebušit a v klidu..vrtat vlastně stejně není do čeho, takže cestu si klestím vysícíma rampouchama, který posílám do doliny a občas mě některej poklepe po rameni, asi aby mi dodal morálu, páč ten asi bude potřeba..chvilky mezi vyklepáváním pak zabere kalkulace, jak naložit s trojlístkem třináctek šroubů a když už se laktát začíná ozývat, odsekám vrstvu nekvalitního polotovaru a konečně vrtnu..pořád vyklepávám, čertví kdy pude zavrtat znovu a pomalu to hrnu přes k další záclonu k poslední kolmý štaci, vono to domácí visení na cepínech fakt k něčemu bylo.. cestou utrousim ještě jeden šroubek a poslední si nechám - jak praví zlaté pravidlo - před výlez do položenýho..tam už lokomotiva pěkně funí, ale Vojta mě odspodu hecuje a ostří monopointů nedovolí žádný drámo. Ještě o tom přesvědčit hlavu..dát poslední vývrtku, mocně to prodejchat, naložit si pár klasickejch dinner-platů a už stojim v položenym. Teď, když už mě nesundal ani ten šutr, co poslali bratia slováci nad námi, si v runoutu ke štandu dovolím i nějaký ty výhledy a namísto blištivých nýtů podlehnu volání domoviny a zaštandíme v letitém kroužku, přidáme skobku a Vojta je u mě co-by-sek. A protože je to jeho první lezení v horách, blbneme pak ve žlabu s nácvikem zatloukáním skob a přechodem od jištění ve štandu na simultánní wzpinačku, omotávaje se lanem po alpským štýlu.

Ve dvě máme dohodlýho padla u věcí, abychom došli za světla na Zbojandu, takže slaníme a koukáme na kluky, jak už taky jedou důle.. Kus pozvolnýho stoupání ještě chvíli sakruju, ale ubitej sníh a uzounká klikatící se stopa-jednokolejka? Před výšvihem sundavám pásy a moje stormy putujou do depa v kleči. Marťas je statečně dotáhne na zádech na chatu, aby si dal v neděli zase snášku dolů.

Na Zbojničce

Pod rouškou tmy dorážíme na chatu..Marhuľovice na seznámení, pak na zahřátí, na dobrou podmínku a na krásu hor, na slovenskou dokumentaristiku..no, ráno o sobě dávají vědět, ale na obloze zase blankyt.

Slavkovská kopa

Kluci jdou chytat bronz a pohodový žlab na Kupolu a my že teda ty Havraní vlasy, moderní klasika. Nebýt vracečky pro zapomenutou helmu a řešení Kakešova problému v momentě, kdy navázaný a ovešený matrošem se chystám vystartovat, nebylo by vo čem psát. První dýlka je choďák, pak další (M2), ale ty lorky v travách mě trošku děsej, tak raděj povolávám ke slovu jednu nožovku..Cesta je ale krásná, příjemně graduje, štandy bytelný zrobíme si samy a je tu klúčová dlžka. Fajný zářez v koutě M4, super podmínky, monopointy držej, jištění jen vagónový hexy, a i ta mini-sada friendů přijde ke slovu, tak v závěru ani nepřemýšlím nad papírově lehčím oblezem plotnou zprava a valíme hore direkt prý M5-, ale v těchto tuzexových podmínkách opravdu za odměnu fajným kútikom na balkón a pak už jen ledovo-firnovým žlabem lehce do sedla..

 Havraní vlasy

Hltáme panorámata a suchý plody, jen ten plánovaný sestup žlabem se nám nepozdává..průvodce je nekompromisní, kdo chce bezpečně dolů, musí z Priehyby až na vrchol Slavkovské kopy a pak po hřebeni na západ a sestoupit na pohodu leč dlouze do Vareškovej dolinky. Nám ale docházej kredity a když jsme na vrcholu Kopy, začíná se smrákat, s tak dlouhým pochodem dolů pan Lorenc nepočítal..chvíle škrábání se na lebce a shodujem se na variantě na raka dolu dakým žlabem..pak to pude odtraverzovat doleva a sejít, to je vidět..no bylo to samozřejmě celé na předních hrotech i s pár zápletkama, ale zubatá naštěstí nebyla doma a o šiestej jsme na chatě, jak jsme psali do knihy túr a podává se gulášek..atmosféru dokreslila neuvěřitelná šou místní posádky, kteří zpěvem a husličkami roztleskali celou hospodu..špičková kultúra..a zase ta marhuľa..

Když se chatáry veselí

Nedělní ráno, jak přes kopírák modroha..nohy z olova, ale balíme s plánem seběhnout dolů a ještě zablbnout v ledu, páč na delší touring bychom museli žebrat u chlebodárců o dovolenou navíc..takhle to byl jen epesní víkend ve Velkej studenej dolině..

Kdo nevyjede, nezaleze..

Sumec

PS: Držíme palce sympatickému páru nových chatárou, Dominice a Fredymu, jestli je nadšení a pohoda neopustí, budeme se rádi vracet a díky Vojtovi, jehož fotky jsou vážně jinykafe.com