TENDON článek: 12-ti hodinovka na Kežmaráku

Další článek v TENDON soutěži je od Martina Horňáka z jižní stěny Kežmaráku:

V pátek 1. října jsme vyrazili do Tater s cílem vylézt na Kežmarský šít cestou Birkenmajera (IV).  Jeli jsme 3 lezecké dvojky, dva chrti Tomáš s Liborem, dvě chrtky Zuza s Jančou a já s Libuší jsme dělali ocas výpravy.

Cíl byla Jižní stěna Kežmarského štítu, tato stěna je viditelná skoro od zaparkovaného auta v Tatranské Lomnici. Tyto nástupy miluju – batoh hodíte na záda u auta a říkáte si „to vidím, není to tak daleko.“ Ale je!!  Po téměř dvou hodinách chůze pod lanovkou jsme teprve u prostřední stanice a čeká nás poslední část cesty ke stěně.

V době kdy my s Libou stojíme teprve u stanice lanovky tak naši chrti se pomalu navazují na lano. Po půl hoďce docházíme pod nástup a domlouváme se se Zuzou, že polezeme stejnou cestu, jelikož máme jenom jednoho průvodce. Kluci už jsou asi ve 3 délce.  Nastupujeme jako poslední a je téměř 11 hodin. V průvodci však píšou, že cesta má trvat 4 hodinky, takže si s tím moc nelámeme hlavu a lezeme.

Už v druhé délce se nám Zuza z Jankou ztrácejí z dohledu. No nic počasí je super, tak si užíváme lezení. Lezeme asi 4 délky a stále si myslíme, že jsme v linii cesty. Terén odpovídá obtížnosti z průvodce, není tedy co řešit až na to že je kolem 2 hodiny. Říkáme si, že každou chvíli musíme vylézt na rampu, která protíná horní polovinu stěny. Najednou se však ocitáme pod převískem a řešíme kudy nahoru, možností je více buď traverz hladkou plotnou se spárou doleva nebo žlábkem přes převis. Volíme traverz. Lezecky nebyl vůbec těžký. Člověk si mohl vybrat zda se bude ve vodorovné spáře držet rukama nebo šlapat nohama. Já zvolil druhou možnost. Problém byl, že jediné možnosti k jištění jsem měl u špiček lezeček. Takže jediné co jsem v asi 25m dlouhém traverzu založil byl malý vklíněnec  do kterého bych se bál i pověsit batoh. Ze štandu neustále slyším: „založ tam něco!!“ tak odpovídám: „nemám kam“. Traverz končí a já se přehupuji přes pilířek a hledám místo na štand. Vytočil jsem už 50m, bohužel v tomto místě nebylo možné nic založit tak popolézám stále výš. Na Libu už nevidím a ani jí neslyším. Po asi 10 m tvořím solidní štand z dvou friendu a jednoho tricamu. Jak Liba dolézá za mnou tak koukám, že stále má založený kýbel na laně. Musela popolézt dobrých 5 m od štandu aby uvolnila lano. Tato délka nám vzala hodně času, ale na rampu už vidíme, máme to k ní jednu kratší délku.

Na rampě jsou navrtány štandy u jedno z nich dobírám Libu a dáváme malou svačinu. Je dost pozdě a my už víme, že sestupovat budeme po tmě. Čelovky máme tak to nebude problém. Nad našim štandem lezou nějací Poláci Obrovský kút a zasypávají nás sprškou projektilů.  Rychle tedy balíme a snažíme se co nejrychleji valit nahoru po rampě. Opět slyším: založ tam něco!! Nicméně čas nás tlačí tak jistím jen sporadicky. Poslední délka už je hodně za šera a hřebene dosahujeme za tmy. Vrchol zavrhujeme a míříme dolů. Čas okolo 19:00.

Tak a teď sestup. Věděli jsme, že má vézt do Huncovského sedla a má vést levým úbočím. Nevěděli jsme však, jak daleko by sedlo mělo být. Po cestě potkáváme Polské spolulezce z Obrovského kútu, jsou schovaní ve spacácích a popíjejí jejich višňovku, prohodíme pár slov a připíjíme si na dobrý návrat a valíme dál.

Dostáváme se do sedla, bohužel ne do Huncovského ale do Kežmarskéj priehyby. To však ve tmě nepoznáme a tak se snažíme sestoupit dolů do skalnaté doliny. Špatně, všechno špatně. Snažíme se najít nějaký schůdný terén, bohužel bez výsledku vracíme se tedy do sedla a zkoušíme to a něco dále. Zase blbě. Dole v bivaku už z nás mají nervy a blikají na nás čelovkama že jsme blbě. Následuje další hledání cesty. Pořád špatně. Nakonec se spojujeme telefonem se Zuzou a ta nás navádí na správný směr. Hláška že máme jít po mužících Je nám k ničemu :-D po cestě jsme potkali jen jednoho. Hold tma udělá svoje. Do doliny docházíme unavení, hladoví a žízniví v půl 12 v noci. Sestup nám trval něco přes 4 hodiny. Chrti to šli za světla něco kolem 1,5 hodiny.

V neděli jdou chrti lézt a my dva pomalu balíme a vyrážíme na turistiku. Není energie na lezení. V noci nám navíc nějaký tvor sežral svačinu.

Takže příště do tater jedině s průvodcem v batohu a nastupovat ráno, ne před obědem ;-)

Šťastné návraty

Martin

Foto: Libuše Dobrá