Tendon článek : Jak si "ne"užít Matterhorn

Adam Fiala vyhrál 5. kolo v Tendon článku a získal tak tríčo Tendon a Nalgenku. Další článek nám tu sem sype Ondra Petrů, tak pojďme na něj :

Zajisté znáte nádherné obrázky ze Švýcarska  na nichž se tyčí hora, kterou potkáte v této zemi snad na každém reklamním předmětu od čokolády, přes hrníček po pohled. Mnoho lidí ji nazývá nejkrásnější horou Evropy. Přečtěte si, jak zábavné může být lézt na Matterhorn....

Většinou je to nějaká touha, myšlenka, obrázek, linka co nás žene něco vylízt. S Matterhornem se to má tak, že je to prostě pan kopec a i když pro spoustu "Alpáčů" a "Alpiček" ( rozuměj alpinisti v mužském a ženském rodě) je to "normálkou" nuda, my se tam vydali a podmínky byly takový, že nám to zas taková nuda nepřipadla.

Však posuďte sami.

Je pondělí 29. srpna ráno, já s Michalem ještě děláme poslední nákupy jídla, výpůjčky maček a cepošů a v pozdě odpoledních hodinách už sedíme v autě ještě s Dušanem směr Tasch ve Švýcarsku, které je vstupní branou do městečka Zermatt nad kterým se tyčí náš cíl.

Ještě děláme krátkou zastávku v Praze u kamaráda pro spacák, prohodím s ním pár slova pokračujeme v cestě. Jak se pozdějí dozvím, když nás viděl hlavou mu prý problesklo, že tam umřem :-D :-D ......hezký !

Po krásný noci na louce za Plzeňským Tescem pokračujeme a v úterý odpolko jsme ve Švajcu. Jak rychle zjišťujeme Švýcarsko opravdu levnou zemí není. V Taschi se na noc "ubytujeme" v kempu a vyplázneme tam nemalé peníze za auto, stan a 3 lidi a snad je v tom i daň za vzduch co jim dýcháme :-), ale to nevadí jsme tu a počasí je dobrý ....keine panik !!!!

Plán je jasný zítra si dáme aklimatizačku na Breithorn a Kleine Matterhorn a pak "vyklusnem" na Matterhorn jak prd. Přichází majitel kempu a sděluje nám info k našim smělým plánům. S díky odmítáme štědrou nabídku na "zvýhodněnou cenu" lístku na Breithorn za 100E....... okey, tak aklimatizačka bude na Matterhornu :-D.

Druhý den ráno se sbalíme, hodíme auto na parkoviště za 6E/ den ( to nejlevnější parkoviště v Taschi) a razíme si to směr Hörnlihütte, která se tyčí pod Matterhornem ve výšce 3200 m.n.m.

(upozornění - lezli jsme to pár let zpět, než opravili starou chatu a tak jsme měli tu poctu si tam dotáhnout stan s další tunou nesmyslů a kempit tam ve vlastním, když to zkusíte dneska ......bude to hodně drahý :-D)

V pozdějších hodinách po zdlouhavé cestě s 18 kilovými batohy ( ať žije chození po kopcích na těžko ! :-D) na zádech a 1500 m převýšení dorážíme k chatě, kde se pokocháme rozhledy, stavíme náš "hotel" a vaříme si obídek.

Asi patřím do těch méně odolných, ale už i v těch 3200 m.n.m. se mi docela motá hlava..... naštěstí " růžový štěstí" (rozuměj BRUFEN) a kupa vody spolehlivě vždy funguje !!! 

Aby jsme se zahřáli tak si dáme ještě asi prvních 500 vejškovejch metrů ( jak radí průvodce , ať víme jak ráno jít). Počasí se jeví docela dobře, nicméně lehké obavy panují, jelikož mě kočena na chatě krmila čímsi o "storm","rain" a "snow" čímž mě moc nenadchla, tak uvidíme. Ostraváci, který tam potkáme ( jsou tam už po 5té a zatím nevylezli) říkají že to bude v cajku a že to vylezou! Večer to ještě prodebatujeme zda úlet předpověď a takřka nulová aklimatizace jsou dobrý  předpoklady k úspěchu, ale tým o tom nepochybuje tak nastavujeme budík na 3.30 a v 8 jdem spát.

Je 22.30 ...........

Venku je bouřka jako prase, pršo sněží, vítr lomcuje se stanem, jenom čekám kdy to uletí i s náma nebo do nás šlehne blesk, který když jsem vystrčil hlavu se klikatili přímo nad náma. Tak si to tak půl hoďky v bdělém stavu a panice při pomyšlení na tu kupu železa v předsíni užívám, ale nakonec to pak stejně zalomím.

Je 3.30 .....

Venku poměrně dost sněhu, počasí vůbec nevypadá na výstup. Z principu a proto si to omluvit čekáme zda guidi půjdou a přitomto čekání debatujem zda den nepočkat. I přes světla čelovek u nástupu padá rozhodnutí počkat do dalšího dne. Ráno si přispíme a vstáváme do slunečnýho dne, v ten moment mě to zamrzí a říkám si zda jsme neprohloupili. Později však se dozvídám od prvních přicházejících, že to guidi u Solvayky ( bivak ve 4000 m.n.m.) otáčeli spolu se všema kvůli nové vrstvě sněhu. Juchuuu !!! :-)

Později potkáme "nazlobené" spoluobčany z ostravska, kteří mi s vlídnými ostravskými vulgarismy říkají, že už sem nepojednou ....že 5x a nic je už hodně smůla! Je mi jich trochu líto. Sdělím jim, že my to zkusíme zítra, rozloučíme se a jdu na oběd. Zbytek dnes se tak poflakujeme po okolí a popolézáme. To všechno zevlení se ukazuje jako fantastická aklimatizace a tak můj optimismus stoupá.  Později odpoledne zajdeme pro zásobu vody na chatu, kde cena vody stoupá neúměrně s nadmořskou výškou ( 8 CHF za balenou), zčeknem předpoveď ...furt stejnej hnus, ale mělo by to vyjít.

Tak padá definitivní rozhodnutí - jdem spát a buď zítra a nebo vůbec! 

Je 3.30 .....zase ....

Mám šok, už zase vstávám ve 3.30..... Dušan připravuje výtečnou ovesnou kaši, která mě tak moc nenakopne, ale dá mi dostatek energie abych se hejbal. 3.55 jsme na nástupu a lepíme se na guida ať víme kudy ( jo jsme vychcaní ...nemám 750E....a navíc dělají to tak všici). Jdeme nenávázaní abychom se nebrzdili, což se později ukazuje jako krátkozraké, když nestíhám tempo guida a kamarádů, blbě zahýbám a jsem v pasti. Ztracen uprostřed hory a sežrán orly budu !!! 

Zkouším hledat cestu , ale marně. Chvíli na to vidím kamarády tak o 100 vejškových metrů výš. Všimli si, že mě ztratili a taky mě možná slyšeli nadávat. Jsem zoufalý a propadám panice ! 

Najednou se do tmy vynoří světýlko naděje ........guide !!!!!! Miluju ho !!!! Jdou příjemným tempem , chytám se jich a valíme to nahoru! Jakmile dorazíme k místu, kde na mě čekají kamrádi proběhne pár nadávek, úsměvů a jdem dál. 7.10 ukazují moje hodinky, když dorazíme na Solvayku. Spočnem, naládujeme se tyčinkami, který si ohříváme v kapsách, nahazujeme mačky a vyrážíme do sněhových ploten.

V druhé části začíná ta pravá sranda. Všude spousta sněhu, namrzlá lana a šutry, příkré stěny no prostě parádní alpinismus. Asi tak 30x si řeknu co jsem to za vola, že sem lezu a ještě v takových podmínkách, nicméně touha to dolízt je větší. Během výstupu nás spousta lidí předejde jelikož ve 3 ( jo vím není to nejšťastnější počet, ale co už) jsme docela pomalí a navíc pro Michala je to docela psychicky náročné. Nicméně to zvládáme a ve 12.15 jsme blahem bez sebe a užíváme si rozhledy z vršku Matterhornu ve výšce 4470 m.n.m.

Cesta je cíl !!!! a před náma je ještě druhá část naší cesty a to sestup! A ten nebude zadarmo! A taky není. Po cestě dolů potkáváme Korejce, kteří to teprve kolem 3tí hrnou nahoru..... tak jim popřejeme GOOD LUCK! a pokračujeme v sestupu, ve kterém jsme ve 3ce opravdu velmi pomalí.

Hodně dojišťujeme kvuli sněhu a tak cesta na Solvayku nám zabere kolem 5ti hodin ( alpinista se děsí). Nastává moment se rozhodnout zda to risknem až dolů a nebo holt zakempíme do rána na nouzovém bivaku. Jelikož nejen fyzická, ale i psychická únava se značně podepisují na našem stavu a fakt že by nás tma chytla uprostřed sestupu pod Solvaykou, padá rozhodnutí zůstat a vyrazit ráno za svítání kdy už nám sluníčko ukáže cestu. 

Využíváme krásného západu slunce a polohy chaty a cvakáme fotky. Po západu pojíme co máme, uleháme ve 3 chlapech na palandu, přitulíme , přikrejeme se plstěnýma dekama a jdem spát. O půlnoci nás budí parta korejců ( oni nejsou mrtví ?!?! bleskne mi hlavou), kteří se doplazili z vrcholu.

Upadám do komatu .....je mi zima a nemůžu se hnout , čekám na svítání.

Svítáááááá!!!! 

Naházíme do sebe poslední energy tyčky, vylézáme z bivaku. Počasí nám přeje a v dálce už nám slunce a světla čelovek guidů ukazují směr. Pomalu postupujeme rozchrastem, sem tam kousek slaníme. Uprostřed se na chvíli ztratíme ( jak nečekané....) a bloudíme po hřebeni. Po hodince nakonec nacházíme tu správnou cestu a pak už to jdem docela rychle. Hlavou mi bleskne, jak jsme některé pasáže mohli sakra vyjít ráno a ještě navíc nejištění !

V 10 jsme u stanu a zaslouženě si vaříme tuňáka s rýží a čaj. " Ehh už nikdy více", prohlásím a na 2 hoďky odpadnu do komatu. Počasí se začíná kazit, tak velím rychle sbalit a mazat k autu ! Bereme to Matterhorn trekem , který je krásný a který bych všem doporučil ! Tolik syslů sem dlouho neviděl :-).

Za pár hodin jsme v Taschi ....frčíme si pro káru ..... a ejhle nikdo tam není pro prachy .... tak odjedem, vlítnem do kempu a stavíme stan, vaříme si , přichází déšť..... jdeme spát. Ještě než usnu přemítám si v hlavě co jsme za ty dva dny prožili a usínám, tentorkát plnohodnotně, pln zážitků a dojmů. 

Přestože bývá tato výstupová cesta haněna alpinisty kvuli spoustě fixů a zástupů lidí hrnoucích se na vrchol ( my jich tam měli max tak 15) tak mi zůstane tento výstup vrytý hluboko v paměti. Už se nemohu dočkat až se podívám na další okolní kopce, které skýtají další krásné výhledy, ale hlavně dobrodružství kterého si cením nejvíc.

Závěrem patří díky Michalovi za jeho odhodlání vyvádět cestu a Dušanovi za jeho kuchařské umění a to hecování, které nás vedlo výš a dál.

P.S. Jo fakt jsme to přežili a neumřeli tam :-D