TENDON článek: Tobogán

Na letošní zimní oddílové Tatry padla jasná volba, pojede se  na Brnčálku. Neb jak praví Liborovo heslo: Kdo chce všestranným býti, musí v Tatry jíti! Jede nás celkem 15 kousků včetně nováčků za bujarého veselení nočním vlakem. Ráno v Popradu nasedáme na bus a svištíme na Bielou vodu. Tam nás vítá nabroušený hlídač parkoviště, který popojíždí autem, z okýnka výhružně vystrkuje jiskřící paralizér a ohání se, že je strážce doliny, holt drsný kraj, drsný mrav. Startujeme na chatu, ubytujeme se za uvítání našeho oblíbeného chatára Tomáše s ženou  a ještě stíháme dát na rozlez trojdélkový Koncert sa nekonal. Lezu s Adamem, který na skalkách drtí dardy, ale zimní Tatry s motyčkama jsou pro něj premiéra. Začíná tahat první papírově lehčí délku, zakládá, ale po 12 metrech mu ustřelí pikl a padá po zádech směr dolina... vytrhne čoka, ale dvojkový friend ho chytne...svižné to uvítání, sleze dolů a střídáme. První délka vede členitým terénem s drny, ale druhá délka vede po vzdušné hraně v kompaktní skále. Ostatní lezou okolní pěkně natečené ledy, večer se aklimatizujeme šarišem, tatranskými čaji aj. tekutinami především domácí výroby.

Koncert sa nekonal druhá délka.

Je konec února a podmínky jsou perfektní, sníh pevný, trávy zmrzlé. Je třeba toho využít, po loňské Weberovce, chci zkusit další tatranskou šestku. Volíme cestu od legendy tatranského lezení Pala Jackoviče. Cesta se jmenuje s příznačným názvem TOBOGAN na Ušatú Vežičku, nacházející se v severní stěně skupiny Malého Kežmarského štítu. Ráno v klidu posnídáme, vždyť je to jen 7 délek, akorát počasí trochu hapruje, je -2°C, mlíko a něco málo přes noc spadlo. Valíme kolem Zeleného plesa na nástup, občas se mlha trochu roztáhne a na chvíli se ukáže Šabla - výrazný komín vedle Ušaté vežičky. Brodíme se po kotníky a v 9 h sme na nástupu. Cesta začíná plotnou ve výrazném koutě s minimální možností jištění, balancuju na předních hrotech maček o po krůčcích se v tenké vrstvě ledových plotýnek sunu vzhůru. Není kde zajistit, snad jen na morál dávám jedničku frenda, skoba nejde, sebemenší spárku nenacházím a pod prdelí začíná být vyluftováno, hlavně neudělat chybu. S vypětím všeho dostupného morálu dolézám k prvnímu štandu se skobou. Další délka vede koutkem a šikmým traverzem plotnou na hranu do nepatrné poruchy. Jsem na hraně, ale možnosti jištění jsou opět minimální, pod sebou mám jeden dobrý asi 8 cm hrot v plotně, jinak pranic. Následuje několik výšvihů po hraně na příhodné skalní stupně, je to o hubu. Beru největší skobu a tluču jí do promrzlého tatranského drnu i za něj jsem rád. Pak následují další bouldrové sekvence pod travnatou polici, kde s úlevou konečně nacházím v dosahu spárku na tutové čoky. Zakládám rovnou dva a pojišťuju ballnutsem, konečně... Už jen úkrok na hranku, pikle párkrát mlasknou do drnů, výšvih na zasněženou travnatou polici. Štanduju za zurčení kapek  z rozžhavené přilby u dvou erárních čoků, dobírám parťáka. V tu chvíli nemilosrdně proklínám mistra Jackoviče a mozek opakovaně vystřeluje evokace tobogánu v Bešeňové. Pak následují lehčí délky soustavou koutů, ve čtverkovém terénu, který však prověří. Ve třetí délce děláme logickou asi 15 metrovou variantu za V, kde Adam vychrastí, ale jinak mu seznamování jde perfektně. Vše se mi daří lézt čistě na prvním. Dostáváme se nad inverzi a zaslouženě si vychutnáváme barvitou scenérii Tater se sluncem ozářenou Jestřábkou a Belankama v pozadí. Přes etáže se dostáváme do trojkových vrcholových partií, kdy poslední délku dolízáme se západem slunce. Následuje 7 slanění s trochou hledání a několika obhozy do kotle a po deváté spokojeně sosáme šariše s kamarádama na chatě.

Sczepanského cesta za IV, ideální pro začátečníky, nebo po kalbě... perfektně vyskobované. Klíčové místo ve Sczepanského c. v místě přes Bocekův ledopád. Když jsou ledy nateklé, hodí se šroub.

Další dny lezeme klasické tůry s holkama, někteří vyráží na Žeruchovky, ledy, nebo se drajtůlí či bouldruje na cvičné stěnce pod Jestřábkou. Po nocích probíhají mohutné přípravy. Tonda pečlivě masíruje smyčky, aby líp lezly. Šáfa ladí beranidlo, kluci se přehrabují ve změti schémat, shánějí od personálu metličku na ometání chytů, načež jim je veselou tatrankou za barem doporučena větvička kosodřeviny. Hraje se mariáš, kostky, macháček. Lukáš po zjištění, že pivo při styku s cukrem vypění, všem zúčastněným dopřává cukry. Adam po tatranském čaji nasazuje Tondovi kravatu a méně zdatní jedinci začínají mít problémy s gravitací. Kolem chaty pobíhají pšonečci, kteří se  zahrabávají a zase vyhrabávají ze sněhu...

Nováček Čapík v Koncertě testuje nová dvojčata, po vylomení balvanu padá po hlavě, trhá smyčku na hrotě a jedno zánovní dvojče, se štěstím a lišejem na řiti dolízá vedlejším komínem. Kominíci vymetají vysněžené komíny. Sníh padá a padá, morál ubývá, ploty s šaryšem na lístcích neúprosně rostou a vydařený oddílový týden v krásných, drsných tatrách končí. Tak zase příště...

Tatranské krasavice a jeden ogara

Pivoš drajtůlí

Pivoš jede vlakem.

https://vimeo.com/104050143

sestřih z loňské Weberovky video: M.Kelemen

Hore zdar Jura