EISARENA - BAD GASTEIN

Stejně jako v loni přichází Růža s nápadem zatnout pikle do zmrzlý vody rakouský. Bad Gastein prý nabízí jedny z nej podmínek a navíc Žiži s Pájou už to tam znají, jejich kára je našláplá a tak po práci vyrazíme z Hradce a po půlnoci už uléháme v Gasthausu Villa Anna. Předpověď na ráno nic moc. Kydá a parkoviště pod proslulou Eisarénou je kolem devátý stále vymetený. Viditelnost nulová a lawinenwarndienst hovoří jasně. No, už nám není 18..otáčíme to a jdem pro ty naše prkýnka a hybaj využít čerstvý prach z alpských peřin. Free-ride jak v Kanadě, viditelnost se lepší, jen občas mě na kopci přišpendlí fujavice, ale podél sjezdovek je powder luxusní a tak laktát ve stehnech nevnímám a vše přebíjí endorfiny z pojezdů. Ještě vrcholový šnapsík a zpátky do tepla pokojíku spřádat plány na druhý den. Že prej ten Mordor, to je nutnost, na rozlez si dáme..tak ráno vstanem, ale tentokrát zdaleka ne první (strategicky necháme prošlápnout stopu mladším) a valíme to do toho kotle.

--Eisaréna--

Hm, tohle že má mít třista z místa..? To pude, woe..ale jak se blížíme, ledová řeka se před náma rozlejvá do nepěkný šířky a zakloněná hlava civí na brutální, převislý květáky. Dvě dvojky nám ukazují záda a už jsou skoro ve třetí dýlce. Nic, je 10, po nás už nikdo nepude, čelovky máme, kdyžtak slaníme..Krátký výšvih je příjemným zahřátím, ale první gutenmorgen dýlka už hned dává tušit, jak to bude.

--Gutenmorgen dýlka--

Sakra, leze to ňák dlouho, řikám si na štandu. Aby ne, je pěkně pod nulou, než řekneš voda, máš u huby led, všechno se tříští a šrouba než přesvědčíš, aby se chytnul, pěkně ti nateče. Respekt Páje, která si to na rozlez dala. Tak na druhým valím, co to dá, příjemně rozehřátej du druhou dýlečku, něco nalezeno tuhle zimu už je, tak to pěkně odsejpá, radši moc nešroubuju, zatím je teplo, to pude (cha - naivní domněnka). Růženka se pak statečně pouští do třetí a klíčový dýlky.. Kdo vypnul topení? A kdo mi nalil tu vodu do bot? Začínám kosnout. -12°C. Teplo dědečku mrazíčku! Dospělému muži je stydno, že po tváři kanou slzy a kurevská bolest, když přichází končetiny k sobě, dává tušit, že jsme tu správně. Vítejte v Mordoru.

--3. dýlka--

Další hodinka na vysícím štandu. Kolem lítaj projektily od kámošů, co už jsou nad převisama. Naštěstí se uměj slušně ohlásit a vteřinu před tím než pročísnou prostor, zavrní a někdy s sebou vezmou malinkou prachovou lavinku. Peklíčko, panové, přesně tak, jak jste si přáli..(další naivní doměnka, peklo totiž teprve přijde). Nutím se do lezení a zmrzlej přilízám k ještě zmrzlejšímu Růžovi.

--Welcome to Mordor--

Kdo de další dýlku? Já jsem v pi@i, já taky, nakonec se toho Růža ujme, naštěstí led výš už je měkčí a je z toho lezení za odměnu. Další útrping na štandu. Příští dýlku musím jít já, jinak chcípnu. Taktika je jasná, moc nešroubovat a valit. Natáhnu to, co mi dá lano, sednu do dvou šroubků a doberu Růžu.

--Dýlka--

Někdo zhashul..ale nechal týct vodu.. Během chvilky nám všechno oblepí krustička mordořího hlenu. Ne, já už nikam nelezu. Pi@o, jak chceč s timhle slaňovat.? OK, čelovky svítí, tak přepínáme na kein stress mód a du dál, Růža už se pochlapil dole.. tentokrát už jen 3 šrouby na dýlku, bo hnáty mám zmrzlé a už chci bejt nahoře. Naštěstí na dalším štandu nemusím nic řešit, páč Pája mi to tam komplet nechává, jelikož gipfl už je cejtit na dosah. Dohadujem se, že na sebe na vršku počkáme a sestoupíme spolu. Náš sponzor Kablo Vrchlabí a Kabely ČKD nám k tomu zmrzlýmu špagátu nedal patřičný jistítka. Dávám teda kabel na půlloďák o průměru volantu od tatrovky a dobírám Růženku. Mumlá cosi o kokotech a mordorech.  V další dýlce už radši nedávám vůbec nic, kabel by stejně nešel dát už ani na ten půlloďák, tak mě vem kamaráde na Lanšmída, pěkně do teplejch, vono už se to pokládá.

6 večer a klečíme na vršku. Naši předlezci už tuší sestupovou stopu, jedno slanění (díky Žiži), klopýtáme za svitu měsíce, cinkání šroubů a voči zase plný hvězd. Po úzký rampě traverz stěnou naštěstí napadlo někoho dojistit ferátkou a tak se můžeme po deseti hodinách zase napít a najíst. Balíme a sešup po prdeli žlabem k lesu. Večer už nás hřeje teplo penzionku a šnapsík s panem domácím. Další den je zákaz pohybu. Akorát venkovní termální lázně se zdaj jako přiměřeně obtížnej projekt. Tak díky aréno, průvodce nekecal, byl to Mordor (315m WI5).

Sumec