Začínáme s lezením – výběr lezeček

Pryč jsou doby, kdy jsme si doma na topení řezali špunty z gumotextilek a i budoucí dvojnásobný mistr světa Tomáš Mrázek šmýkal na vápencových útesech obutý jen do čínských tenisek. Nyní je lezení v módě, a tak se čím dál víc nadšenců vypravuje do lezeckých svatostánků a přinášejí si odtud lezecké nádobíčko, které by zkušenější lezec z první hodil do koše.

Štědrý večer jsem prošvihnul, ale i tak je se zpožděním čas rozbalit pár Čajových tipů, jak při nákupu vybavení nevyhodit love oknem.

Ten, kdo vám povídá, že na typu lezeček moc nezáleží, že je nutné se vylézt i v lojzovkách, tak ten tomu rozumí asi  jako já teoretické fyzice (rozuměj velice špatně). Boty jsou sakra nejvíc důležitá část vybavení lezce. Jsou tací, kteří si koupí pohodlné lodě a pak na malých chytech stojí jak Chaplin, důvěra ve stupy mizí jak pára z hrnce a neskutečně rychle jim začíná natékat předloktí. Pokud si koupíte levné a ultra měkké kopýtka, ve kterých nejste schopni stát na menších stupech, tak se nikdy nenaučíte lézt nohama a věřit menším stupům. Na skále pak shoříte jak papír.

Před lety byly k dostání kromě tvrdých dřev i (vynikající) citlivé a měkké boty typu Laser, Ninja, u kterých bylo nutno pro zpevnění chodidla na mikrostupech kupovat malé velikosti a lezení celkem bolelo. Nyní už firmy využívají pernamentního zpevnění podrážky až ke kořenu palce, které podrží celé chodidlo v kolmé pozici od stěny a zároveň je špička volná pro citlivou práci na stupech.

Při výběru lezeček dbejte v první řadě, aby byly těsné a vy jste v nich byli schopni alespoň chvíli vydržet. Není nutné zkoušet v praxi poučku, že když se nepřizpůsobí bota, tak se přizpůsobí noha. Stěnka se stupy není v obchodech na okrasu a tak umožní-li vám to prodejce, zkuste si lehce zalézt nebo se postavit na menší stupy. Většina lezeček se po pár propoceních lehce roztáhne.

Když si vezmete lezeckou botu a zkusíte ji ohnout - zlomit směrem nahoru, tak ty lepší kousky uprostřed drží a prohýbá se pouze špička. Když vážíte nad 70 kg a začínáte s lezením, je dobré upřednostnit tvrdší lezky, které vás víc podrží. Při surfování tak volíte prkna s odpovídajícím výtlakem na vaši váhu.

Síla flexorů prstů na noze se trénuje při lezení podobně jako síla prstů na rukou. Proto zkušení lezci, dávají někdy přednost měkčím lezečkám s větší citlivostí. Oni jsou schopni ustát po letech lezení na skále mnohem více než začátečníci.

Extrémně prohnuté lezečky jsem nikdy začátečníkům nedoporučoval a neudělám to ani teď. Hodně z vás po vyzkoušení přijde na to, že nechce-li mít chodidlo v křeči, tak tudy nejede vlak. Ale kdyby někomu zvláště širší modely s vyšším nártem opravdu sedly, tak proč ne.

Výrobci na základních modelech lezeček používají tvrdší gumu, která déle vydrží než ta měkká na dražších modelech. Když při lezení škrontáte nohama a nedaří se vám naprosto přesně trefovat stupy, vydrží vám základní modely s tvrdou gumou mnohem déle než citlivé rešpektovky. Tvrdší guma by vám na lezecké stěně vadit neměla, avšak pískaři mistři vědí, že s měkkými podrážkami (např.C4), které dělají po pár lezeních „šupinky“ ustojí na skalách v technických cestách na tření více než v jiných kopýtkách.

Co se týče volby mezi nazouváky, tkaničkami nebo velcro pásky, tak to už je na vás. Já osobně preferuji alespoň nějakou formu dopnutí. Baletky jsou pohodlné, ale jak je propotíte, tak se mohou na nohách otáčet, nebo sjíždět pata. Tkaničky se hodí těžším lezcům, lépe se jim pomocí nich zpevní lezečka a víc ustojí.

Tak ať to stojí!

Čaj            

PS: I přesto, že jsem vyzkoušel snad všechny typy lezeček nyní k dostání a mám na ně ucelený názor, záměrně jsem se vyhnul doporučení některých firem, potažmo modelů. Kdyžtak se mě zeptejte někde na stěně :)