Elite Climbing Camp 2013 - Ostaš

V Imstu na evropském poháru mládeže jsem si všiml jedné zajímavé věci. Že čeští mladí lezci a lezkyně na tom nejsou vůbec výkonostně zle, ale co jim chybí je pestrost, láska k lezení a následná motivace ("proč bych sakra měl ve svém věku tolik dřít"). Po vyskočení z lokálního rybníčka, ve kterém jsou mistři, totiž nastává jistá deziluze při plavání v evropském moři talentů (psal o tom i Dave MacLeod). Nastává pak bohužel častá "úmrtnost" a lezci/lezkyně pak v 17 letech přestávají s tímto krásným sportem.
 

Safra v čem bych mohl, jsem a budu lepší než 99% ostatních závodníků? Lezením na laně v tělocvičně asi těžko (srovnej Klajdu a Insbruck). Odpověď je nasnadě: Jasný, že se musí enormně makat, ale motivaci musím brát i někde jinde - na skalách ( podobně jako Anna Stohr a ostatní), dále musím volit i systematickou cestu pod vedením zkušených trenérů a nejen pod vedením rodičů mrskat na jediné stěně v okolí cesty za sebou jak robot. To každého dřív nebo později bavit přestane. Jo a málem bych zapomněl - jak může být mladý lezec úspěšný, když na skalách nevyleze adekvátně těžkou cestu jak na stěně - je bizardní, jak tato nerovnováha výrazně dokresluje hlavní problém české mládežnické závodní scény.
 

Je příjemné zjišťovat, že kromě klišé obecných průpovídek od koučů alá, musíte více trénovat, na větších stěnách, ujíždí vám v 15 letech vlak a jste slabí v testech reprezentace.... jsou tu i trenéři jako je Eliška Karešová z Liberce, která tráví s mladými svěřenci i čas na skalách, lezou zde na prvním a stávají se z nich vyzrálí sportovci s potenciálem na závodní úspěchy a co je hlavní, vytváří si k lezení vztah.
 

Spontánně jsem po závodech s kolegou Martinem Wiesnerem domlouvali možnost třídenního kempu pro lezce - závodníky, kteří už mají jistou výkonost, takže se s nimi už můžeme pouštět do cílené praxe - na skalách. Za podpory SALEWY  a šimpanzích dobrot CHIMPANZEE, za podporu děkujeme,  jsme uspořádali první tréninkový kemp na Ostaši.