Hnusák stále žije

  Krasový hnusák, soutěž, jejíž jméno naprosto přesně vystihuje, o jaký druh zábavy půjde. Celá taškařice vznikla v roce 2010 na popud několika brněnských lezců, kteří svědomitě sbírali cesty z vytvořeného seznamu jednu po druhé. Na konci roku měli někteří přelezeno skoro všech sto cest, které do Hnusáka patří. Po ukončení soutěže a s postupem času by se mohlo zdát, že zájem o tyto skvosty upadl a cesty znovu začaly zarůstat mechem a lišejníkem. To je však velký omyl! Již druhým rokem se poctivě snažím o renesanci tohoto velkého projektu. Myslím si totiž, že myšlenka celé této taškařice je trochu hlubší, než by se na první pohled mohlo zdát.  Nejde jen o honění si ega, kdo dokáže přelézt více nebezpečnou cestu nebo kdo nalezne klíč k nějakému bouldru. Jde o znovunastolení klasického pohledu na lezení jako takové. Dříve byli lezci více všestrannými než nyní. Dnes se každý specializuje na jednu disciplínu a v ní se snaží vyniknout. Jistě, pokud člověk chce dosáhnout vrcholu, nesmí ho rozptylovat nic jiného a musí se soustředit pouze na jedno. Já však zastávám názor, že lezení je jedna z nejkomplexnějších aktivit a nechci se proto ochudit o žádnou složku tohoto „sportu“.

Závlačka - vše pht - z archivu F. Zaorala

  Celý seznam čítá 106 kousků, ve kterých se nevyskytují jen zamešené okrajovky a lokrovaté vraždy. Najdete zde i zajištěné sportovní linie, které jsou však vždy něčím specifické. Nemají mnoho přelezů, nesedí u nich klasifikace nebo se jedná o pekelné bouldry. Správný hnusák proto musí ovládat širokou škálu lezeckých dovedností, aby zřetězil cest co nejvíc.

  Nejprve vám představím několik cest z kategorie „opravdový hnus“.

Neznámá 5 (Saxifraga)

Za mě numero uno. Prvních osm metrů vede po prohnilé skále, kam se mi povedlo dát dva špatné frendy, které by stejně při finálním přelezu do trav pád neudržely. Dále cesta pokračuje asi 20 metrů lesem. Opravdu. Skoky do kořenů, hrabání v hlíně, krátké lezení po stromě, to vše nabízí tato linie.

Starý kozel 4 (Masiv berana a rorejsů)

Cesta vede v levé části Rorejsů. Po cvaknutí bh se naleze doleva do žlábku, ve kterém to krásně duní a kde člověk zakládá pouze alibistické jištění. Dále cesta pokračuje poměrně snadno na vrchol.

Poslední délka Příklepu 5 (Macocha)

Když uvážím, že jsem to lezl v minus dvou stupních, sněžilo a já za sebou měl sto metrů klenbou, tak to bylo opravdové peklo. Zasněžené poličky, špatné skoby a lokrovatost terénu z těchto dvaceti metrů dělá ten pravý hnusákovský boj o holej. Jedinou spásou je stromek na začátku a nýt v půlce cesty.

poslední délka Příklepu

  Dále bych rád uvedl pár příkladů těch cest, které jsou zajímavé svým těžkým bouldrovým místem.

Závlačka 9 (Evropa)

Jedná se v podstatě o bouldr ze Zdeniny cesty, který pokračuje šestkovým traverzem a dolezem zpět ke slaňáku. Zdenina cesta mi zabrala docela dost pokusů, a proto jsem si řekl, že spojím příjemné s užitečným a vylezu i tuto variantu.

Vojížděč mrtvol 7 J (Lidomorna)

Bouldr jako z pohádky. S daným stupněm to nemá nic společného. Obtíže se blíží spíše 7A+Fb. Po překonání pekelného úvodu vás čeká deset metrů šestky. Autoři proto zprůměrovali obě pasáže a vyšla jim krásná krasová sedmička.

Bouldr bez hrany 9 (Evropa)

Název mluví za vše (ještěže se to tak jmenuje). Po cvaknutí prvního na vás čeká pekelných šest kroků, u kterých si vždy budete říkat: „ty madla jsou přece ale na dosah ruky.“

Výlov 7- (Masiv hradu)

Znáte někoho, kdo to dal na OS? Já asi ne. Nejoklouzanější cesta v Rudici, na které jsem si nejednou vylámal zuby. Dnes už bouldr v půlce cesty dobře znám, ale ještě před pár lety jsem vždy seděl u druhého jen s otevřenou pusou.

Výlov

Poslední skupinu tvoří poměrně nebezpečné „rádobysportovky“.

Poslední pomník 8+/9- (Masiv hradu)

Rozehřívací lezení k prvnímu a poslednímu nýtku člověka naladí na celkem pěkné lezení. Když se však dostanete do pozice s nohama deset čísel nad jištěním, sranda teprve začíná.  Další chyt je metr daleko a pád už znamená kontakt s povrchem zemským. Tuto cestu proto doporučuji nejprve vyzkoušet „na sraba“ toprope.

Holubí vejce 5 (Hřebenáč)

Záludnost cesty spočívá v tom, že terén pod prvním nýtem vypadá velmi přívětivě. Problém je v tom, že k jištění vedou nevratné, na daný stupeň poměrně těžké kroky a přitom vám hrozí rozmlácení o skalní práh pod vámi.

  Ve zkratce jsem zde tedy popsal několik cest, které si rozhodně zaslouží, aby se o nich přinejmenším mluvilo, v lepším případě, aby se začali zase lézt. Nedopusťme, aby se z lezení vytratilo dobrodružství nadobro.

Fil

Poslední pomník