Krasová abeceda - Áčko

Fil se pustil do dalšího přiblížení Krasu a to jak méně ambiciózním lezcům, tak zkušeným matadorům. Těšit se tak můžete na nový seriál, který vás bude příštím rokem provázet:

Už delší dobu jsem měl v úmyslu napsat nějaký obsáhlejší článek o konkrétních cestách v Moravském Krase. Přemýšlel jsem, jak to celé pojmout a napadlo mě, že bych mohl začít psát seriál, kdy v každém díle okomentuji pár cest. Dlouho jsem však nevěděl, podle čeho jednotlivé díly rozdělit. Podle oblastí nebo podle obtížnosti? To mi přišlo dost fádní a ohrané. Nakonec mě napadlo, že budu o jednotlivých cestách psát podle abecedy. Můžete si říct, že to není zcela vhodný postup k rozdělování lezeckých cest, ale přijde mi to jako dobrá paralela k faktu, že lezení je vlastně také úplně nesmyslná lidská činnost z pohledu vyššího principu. Další výhody mnou zvoleného klíče vidím v tom, že v každém díle budou cesty všech obtížností a ze všech oblastí.

Začněme tedy hezky od začátku – Áčkem.

Alpská

Žleby-Kůň, 5-, J.Jirůšek. J. Vlach, 1948, 50m, borháky, horská

Doporučeníhodná linka pro středně pokročilé žlebské lezce. Sám jsem ji lezl jako svou druhou cestu na Koně. Jelikož však sehnat na tento druh dobrodružství někoho na spolulezbu je velmi obtížné, rozhodl jsem se, že si na Koně udělám výlet jen s přítelkyní grigri. Tuto štreku jsem si vybral, jako první věc, kterou prostoupím. První délka je vertikální zahrádka, takže jsem zvolil rychlejší, leč o něco málo méně bezpečný sólo postup. Do druhé délky jsem už nastupoval řádně zajištěn lanem a s kamarádkou u pasu. Jako nejvíce obtížný se jevil překrok za hranku do plotny hned nad štandem. Dodal jsem si tedy kuráže řádným povzdechem a už jsem byl v nenávratných krocích. K mému překvapení následovala celkem pohodová pasáž až ke štandu s příjemným rozvrstvením borháků. U vrcholového řetězu mě za odměnu čekal parádní výhled na Suchý žleb.

vlevo hřeben Koně, vpravo Alpská (what a lines!)

Argentina

Sloup-Indie, 6+, M. Grois, R. Hýsek 1958, 22m, borháky, sportovní

Klasika všech klasik. Linie je rozdělena na dvě pomyslné poloviny, kdy ta první je jedna z nejvíce uklouzaných částí Krasu. Cesta prověří vaši techniku na špatných stupech a v druhé půlce je potřeba i trocha síly, aby se člověk dostal přes převísek. Jednou jsem takhle přijel do Sloupu a potkal jsem tam švýcarského Guida, který po skončené sezóně na Matterhornu objížděl evropské oblasti. Dost mě překvapilo, že zavítal i k nám na Moravu. Prý, že chce poznat domovskou oblast nej lezce na světě. Požádal mě, ať mu doporučím nějaké štreky. Vyradil jsem mu tedy na fleš Čínu, kterou se borec proběhl úplně na klid. Dále jsem ho chtěl nalákat na něco těžšího. On ale, že by naopak něco méně na ruce, aby si to na druhým mohla vylézt i jeho přítelka. „Ok, try Argentina. It is easy 6a+“, říkám mu. Borec si hned na nástupu začal stěžovat na „very polished rock“ a až ke slaňáku vypadal, že v každém kroku vypadne. Holt není šestka, jako šestka, že? A i když lezete 8 na rozlez s prstem v nose, dokážou vám nějaké papírově lehčí věci řádně zatopit.

Antikoro

Sloup-U Sloupské jeskyně, 5-, J. Beneš, I. Šteflíček, 1978, 22m, borháky, sportovní

Pěkná lehká linie vhodná i pro začínající lezce vede při pravé hraně sekrotu U Sloupské jeskyně. Po překonání úvodní nezajištěné pasáže se můžete těšit na příjemné lezení přes pět borháků a shora si vychutnat pohled na celý Sloup. Dlouhou dobu jsem si myslel, že tato linie nese název Žíznivá. Až někdy nedávno jsem prozřel a zjistil, že Žíznivá vede kamsi doleva do trav a toto je opravdu Antikoro. Takže pozor na občasné mystifikace v průvodci.

Averze

Holštejn-Lidomorna, 8+, V.Wolf, 2005, 18m, borháky, sportovní

Tato cesta ryze sportovního charakteru v pravé části Lidomorny odbočuje doprava od klasické Kontraverze u druhého jištění. Po překonání natahovacího bouldru budete mít čas se trochu vydýchat, ale v závěru cesty musíte ještě jednou zatnou a dostat se do cvakacího madla u řetězu. U této cesty jsem se poprvé setkal s typickým Vlkovým úšklebkem a strohou odpovědí na otázku jaká ta cesta je. „No přece za osm“. Od té doby vím, že udělá-li toto gesto, je v cestě nějaký výmrd nebo klasa totálně neodpovídá.

Aerodrom

Holštejn-Nad Holštejnskou jeskyní, 8+, Z. Konečný, P. Brych, 1986, 20m, borháky, sportovní

Charakteristika této cesty je vcelku jednoduchá – vytrvalost v lištách. Parádní linka uprostřed sektoru Nad Holštejnskou jeskyní neskrývá žádný šílený bouldr, jen vás pomalu ale jistě šťaví a ke konci si připadáte, že neudržíte ani kliku od dveří. Dlouho jsem si tuto cestu šetřil, abych si ji časem mohl zkusit vylézt z první rány. Nakonec se zadařilo a já ji rozhodně můžu doporučit na pokus o OS. A to se o většině Krasových cest, jak dost dobře víme, říct nedá.

Amnesty international

Rudice-Hrad, 9-, P. Weisser, 1990, 17m, borháky, sportovní

Vstupenka do těžších cesta v Rudici. Krásná atletická linie ze začátku prověří vaši sílu a schopnost zakládání divných pat. U předposledního jištění si trochu orazíte a už vás čeká jen poslední bouldřík, ze kterého už se přeci nepadá, že? Jelikož to byla ve své době mnou asi nejvíce pokusovaná cesta na palouku, měl jsem ji vyladěnou do posledního pohybu. Samozřejmě, že jsem ve výše zmiňovaném místě asi třikrát vypadl a vždycky jsem si jaksepatří hlasitě zanadával. Prostě to ze mě vyjelo, znáte to. Jednou jsem to ale s decibely trochu přehnal a asi za minutu se přiřítil starší pán s klackem v ruce, že odtud prý slyšel strašný řev a že tu někoho asi vraždí. Nakonec se vše vysvětlilo a pán v poklidu odešel. Každopádně z toho plyne ponaučení, že ne vždy je povolení vlastních emocí žádoucí.

Anarchie

Rudice-Hrad, 8, P. Weisser, 1996, 10m, borháky, sportovní

Nástupový bouldr do této bestie už potrápil nejednoho Krasového nadšence. Když si vše pěkně vymyslíte a posléze i realizujete, stačí už jen cvaknout první, sklepat a přes sérii divnochytů dolézt na polici. Odtud už lehce doleva přes hranku ke slaňáku. Nechci nikoho nabádat k nekalostem, ale kdybych si měl z Krasu vybrat něco serióznějšího na přelez bez špagátu, byla by tato linie horkou adeptkou. Taky myslím, že už se o to pár bláznů úspěšně pokusilo a dali by mi jistě zapravdu.

Aprílové počasí

Údolí Říčky-Poslední, 5, J. Nešpor, J. Šting, 1987, 8m, borháky, sportovní

Na tento sektor asi nikdy nezapomenu. Jednak mě upoutal svou kvakozitou (nikdy jsem si nemyslel, že i na takovém kusu šutru můžou být cesty nasekané po decimetrech a varianty variant) a jednak se k němu váže vtipná historka. Nevím už, jestli to byla konkrétně tato cesta nebo nějaká jiná, ale když jsem se sem vydal na jeden ze svých sólo výletů, abych posbíral co nejvíc ze zdejších skvostů, tak jsem po vylezení ke štandu spatřil nahoře v trávě podivně poskakujícího muže. Raději jsem rychle slanil a dělal, že jsem si ho nevšiml. Když se však situace opakovala s každou mnou vylezenou cestou a slaněním, uvědomil jsem si, že cítím podezřelý zápach a v tu ránu jsem pochopil. Borec byl totálně zhulenej. Nikdy bych si nemyslel, že někdo bude vážit cestu sem, kamsi do křoví, aby se tu jal oddávat drogovým dýchánkům a ještě ke všemu sám bez pořádné srandu povzbuzující kompanie. Když jsem ze skal odcházel, uvědomil jsem si, že lezci (rozuměj lezci lezoucí v sektoru Poslední na Bajerce) nejsou až takoví blázni.

No a že Fil neslez ještě pár zajímavých Áčkových cest, požádal mne, abych cos přihodil za sebe, nebo mu pomohl k především těžším štrekám dohledat jakés info. V tomto případě tedy přikládám následující čtyři krasokousky:

Aleluja

Žleby - Rorejsi, 7-, J. Beneš, P. Vlček, 1979, 50m, skoby, tradiční

Pojem jak chceš. Odkaz Mauglího čistého stylu lezení. Jak jsem kdysi bezprostředně psal po přelezu: Není snad v Karsu cesty, kolem keré by bylo tolik mýtů a legend, kolem keré se tak trochu chodí se sklopenýma očima, nebo se vůbec dělá jakože neexistuje, kerá budí respekt již při vyslovení onoho jména a kerá je mnohými zatracována, jako zmršená linie, než Aleluja na Rorejsech.

Čas však pokročil a skutečnost je zcela jinde, na čemž jsme se pak shodli i s Pokem a dalšími: Pravdou je, že dost míst hodně duní (ale drží) a delikátní traverz nad skobou nejde dojistit (ale je v kompaktu) a ve vršku sou nepříjemné trávy, keré kazí estetický dojem. Celkově však převažuje příjemné lezení a dyž si člověk vezme dost matroše, nemusí mít obavu z ničeho. Psychicky i fyzicky je cesta snažší než třeba Jezzabel (navíc tutová skoba) a vlastně vřele doporučuji všem keří mají rádi příjemně nachcávací cestu s občasnou technickou pasáží!

Jen dodám, že první OS cesty náleží Čumpelíkovi již začátkem 80. let a dnes má cesta asi sedm známých přelezů (nepočítaje Mauglího několikeré opakování). A i přesto, že již to není „pomník“, rozhodně se do ní hodí mít už pokročilou zkušenost s podobným typem cest. Jako předskokana si můžete střelit třeba vedlejšího Abakuka.

pht- Nežerka

Abakuk

Žleby - Rorejsi, 8, L. Abt, P. Weisser, 2014, 45m, borháky, sportovní

Asi o dva metry vlevo od slavné Aleluji vede hladká plotna s několika očky. Člověk se již toliko bát nemusí, ale o to víc co pošetří v hlavě, potřebuje zhodnotit v pažích a nohou. Řekněmě labákovská cesta ve vytěženém Karsu. Pro mne však navíc squělá zkušenost – háček vypadnuvší půl sekundy po tom, co jsem cvakl lano do borháku, visení v jedničce v čemsi, co po jejím vytažení se prostě změnilo v prach a odlétlo do doliny, ale také čardáš v sokolíku, u kterého chybí nohy, nebo naopak delikatní rajbas, kerý pomotá hlavu především v letních měsících. Prostě Abakuk, zvěstovatel Apokalypsi, teda aspoň nadneseně řečeno, pustíte-li se po přelezu právě do nebeské Aleluji.

Americké hrátky

Žleby - Macocha, V+A4, P. Weisser, M. Lidinec, T. Kastner, 1997, 160m, nýty, tradiční

Nebo také Manželky, milenky a spolubydlící, pročež tak trochu jiná cesta. Už jen tím, že má sedm délek a sice většinou technických. Na rozdíl od ostatních hákuvek v Macoše do té doby udělaných, byla ale pojata v zcela odlišném stylu. Jednoduše pojď a snaž se včetně idee potkáš co nejmíň nýtů. Věřím, že volně bude pro Adáma lezitelná. Ledabiže závěrečných osm metrů třetí délky bylo příliš litých. Ale to až čas ukáže. Pro smrtelníky snad jen dodám, že klíčem je první délka, kolem níž vzniklo pár mýtů, ale nechť si každý udělá obrázek sám, na zabití to jistě není. Za sebe ještě přidávám subjektivní autentický popis sebeboje z před pár let.

Appendix 3

Sloup - U Sloupské jeskyně, 10-, T. Pilka, 1996, 12m, borháky, sportovní

Nebo-li Bílá Svině. Prostě nejlepší na konec. Někdo by řekl, že je to prostě jen třetí (a dosud poslední) dodatek (appendix) k sportovkám onoho koutku, ale podíva-li na jméno autora, může tušit, že tomu bude trochu jinak..... Bingo!

Klíma Ladislav nepatří sice k proklamovaným českým autorům, ale jeho odkaz si pár fanoušků přese vše udržel. V kapitole Appendixu 3 Klímova Velkého románu popisuje tento prvorepublikový autor setkání jednoho z hrdinů románu Pietra se Svatou Bohorodičkou, která mu osvětluje jeho úkol a pak místy s lehce pornografickými detaily doslova post coitum vysvětluje jak to bylo doopravdy s jejím nejslavnějším synem. Tedy pro ilustraci menší nelezecké intermezzo:

Osm let nebylo po něm vidu ani slechu. ,Byl jistě už dávno přibit na kříž!' prorokoval jeho pěstoun... Ale nebylo tomu prozatím tak.

Jednoho večera vešel k nám neznámý, ťešně oblečený mladý muž: Stanul, usmíval se, nemluvil.,Kdo jste? Co chcete?` zařval Josef.

,Nepoznáváte mne?` zachechtal se: Sňal falešné vousy, vlasy a brejle. Ani pak nebyli bychom ho poznali, - ale hlas jeho uvedl nás na stopu.

Byl to on! Byl velmi hezký chlapík, jako velcí taškáři obyčejně bývají. Šelmovství mu v očích jiskřilo. Ten se líbil ženským, - ani nevíš! Já sama jsem se do něho zamilovala a tuto noc s ním souložila; a následující noci jeho sestry.

Padli jsme před ním na kolena a prosili o odpuštění; neboť se nám tenkrát právě prašpatně vedlo. Slovy plnými evangelické lásky nám odpustil.

,Jak se vám vedlo, vašnosto?` tázal se Josef. ,Co činíte teď, velmožný pane?` tázala jsem se já.

,Vedlo se mně taktak, - protože šest let proseděl jsem v Egyptě ve špinhausu. Teď je to lepší. Co činím? Stal jsem se teď - - prorokem!`

,Krucilaudon!'. zvolal Josef. ,A to už - nekradeš?` Místo odpovědi počal vytahovat z kapes různé drahocenné předměty. Líbali jsme mu nohy a volali jsme: ,Spasiteli náš v bídě nejvyšší, Kriste Ježíši!`

Toliko snad pro osvětlení souvislostí. Co se týká cesty samotné, jedná se o parádní kontinuelní lezení, kde je pouze jediná možnost nadechnout se. A sice v doublebočáku nad úvodním bouldrem a napojením se do Muže s dítětem v očích. Pak už jenom ukaž co máš v těle vytrvalosti a hybaj 8áčkem k řetězu. Za mne jedna z nejevropštěji vypadajících krasocest. Hvězda jak chceš! Doporučenihodné...

Toliko tedy výběr Áček. Věříme, že vás cos zaujalo a že se sami necháte aspoň pro jednou kterous z cest unést, pročež přejem všem opovážlivcům příjemné vspínání!

Asu