Krasová abeceda - Bé

S blížícími se Vánoci jsem si pro vás připravil další nálož krasového polezeníčka. Tentokrát se podíváme pod pokličku vybraných cest začínajících na písmeno B. Na výběr zhruba ze 40ti kousků jsme pro vás s Asuem připravili asi třetinu.

Bleskem do hlavy

Žleby - Kateřinský prst, 8, P. Weisser, 1995, 12m, kruh a bh, sportovní

Už samotný název naznačuje, že se nebude jednat o žádnou prosluněnou rozlézací linku někde na paloučku u lesa. Kolem této cesty jsem dlouhou dobu chodil se sklopenýma očima. První jištění je totiž docela vysoko a za zády máte špičaté předskalí, na které vás gravitace při pádu chtě nechtě nasměruje. Tato pohádka má však poměrně nečekaný konec v podobě docela sjízdné a krokově velmi vděčné štreky, u které využijete hlavně bouldrovou připravenost a sílu v prstech. Když k tomu všemu přihodíte přes výše zmíněné předskalí bouldrmatku a uděláte první dva kroky, po kterých se cvaká, vyjde vám z toho opravdu pěkná záležitost.

Bothova spára

Žleby - Henryho stěna, 6+, A. Both, M. Štulpa, 1966, 18m, nýty, sportovní

Trochu opomíjený žlebský skvost. Snad proto, že začíná až od půlky stěny, snad proto, že bývá často mokrý. Každopádně perfektní cesta atletického charakteru, ve které se ukáže, jestli jste poctivě bušili na bouldrovce nebo vysedávali doma na fejsbůku. Doprava ubíhající převislá koutospára také nabízí parádní možnost, jak si v Krase natrénovat nohandy za koleno. Kdosi mi jednou říkal, že jich tam udělal asi pět, což je myslím trochu přehnané, ale když se chvíli budete snažit, tak tam taky nějaký vymyslíte.

Nutno jen dodat, že ve své době patřila tato cesta k jedním z nejtěžších v Krasu, a to především k obtížným volně lezeným úsekům. Skalp této cesty byl proto velmi ceněný.

pht- archiv Poka

Barbarella

Žleby - Henryho stěna, 9, J. Jelínek, Š. Pavčík, 1975, RP P. Weisser, 25m, nýty, sportovní

Tak trochu parodie na Vlachovu Marinellu. I když kdo viděl původní Barbarellu, tak bude mít jistě pocit, že ta je také parodií a sice na horší než špatný film. Sci-fi se svůdnou dívkou, která zachrání svými vnady svět. Pro některé muůže být sci-fi závěrečný bouldr této cesty a nepomůže ani vzpomínka na vyvynutou blondýnku. Pokud tomu tak je, tak vězte, že to je skutečně slabost. Síla prstů, včetně palce se totiž pro přelez předpokládá. Každopádně aspoň si předtím zalezete více než v takovém Bouldru bez hrany.

B-komplex

Žleby-Kůň, 5+, J. Beneš, P. Koubek, M. Rychlík, 1976, 40m, skoba a vlastní, horská

Tento lezecký počin jsem absolvoval jednoho parného letního dne zase jen s kamarádkou grigri. S odstupem myslím, že to nebyl zas tak blbý nápad, protože se cesta dá poměrně dobře přijistit a lezci tak nehrozí zešedivění jakou u jiných Mauglího libůstek. Z prvního štandu Policejní, na který se dostanete zhruba čtyřkovým terénem, jsem pokračoval podle instrukcí přímo ke skobě (cca 6 metrů), kterou jsem podpořil dvěma malými frendy. Pak následoval klíčový krok, který spočíval v přehoupnutí se přes hranku doprava do položeného terénu. Dále cesta vede poměrně kompaktní skálou s občasnou možností tutového jištění až nahoru ke stromům. Jako vstupenka do Mauglího cest je to určitě dobrá volba.

Za mne pak nejhezčí tradiční cesta tohoto autora, příjemné i pro děvčata, které vědí, jak se ohánět hejblátky.

Beta Centari

Žleby - Rorejsi, 9+, D. Janák, 30m, borháky, nýty, sportovní

Jedna z naprosto atypických krasových cest. Na 30ti metrech lezení se možná dvakrát pořádně nadechnete v madlech a jinak vám jen pomaličku teče a teče. Netřeba dodávat, že crux je pár metrů pod slaňákem. Cesta prověří vaší komplexnost jak při vymýšlení programu, tak práci nohou, které dost celkový přelez usnadňují a konec konců i nějaké te vytrvalosti paží. Neselže-li hlava, nemusíte se nasraně vracet pro přelez po pádech u posledního očka. Samotná cesta vznikla Stoupovým spojením Alphy Centauri a Starých pák.

Beraní roh

Žleby - Rorejsi, 8, F. Plšek, V. Zavřel, 1949, borháky, sportovní

Krátce, stručně, výstižně a přece dost exponovaně. Kdysi asi nejslavnější hákuvka v Krase. Z dnešního pohledu spíše kvak, ale zato s poměrně pěkným a intezivním lezením v osmém stupni. Menší reminiscence na horské lezení. V podzimních dnech navíc ve stínu davů, které pod skalama potkáváte. Řekl bych až povinná klasika, pro všechny, kteří sázejí na jistotu při výběru cesty a přirozenost linie. Dnes už bohužel trochu nelegantně přejištěná borháky.

pht - archiv Plška

Bílé sny

Holštejn - V Buči, 8, R. Babička, A. Michálková, 1997, 20m, borháky, sportovní

Ryze sportovní záležitost s nádechem jižanského stylu lezení. U této cesty mě však vždy napadne otázka, jak moc je lezení bezpečný nebo nebezpečný sport. Jeden můj kamarád se v dané linii jednou chtěl rozlézt a nedopadlo to zcela tak, jak si původně představoval. V té době lezl už vysoko nad osmým stupněm UIAA. Co však čert nechtěl, ještě pod prvním jištěním mu v ruce zůstal volný kámen a on z dobrých čtyř metrů dopadl na zem. To by ještě nebylo to nejhorší. Při nárazu na zem však dopadl nešikovně na oba kotníky, které si poměrně škaredě poranil a musel s tím do nemocnice a s nastalými problémy se potýká dodnes. Proč to ale všechno píšu je, že si myslím, že nezáleží na tom, jestli lezete cestu hluboko pod svým limitem nebo právě bušíte nějakou nachozenou dardu. Pozor si musíme dávat vždy a pořád. A ohánět se řečmi, že sportovní lezení je bezpečnější než jízda autem je hloupost. Každopádně to nemění nic na tom, že cesta je opravdu pěkná a dobře zajištěná linie s bouldrem v půlce a vytrvalostním dolezem.

Brazílie

Sloup - Indie, 8, Z. Konečny, 1985, 22m, borháky, sportovní

Další sportovní povinnost (4. nejlezenější cesta ve Sloupu podle serveru lezec.cz) tentokrát asi na nejohranějším místě v Krase – na hřišti. Lehce zastíněna slavnější Čínou, každopádně pro mě hezčí linie. Leze se hned od začátku a hrubá síla vám ke zdolání této linky rozhodně stačit nebude. Pokud si u druhého nevymyslíte dobrý program, tak se jistě řádně zapotíte.

Možná mnohé zarazí, proč byla tato "logická" línie vylezená až v polovině 80.tých let. Nástupu do cesty totiž bránil mohutný strom, po jehož skácení si na štreku brousilo zuby více lidí. Nezaváhal však Janzen, který se tou dobou pod sloupskými skalami vyskytoval nejčastěji. Název pak tuším souvisí s emigrací místňáka Valacha, na jehož údajný odchod do Brazílie, resp později do San Diega vznikli hned dvě krasové cesty.

pht - archiv Janzena a Montany

Bangladéš

Sloup - Indie, 9+/10-, T. Pilka, 1991, 22m, borháky, sportovní

Nějtěžší "státní" linka v pravé části Indie. S vysekanou dírou (patrně po kramli elektrického vedení) tento nejchudší stát světa přelezl logicky Svišť jako 9+. Později díru vynechal Bulhar a vznikla deset mína. Po zamazání díry, jistě nejschůdnější linka daného stupně v Karsu. Dnes po vylomení chytu u třetího jištění spíše lezitelné 8a. Každopádně po tříkrokovém bouldru vám už jen bude pomalu natíkat. Na vás pak je, na kolik si lezecké problémy dokážete odlehčit nohami, či dokonce nohandy. Každopádně se jedná o vcelku příjemnou zábavu na jinak oklouzané Indii.

Bu-bu-bu

Sloup - Staré skály, 10/10+, P. Kořán, 1998, 15m, borháky, sportovní

Nepočítaje Učně a Kudlanku, kdysi jedna z prvních 10+ v Karsu. Stropní část vede po uměle vysekaných madlech a pak následuje sice krátká, ale o to intenzivnější stěnka s bouldrem po čím dál oblejších a menších chytech, kde poslední krok přes mini převis je klíčem k úspěchu. Chladná hlava a suchá jeskyně jsou podmínkou k přelezu. Řekněme nejevropštější cesta dané obtížnosti na místním vápně.

Bushman

Sloup - Staré skály, 11-, A. Ondra, 2007, 15m, borháky, sportovní

Krátký "štěk" kousek vpravo od Ippolita. Dva převísky, dva bouldry. Nutno dodat, že ten druhej je hodně pekelnej. Malý lištičky a obtíže kolem 8A. Cestu zatím přelezli pouze Adam a Martin a to poměrně v rychlém sledu v červnu 2007. Věřím, že dnes už by pár bouldristů na cestu mělo, ale vzhledem k tomu, že je nutné se navázat na lano, pochybuji, že se v blízkých letech cesta dočká dalších opakování. Adam názvem reflektoval krátkou návštěvu amerického prezidenta George Bushe, nebo jak sám dodává - "malého kovboje" toho času v Praze.

pht - P. Solanský

Big brother

Sloup - Staré skály, 10, A. Ondra, 2005, 15m, borháky, sportovní

Někteří jistě se zájmem sledovali svého času některou z reality show, které nám televizní příjmače poskytly. V pomyslném koutku "realityshow" v pravé části Starých skal to byla první z nich. Původně Svišťův projekt s boldrproblémem  přes zpátečnickou střechu a vytrvalostním (ano čtete správně) dolezem na polici. Tuším, že se k ní Adam vyjadřoval jako k nejlehčí desítce v Krase. Co se týká počtu opakování, tak sice v tuto chvíli nedohoní Hrobečka, ale časem kdoví...

Bláznovina

Josefovské Údolí - Krkavčí skála, 8-, P. Weisser, 1994, 10m, nýty, sportovní

Tuto cestu by asi nejlépe charakterizovala kategorie sportovní kvak. Na první pohled ničím nezajímavý technický koutek však nabízí poměrně vtipnou sérií kroků, které dokážou leckoho potrápit. Linie prý kdysi dokonce fascinovala toho-jehož-jméno-se-nesmí-vyslovovat (Adam Ondra) natolik, že od jejího druhého jištění vymyslel odbočku doleva do vedlejšího Zahradníkova učně a vznikla tak jeho první cesta nazvaná Bláznův výpadek. Rozhodně bych ji doporučil osmičkovým lezcům, pro které je jako dělaná. Lepší lezec se v ní projde a nebude se mu líbit, ale osmičkář si ji pečlivě vymyslí, v bouldrových krocích určitě zesílí a nakonec při cvaknutí slaňáku ovládne dozajista celou planetu!