Krasová abeceda Č

S novým (pokročilým) rokem je tu další nadílka cest z Moravského Krasu. Jelikož máme času a prostoru dost, rozhodli jsme se zařadit i písmena s háčky. Byla by jistě škoda se ochudit o skvosty začínající na tyto litery. U Č bylo rozhodování velmi obtížné, schovává se tu totiž pěkná řádka lezeckých milníků a důležitých směrů.

Fil + Asu (K těžším cestám cos doplnil Adam).

Čokstounová

Žleby-Henryho stěna, 7, T. Dráb., J. Šteflíček, 1978, 15m, vlastní, horská

Velmi zajímavá linka, která nabízí parádní trénink zakládání vlastního jištění na vápně. Cesta začíná z patestu vpravo na polici v půlce stěny. Hned ze začátku lze provázat hodiny a kus dál přidat dva frendy. Následuje klíčové místo za středně dobré chyty s horšíma nohama. Po pár tempech se můžete znovu nadechnout a úspěšně cvaknout skobu ve výlezu. Pak stačí jen nezazmatkovat a dolézt k nejbližšímu stromu. Kdo si chce hrát na hrdiny, použije k dojištění jen (jak název napovídá) čoky.

Já kdysi chvíli váhal, ale nejprve se přece jen pustil do Petrolejářské, závěrečný padlý strom v Čokstounovy ve mne totiž nebudil důvěru. A dobře jsem udělal, když jsem ve slanění na něj stoupl, odporoučel se celý do doliny, nechci si raději představovat, jak by to vypadalo při rozhodnutí jit nejprve do Čokstouna…. Každopádně neprávem opomíjená linka!

Čína

Sloup-Indie, 8, M. Šimonovský, V. Schwab, 1969, 26m, borháky, sportovní

Možná to bude trochu troufalé, ale u této cesty bych si dovolil tvrdit, že bez ní by Kras nebyl Krasem. Jedná se totiž o nejvíce lezenou cestu ve Sloupu a tudíž asi i v celém Krase. Snoubí se v ní vše, co tuto oblast dělá tak specifickou a zajímavou. Je uklouzaná, na první pohled nečitelná, vytrvalostní, dostatečně dlouhá, lehce přístupná, dá se lézt za deště, Krasově zajištěná a je v ní i bouldřík. Prostě všechno co zároveň nenávidíte a milujete. Dokonce byla kdysi určena pro místní venkovní závody. Jsou i tací lidé, co jí lezou poslepu, bosky nebo jí mají vylezenou 40 krát za den. Prostě a jednoduše, kdo nezkusil, jakoby nežil (=nelezl v Krase).

Naopak se najdou jedinci, kteří si cestu stále schovávají na flash (že Čajaldo). Ke zmíněnému výkonů 40 opakování jen dodám, že Synek a Vilém se svým výkonem prolezli i přes náročné podmínky a Synkovo jediné zaváhání k bečce piv.

závody ve Sloupu a přelezová tabulka Číny

Černá Hora

Holštejn-Lidomorna, 8, V. Wolf, 2005, 25m, borháky, sportovní

Pěkná cesta využívaná hlavně všemi velebušiči z Lidomorny, kteří se v ní často rozlézají. Nástup je stejný jako Nová normálka. Od třetího jištění však jde přímo nahoru a pokračuje tak pilířkem vlevo od klasického Starobrna. Klíčový je jednak oblez hned u prvního háku a jednak vytrvalostní lezení s povinnými oblými chyty na konci.

z archivu F. Zaorala

Čtvrteční spára

Holštejn-Lidomorna, 7, P. Koubek, M. Brunner, 1981, 20m, borháky, sportovní

Velice vypečená sedmička, která už jistě potrápila nejednoho lezčíka. Z na první pohled příjemné spárky plné chytů se po prvním osahání stává šílený bouldřík, který je nejprve nutno dobře promysleti. Po jeho překonání si lezec může chvíli oddechnout na polici, pak ale přijde druhá obtíž cesty, která ho může taktéž poměrně snadno vyřadit ze hry. U této linie tedy platí pravidlo, že ne všechno, co se jeví na první pohled snadně, ve skutečnosti lehké být opravdu nemusí. To potvrzuje i fakt, že znám borce, co má vylezenou 9+, ale tady si ani neškrtl.

z archivu F. Zaorala

Čertův růžek

Holštejn-Holštejnská jeskyně, 9+, A. Ondra, 2006, 20m, borháky, sportovní

Adam: Před pár lety jsem vystopoval jasnej kus volné skály mezi Harlinovými Pohrobky a Orient Expressem. Zaujal mne především naprosto kuriózní hrůtek na dva prsty. Trochu slepě jsem to přes něj vylezl a dal obtížnost 9+. Pár lidí to mně zkoušelo, ale nějak ho nemohli udržet, až přišel myslím Svišť a dostal spásnou myšlenku lézt více zleva a hrůtek brát jen na pravačku palcem, čímž je však celá cesta zprzněna a klasa spíše za 9.

Čarodějův učeň

Holštejn-Vaňousovy díry, 10+ (spíše 11-), T. Pilka, 1992, 20m, borháky, sportovní

Nejtěžší cesta minulého století u nás. Naprosto geniální linie vedoucí neskutečně hladkou plotnou Vaňousů. Svišťův projekt mělo na vylezení více borců. Nejblíž byl čahoun Tonda Páleniček. Tu se ale guru rozhodl, že mu přelezu nedopřeje, a tak cestu doslova “vyrovnal” do kontinuélnosti, kdy usekl závěrečný dobrý chyt, který byl pro kratší nedostupný. Pak cestu vylezl a dlouho bylo ticho po pěšině. Další přelez se podařil až Rudimu Tefelnerovi a později i Adamou Ondrovi. Blízko, ale přeci daleko přelezu je i Věra Kostruhová, která již několikrát spadl v závěrečném kroku. Původní článek o cestě z Montany je přiložen níže.

Adam: Absolutní legenda. Ač to nevypadá je to nádherné lezení. O klasifikaci si udělejte obrázek sami, ale myslím si že 8c je reálnější. (že by čas na překlasifikování?)

článek z Monatany a Věrka v Učni od P. Piechowicze

Červený rys

Josefovské údolí-Modrý rys, 6, P. Bednařík, K. Burkhardt, 1978, 18m, borháky, sportovní

Tuto nevýraznou cestu schovanou na stinném Modrém rysu si budu ještě dlouho pamatovat. Dal jsem si ji totiž na jištěné sólo. Úvodní pasáž po polici je lehká, dejme tomu tak za 4. Z police se cvakne borhák a následuje klíčové místo celé štreky. Pamatuji si, že jsem z police několikrát nalezl do chytů a zase se vrátil, než jsem se odhodlal k finálnímu výstřelu. Věděl jsem, že jsem jištěn lanem a grigrinou, ale také jsem si docela dobře uvědomoval, že než by slečna zabrala a pád zachytila, skončil bych s naraženými kotníky na polici. Bylo mi tedy jasné, že vše musí být provedeno bezchybně. Naštěstí po třech horších krocích následovalo madlo a další borhák, který mi poskytl pocit bezpečí. Od něj ke slanění už cesta naštěstí zase lehkne. Věřím, že je cesta i docela pěkná, já na ní však budu vzpomínat nerad.

Čertovo lože

Josefovské údolí-Kravčí skála, 6, A. Flek, F. Plšek, 1946, 30m, borháky, sportovní

Další dlouhá nádhera v levé části Krkárny. Při lezení si člověk opravdu připadá jako horolezec. Jediný kaz na kráse snad může být množství variant a kliček, které mají stejné jištění, ale jiné chyty. Když se však nad toto povznesete, užijete si krásných 30 metrů kontinuálního šestkového lezení.

z prvovýstupu (archiv F. Plška)

Čí je?

Josefovské údolí-Kravčí skála, 7+, P. Weisser, P. Štulpa, 1990, 30m, borháky, sportovní

Pravá sestra Yosemitské. Dlouhé lezení gradující v závěru cesty prověří vaše schopnosti pohybu v kolmém. Klasifikace je sice spíše tvrdší, to však ale dané lince rozhodně neubírá na kráse, ba naopak.

A čí teda bylo? To se už jen tak člověk nedozví. Každopádně Pavlové zde dokončili původně Čumpelíkův projekt, který volně navazuje na seriál Dáma s kaméliemi a Střídání stráží.

Čertova spára

Josefovské údolí-Kravčí skála, 7, P. Bednařík, P. Ševčík, 1975, 25m, borháky, sportovní

Nemohu si pomoci, ale přijde mi, jakoby všechny spáry v Krase byly do jisté míry škaredé bouldrové výmrdy. Zkusme se na to však podívat z druhé stránky. Zkusme najít podstatu tohoto problému. Spáry jsou spolu s hranami dozajista jedny z nejlákavějších skalních směrů. Na písku jsou spáry ladné linky, které bez dobré techniky jen těžko překonáte. Na vápně je tomu ale jinak. Téměř nikdy se nejedá o hladké protilehlé stěny, které by umožňovaly použití některého z pískařských stylů. Vždy se uprostřed najde nějaký bolavý bouldřík nebo nepříjemný krok ze špatné nohy. Zkusme si tedy odmyslet to zažité dogma o spárách v Ádru nebo Teplicích a dívejme se na spáry na vápně jako na všechny jiné cesty bouldrového charakteru. Každopádně Čertovu spáru doporučuji zejména zdatnějším jedincům, kterých její obtíže nezaskočí a budou si tak moci vychutnat slastný pocit z přelezu.

Černá spára

Rudice-Masiv hradu, 10-, J. Putna, 1972, 10m, borháky, sportovní

Adam: Zajímavý boulder do ramen. Dal jsem tomu 8a, ale spíš je to 10-. Každopádně neprávem opomíjená cesta, určitě nejatletičtejší lezení v Rudici a i přes svou délku je to dost silově vytrvalostní cesta, jelikož lehké kroky se zde nenacházejí.

Černá šipka

Údolí Říčky-Bajerova skála, 7, P. Dumpík, I. Straka, 1999, 12m, borháky, sportovní

Typická krasovina. Nástup je téměř bez chytů i když půl metru vlevo je spára jako prase. Někdy si říkám, jestli jsou tyto směry zapotřebí. Nicméně, máte-li řádně nadělenou dávku technických schopností a neměříte-li metr padesát, věřím, že si lezení užijete. Po překonání úvodního bouldru vás čeká odpočinek na polici a následný převislý dolez ke slanění. Zlomyslné jistě taky potěší fakt, že Adam Ondra tuto cestu nemá na OS.

Čuňárna

Údolí Říčky-U Kříže, 6, J. Kounický, 1970, 15m, borháky, sportovní

Zajímavá štreka ve střední části celého sektoru. Po úvodních metrech je třeba se nadechnout pod převisem a pokud možno s dávkou ladnosti jej překonat. Slabší lezce jistě může zastrašit klíčový převis, ale věřte, že to není nic hrozného. Dá se to lézt i sólo. Vím, o čem mluvím.

Červený trpaslík

Údolí Říčky-Bajerova skála, 9+, A. Ondra, 2004, 12m, borháky, sportovní

Krátké intenzivní lezení přes menší střechovitý převis. Ideální intenso cesta na rychlý bušičský výjezd pro jarní, či podzimní odpoledne po rachotě. Doslova bouldering s lanem. A pokud se vám pět kroků zdá málo zkuste vedlejší Mouchu, tam budete rádi za tři....