Krasová abeceda Cé

Letošní třetí a zároveň poslední díl krasového nášupu je zde. Tentokrát se podíváme pod pokličku Céčka, 

které s sebou přináší zase řadu zajímavých cest napříč všemi oblastmi a obtížnostmi. Už vás nebudu napínat 

a popřeji jen hodně zdravíčka, štěstíčka a lezeníčka do nového roku. Teď už honem na to… 

Fil (+ Asu)

 

 

Cesta bílých

Sloup-Indie, 7+, D. Kříž, J. Novák, 1982, 15m, borháky, sportovní

 

Svého času mnou silně nacvičovaná linka na profláklém hřišti nabízí poměrně příjemný bouldřík v podobě 

bočákových lišt a nátahu do madla vpravo nahoře. Pro sedmičkáře a začínající bušiče rozhodně doporučení 

hodná linka, kde se opravdu nevybojí ani ten největší zbabělec. Jištění jsou totiž na Kras nezvykle blízko sebe.

Zajímavá je i odbočka z klíčového místa doleva. Klasifikace je někde kolem 8+ a jedná se o výživný 

natahovací bouldřík přes malou, ale dobrou lištu. Když už není ve Sloupu co dělat, tak proč ne…

 

 

 

 

Cesta kamarádů

Sloup-Nad Sloupskou jeskyní, 6, L. Paleníček, V. Pípal, 1970, 40m, vlastní, horská

 

Velice zajímavá a krásná linie horského charakteru v srdci sportovní oblasti. Cesta se nachází nad majestátní 

vstupní klenbou Sloupské jeskyně a vede až na samotný vrchol celého masivu. Štreka je rozdělena na dvě délky,

 kdy první, méně pěkná, začíná logickým koutkem vpravo od jeskyně. Po úvodních metrech začíná sranda 

v podobě traverzu doleva zarostlou policí, kdy jediné kloudné jištění, které jsem byl schopen použít je ovázání 

zpevňovací tyče. Tato část cesty je jistě velice nepříjemná i pro druholezce, protože případný pendl by nemusel 

dopadnout dobře. Své by o tom mohl vyprávět Berny, který na druhý konec lana přivázal nezkušeného 

kamaráda, který se takto zhoupl a skončil prý až dole na chodníku. Každopádně, když překonáte úvodní obtíže, 

čeká vás krásná délka v poměrně kompaktním vápenci. Nejdříve je nutno překonat malý převislý výšvih, 

vytraverzovat kolem borovičky doleva a pak už si jen stačí užívat parádní sokolíkové lezení s nohama na tření. 

Jelikož se tato cesta smí lézt až po zavíračce jeskyní (kvůli nebezpečí pádu kamenů na turisty), může se vám,

jako mě, stát, že si z vršku vychutnáte parádní západ slunce.

 

Autorské duo Polda-Fery vám připraví velice intenzivní žážitek. V cestě navíc nepotkáte jediné fixní jištění. Lavparáda jak chceš především pro bústřiče do hor. Video z Bernyho a Maximova přelezu zde.

 

 

 

Cesta mladých Italů

Sloup-Hřebenáč, 6+, V. Pípal, P. Kosička, 1969, 18m, borháky, sportovní

 

Poměrně fikaná cesta vedoucí z jižní strany Hřebenáče kousek od Sloupského potoka. Pamatuji si, že jsem v ní 

jednoho parného dne jistil kamaráda, který nelezl zrovna nejrychleji, což mělo za následek zajímavou příhodu. 

Když už byl téměř nahoře, strhla se šílená bouřka a já jen pozoroval, jak začíná voda v potoce poměrně rychle 

stoupat. Než se nahoře převázal, a než stačil vysbírat všechny expresky ze stěny, potok už sahal téměř ke skále. 

Naštěstí se vše stihlo, akorát při stahování lana dolů skončila jeho značná část ve vodě. Samozřejmě, že bouřka 

jako na potvoru za pár minut přestala.

 

Opět Feryho jasný směr. Dlouho se o hranu pokoušelo více lezců a až právě Fery přišel na správný prstoklad. Přelez cesty mu u báby Němcové nevěřili, a tak ještě v noci po pivku musel úvodní pasáž přelézt před komisí krasolezců. Parádní klasika!

 

 

Cesta ke křížku

Sloup-Hřebenáč, 7-, J. Krch. J. Přikryl, P. Fadrný, 1970, 18m, borháky, sportovní

 

Dálší „skvost“ z kategorie výmrd. Celá cesta až na klíčové dva cuky za mizerné obliny je i vcelku pěkná, ale 

právě tyto dva kroky z ní asi dělají noční můru všech překližkářů. Klouzavé mizerné nohy v bouldru jen 

podtrhují marnost trápícího se lezce, který se pokouší crux vymyslet nějak schůdněji. Ono to ale nejde a nejde, 

a tak s pěknou dávkou nadávek většinou stejně nakonec sedne. Na druhou stranu jsem tuto cestu po letech lezl 

znova a teď už mi tak hrozná nepřijde. Že by klíčem k úspěchu byl až jistý nadhled nad obtížností? 

 

 

Cedule

Holštejn-Lidomorna, 7+, V. Pípal, J. Šlechta, I. Bajer, 1965, 25m, borháky, sportovní

 

Nad touto linií jistě i srdce pískařovo zaplesá. V markantní spáře se snoubí lezecká elegance s přirozeností 

pohybů. Tuto cestu každopádně silou rozhodně neurvete. Než jsem klíčové místo vymyslel, stálo mě to tři 

pokusy a to už jsem tou dobou lezl číselně podstatně lépe. Když si však bouldřík ve spáře vymyslíte, nesedřete 

si kůži v nepříjemné žábě a nevykloubíte rameno při finálním zvedu, stává se z cesty parádní linie, která nabízí 

mnohem více, než se může na první pohled zdát.

 

 

 

 

Cesta pardů

Holštejn-Holštejnská jeskyně, 7, J. Beneš, B. Prudil, 1981, 20m, borháky, sportovní

 

Ani v dnešní porci Krasu nesmí chybět nějaká ta Mauglíovina. Tentokrát však vyznavače morálového 

balancování nad špatnými skobami musím zklamat. Jedná se o poměrně dobře zajištěnou linku fixním

jištěním. S sebou snad jen většího frenda do půlky a to jen, když se hodně bojíte, jinak to jde i bez něj. 

V horních partiích pak potkáte spoustu erárních smyček, takže zase Nuda v Brně. Celá cesta na mě působí 

dost rozpačitým dojmem. Ze začátku je to jakože jo, ale na konci spíš: „aha, tak nic no…“

 

 

Cotelna crack

Holštejn-Vaňousovy díry, 8-(8), T. Macenauer, 1997, 15m, borháky, sportovní

 

Ryze sportovní rudlovačka s nepříjemným bouldrem v půlce. Zmíněný krok je od roku 2013 ještě ochuzen 

o klíčové madlo. Místo něj zbyla jen malá lišta, která je navíc dále než původní čapák. Tudíž se z cesty stal

zase poměrně slušný jednokrokový výmrd s neoklasifikovatelnou obtížností. Uf, ještěže to mám vylezené 

před vylomením.

 

 

Cyklotriál

Josefovské údolí-Krakavčí skála, 7, P. Weisser, 1989, 22m, borháky, sportovní

 

Cesta doporučeníhodná zejména na podzim, kdy celé Josefovské údolí jakoby magicky dýchá a lezec tak může 

své snažení ve vertikále prožít s dalším rozměrem. Bouldřík nad prvním jištěním prověří, jestli je sápačovo 

nasazení myšleno vážně, dále si pak může vychutnávat pěkné ne zcela snadné kroky v parádní skále až 

na vrchol celého masivu Krkavčí skály.

 

Obávaná cesta v době, kdy se cesta honosila obtížností 6+. Slabší lezci se jí raději vyhýbali jak čert kříži. Naštěstí uzavřená klasa je ta tam, pročež cesta již nestraší tyto výkonostně slabší pokusitele demotivací po nepřelezu.

 

 

C.P.M.

Josefovské údolí-Krakavčí skála, 8+, P. Bednařík, P. Ševčík, 1975, borháky, sportovní

 

Zrádná potvora, která za dobu své existence doznala jisté promněny. Hlavně v podobě nástupního bouldru. 

V minulosti totiž nebyl odkryt vchod do jeskyně, tak jak je dnes a tudíž na místě nástupu bylo o pár desítek 

centimetrů hlíny více, což celý crux značně ulehčovalo. Dnes se  mezi prvním a třetím řádně zapotíte a pokud 

si myslíte, že je to jen v předloktí, mýlíte se. Správná technika nohou je zde velmi vítána. Doporučuji si hlavně 

vymyslet poloviční pravé koleno po cvaknutí druhého nýtku. Fikaný výlez do kolmého taky ještě není zadarmo.

Zkrátka heuréka můžete volat až při cvaknutí slaňáku. Tak je to přeci ale nejlepší, což?

 

K názvu se mylně občas dodávalo, že se jedná o Cestu post meridian (tedy odpolední), pravda je ta, že je to Cesta paní Miladky, tedy družky Pedra Bednaříka. 

 

 

C.P.M a patrný odkryv svahu

 

 

Cruchot

Josefovské údolí-Jáchymka, 9, A.+K. Eichmeierovi, 2015, borháky, sportovní

 

Rozdělávku od Pawla dokončili Kristýna a Aleš při své podzimní anabázi v jeskyni Jáchymce. Cesta sleduje mírně převislou hladkou stěnu vlevo od Hyperboreii a dolézá podobně jako další dvě cesty stropem Salve Walley. Jako inspirace pro název sloužila patrně série četnických komedií ze slunné Provance s Louisem de Funesem v hlavní roli.   

 

 

Cizý objev

Rudice-Hrad, 10, A. Ondra, 2006, borháky, sportovní

 

Krátká intenzivní cesta za mikrochyty v hladké plotně Hradu. Dolez přes převísek je pak znatelně lehčí. Starší projekt dokončil Adam před téměř deseti lety. Po náletů bouchačů cesta seznala několik změn především k menším krysám, ale je stále lezitelná. Ideálka především pro silné bouldristy.

 

 

Curio

Holštejn-Vaňousovy díry, 10-, T. Pilka, 1989, borháky, sportovní

Přímé pokračování Testamentu vedoucí zdánlivě zcela hladkou plotnou Vaňousů. K Svišťově přelezu se traduje i story s použitím žulové kostky jako stupu pro lepší možnost udolání závěrečného bouldru. Tomas tak chtěl "přírodním" způsobem lépe nastoupit do vysokých spoďáčků. S kostkou počítal i při přelezu. Při jednom z ostrých pokusů však kostka spadla na zem a Tomas, který již v bouldru zesílil natolik, že i vysoké spoďáky nebyly problém, nakonec cestu přelez i bez přírodní podpory. Každopádně vyrovnaná technicko-silová klasika s pro někoho delšími odlezy. Curio je pak jedna z koňských legend, která zářila v polovine minulého století.

 

 

Cesta k manželskému štěstí

Žleby-Rorejsi, 7-, J. Krch, P. Přikryl, 1970, borháky, horská

Drobkova a Kouřilova cesta se jako první linka vypořádává s mohutnou skalní bariérou vpravo od klasiky Rorejsů. Jednalo se vlastně o dokončení Zavřelova a Vlachova pokusu, který končil dvě délky nad prvním štandem Rorejsů. Hladkou část stěny borci nakonec překonali stavěním a dále již podél sokolíků a jasným koutem dolezli na vrchol. Cesta pak byla věnována památce pro někoho jistě štastného spojení ve svátost manželskou.... Dnes je cesta v průvodcích chybně vedena přes Mauglího Nejlepší léta našeho života a v místě stavění je bohužel dodaný borhák, čímž se původní charakter cesty značně změnil. I přesto se ale jedná o nejlezitelnější horskou cestu v pravé části Rorejsů. 

 

 

směr Manželského štěstí

 

 

Cesta posledních objevitelů

Žleby-Macocha, 6+, J. Kounický, V. Kalovský, 1967, borháky, horská

 

Cesta vznikla trochu ve stínu slavnějších Sokolíků. Dlouhé roky se pořádně nevědělo kudy vede první délka a prvního opakování a vlastně i volného přelezu tak dostála až po neuvěřitelných 46 letech! Samotná linie překonává pravou část hladkého zrcadla nad policí Plškovy cesta ze dna Macochy a dále sleduje výrazné vhloubení nad prvním štandem Sokolíků. Příjemná cesta horského charakteru. Jen dodám, že Honza Kounický o pár let později po něštastném uklouznutí tragicky zahynul na Makalu.