Krasová abeceda Déčko

Další nálož Krasu je tu. Dnešní příspěvek je ve znamení písmene D, které přináší zase fůru čistě sportovních, a jen méně morálových, či rádoby horských cest především ze stěn Rorejsů a Macochy. Než začneme, dovolíme si jednu otázku. Vybrali jste si na jaro už nějaký quest z předchozích dílů Krasové abecedy? Ne? Nevadí, v příštím díle přeskočíme pár písmen a s Qéčkem vám jich pár nahodíme!

Fil a Asu

Dítě představ

Žleby-Beran a Rorejsi, 9-, J. Šustr, 1989, 35m, borháky, sportovní

Konečně pořádné lezení! Loni na podzim jsem začal více jezdit na Rorejsi, abych okusil jejich sportovní vytrvalostní sektor. Dítě představ by tento sektor mohlo klidně charakterizovat. Dlouhé vytrvalostní lezení bez výrazného bouldru a bez lepších odpočinků. Prostě pořád lezete. Původní směr končil pod převískem na úrovni původního štandu Propagandy. Vlk však při přejištění za pomoci dodaného borháku zdolal i tento závěrečný oříšek a dal tak vzniknout parádní štrece, která vám nedá nic zadarmo. Závěrečný bouldr přes převis je sice třeba jen za 6A+, ale pokud si nepošetříte notnou dávku energie na jeho zdolání, budete se po 25 metrech lezení docela divit.

Od původního Čumpelíkova zajištění přibylo téměř dvojnásob oček. Je škoda, když na obě strany vyrovnaná cesta skončí trochu účelově jen pro sportovní výkon. Původně závěrečný převis skutečně zdolal už Jindra, ale po tom, co viděl jak se jističi dole věnují více zábavě než jištění, s notnou dávkou odvahy seskočil a vícekrát se na místo činu nevrátil. I proto se do přejištění (a přijištění) uvádělo, že cesta končí pod převisem.

Diretissima

Žleby-Beran a Rorejsi, 8-, V. Farkaš, V. Kalovský 1967, 75m, borháky, sportovní

Zábava na celý den. Jedná se o jednu z prvních linek ve středu Rorejsů, která vede, jak jinak, od spodu až nahoru. První délka je poměrně svižný kolmáč za 7+ a je lepší ji spojit s L2, což dá dohromady pěknou dlouhou klíčovou 8- ukončenou v malé jeskyňce. Odtud snažším terénem doprava do větší jeskyně, kde začíná ta pravá sranda. Musíte totiž slují prolézt nějakých 20 metrů na druhou stranu. Doporučuji s sebou vzít čelovku a starší oblečení, protože díra je místy opravdu úzká a jinak než plazením se z ní nedostanete. Když se znovu ocitnete na světle světa, stačí vám dolézt pár lehkých metrů na vrchol kouta a máte vyhráno. Zmíněný jeskynní průlez se dá využít třeba i pro zavěšení lana do středu stěny a následné sólo lezení s jümarem.

Prý to byla hecovačko, kdo se dřív donýtuje na vrchol - Eugen Diretkou nebo Nejtek Hýskovými rorejsi a jak už to bývá ambicióznější byly rychlejší. Původní záměr borců pak vedl z horní jeskyně traverzem vpravo na štand Rorejsů (dnes udáváno jako Horní traverz), zmíněný průlez jeskyní je pak známý již od roku 1956, kdy se horní patra prozkoumavala jeskyňáři.

pht - z archivu Fila  a Asua

Dej pusu dědečkovi

Žleby-Beran a Rorejsi, 7+, Z.Konečný, 1987, 50m, borháky, sportovní

Další parádní cesta, která se však trochu vymyká. Jednak nezačíná hned ze země, ale musíte se nějak dostat nahoru pod velký převis (buď se dá využít Dolní traverz 6+ nebo první délka Hýskových rorejsů 8+/9-) a jednak vás nečeká ani tak vytrvalostní lezení, jako spíš poměrně nečitelný bouldřík přes převislý schod v závěru první délky. Když se vám nezamotají ruce, jako mě, a dolezete na štand, čeká vás už jen symbolický 15-ti metrový dolez do jeskyně a hůrá dolů na svačinu! Všechny sportovce jistě potěší, že cesta je již přejištěna borháky, a tak nemusíte nějaký ten polet řešit. Když jsem to lezl poprvé já, tak rozchrastaný výlez z převísku byl jištěn jen starým nýtkem a skobou a to moc důvěru opravdu nevzbuzovalo.

Za mne naprosto genilání záležitost v atypické skále! Dodám jen drobné info k taškařici, která se skrývá za názvem. Ta spočívá v tom, že po každém pořádném večírku zbyde nějaké to jídlo, polévka, gulášek, nebo prostě pár piv. Usnuvší a značně zřízený jedinec, tak může být ozvláštněn jedinečným dědečkovým polibkem - starým koštětem namočeným v oněch zbytcích.... Co dodat, snad jen díky Čaju, víckrát už ne!

Dolní traverz

Žleby-Beran a Rorejsi, 6+, I. Bajer, R. Hýsek, 1961, 20m, borháky, sportovní

Logická linie sledující slabinu nad pravým dolním převisem Rorejsů. Stačí vylézt prvních deset metrů Smíchu v tabletách (7-) nebo Rorejsů (L1:5+) a pak pořád doleva. Jako orientační bod poslouží útlý stromek. Nějaké jištění už po cestě také potkáte. Když jsem štreku lezl já, vymyslel jsem parádní kombinaci cest. Jak je mým dobrým zvykem, nechtěl jsem lézt již známé linky, a tak jsem nastoupil Opileckou pýchou, ve které jsem bez vlastního jištění málem zešedivěl, ale naštěstí jsem se živ a zdráv dostal na první štand Rorejsů. Odtud jsem se nechal pět metrů spustit, abych pokračoval Dolním traverzem. Z jeskyně dále pak dvě délky Dej pusu dědečkovi (7+) a jako třešnička na dortu se nabízel delikátní Horní traverz (7+), který končí na předposledním štandu Rorejsů. A pak, že u nás nejsou hory!

Dlouhý kout

Žleby-Beran a Rorejsi, 5, J. Beneš, J. Jelínek, 1980, 35m, skoby, horská

No jako vysoce delikátní záležitost. Jeden z dalších bláznivých kousku z Mauglího dílny. I když jsem byl jen na tupém konci lana, stály mi vlasy dupkom. Vše pak umocnil nechtěný pohyb nohy, který na věčnost poslal jednu z věžiček lemující tento kout. Myslím, že ani není potřebo moc jištění, jeden, nebo dva čoky, víc toho prostě nezaložíte. Chladnou hlavu a víru v pevných chyt přeji....

Dědečkovy hodiny

Žleby-Beran a Rorejsi, 9+, Z. Konečný, 1987, 15m, borháky, sportovní

Nejdříve hicovací bouldr přes převisek, to by šlo. Ale pak krutotrojkrok se skokem ze spoďáků, které už se i tak špatně nabíraj. Nebo také řečí matematiky - 6B+ do 7A+ = 12m. V názvu má zas prsty Pawel, který jako jeden z dalších Zdenála jistil při osazování jištění v této cestě. Ten chudák visel v háčku a nad sebou opatrně natloukal nýtek. To Pawla pobavilo natolik, že si vzpomněl na svého dědu a jeho delikátní práci při opravě hodin, kterou Janzen při práci s tloukem připomínal. No, hlavně, když se aspoň kdos pobavil..

Dlouhá noc

Žleby-Macocha, V/A2, P.Weisser, R. Jurečka, 2006, 150m, vše, hákovačka

Jste-li vyznavači mnohými zatracovaného a zpátečnického způsobu lezení - hákování, je tato linie něco pro vás. Poměrně nová cesta v srdci propasti Macocha nabízí vzrušující, ale zároveň v rámci mezí bezpečné lezení s velmi zajímavými pasážemi. Ke zdolání vám rozhodně nebude stačit štos expresek. Nutností jsou frendy, čoky, háčky a různé skoby. Výhodou je, jak jsem již psal, relativní bezpečnost. Vždy po pár horších krocích přijde tutový nový nýtek, který vás na chvíli spasí a poskytne vám skoro gaučové pohodlí. Nám samotný výstup (sem někam dej odkaz na můj članék) zabral celkem svižných 17 hodin, které jsme rozdělili na dvě etapy s mezipřespáním na Dně. Také jsem si zde vyzkoušel první pád při hákování. Naštěstí to bylo pěkně do měkkého, jen ten frend skončil někde v jezírku…

Přehršle info z této oblíbené modernější hákuvky zde (dle chronologie): první opakování, Pavlína a Jony, Jarek a Asu,  Fil a Míša

Dítě času

Žleby-Macocha, 7-, P. Jonák, P. Weisser, V. Wolf, 2008, 70m, borháky, horská

Za mě rozhodně jedna z nej v horním patře Macochy. Příjemné dlouhé kontinuální lezení, které je dokonce i dobře odjištěno, ve vás navodí pocit skoro Verdonského lezení (a to jsem tam nikdy nebyl) a odhlédnete-li od všudypřítomného: ,,mamí, tam je horolezec...", můžete si být jistí cestou s pozitivními zážitky. Na seznámení s Macochou jistě nejlepší volba.

Dobré rady k ničemu

Žleby-Macocha, 8-, L. Abt, P. Weisser, 2011, 70m, borháky, sportovní

Odlízám bouldrem a vím jistě kde si pak chci sednout do háčku. To dělám sice vždy opatrně, ale tak nějak dnes více na jistotu, tedy až do chvíle, než zjistím, že fix jsem nechal u posledního jištění."Zapomněl sis fix!" škodolibě nahazuje Pawel.... "No to taky vidím", koukam zoufale, "Pomalu spouštěj"... "Spouštět z háčku není úplně dobrý nápad" očividně pobaveně dodává Pawel. "To vím taky" reaguji. Skákat a znovu lézt zpět se mi prostě nechce. "A víš, že poletíš dva krát delší dráhu až upadne!" ...."Nekecej a spouštěj" a v duchu doufám, že nedostanu další skvělou radu. Pak už jen smrt v očích a pár rychlejších tepů srdce......Lezecky pak jde o parádní lezení s jedním úsekem společným s klasickou Vifikundací, narozdíl od ní ale jen pěkná skála a jen tutové jištění. Co víc si přát! Zatím pouze s jediným opakováním, tedy výzva pro další fajnšmekry.

Destrukce

Sloup-Indie, 10-, T.Pilka, 1993, 17m, borháky, sportovní

Jednu dobu údajně nezopakovatelná a nejtěžší 10- v Krase. Každopádně správný skill v úchopu bradavky, specifická síla v palci a nějaká šmé technika se hodí. Ideální cesta pro bouldristy, přijít, ošahat, vylézt a šup někam dál do jeskyně. Hned vedle pak vyzývavý projekt v hladké desce, dle Mrázy prý 8C? bouldr, ale to už je jiná písnička...

Deprese

Sloup-Indie, 9-/9, J. Svozil, 1993, 17m, borháky, sportovní

Sloupská bouldrová klasika s lomítkem. Od druhého jištění stačí nahodit mód lokomotiva a Tarzano-stylem pam pam pam jste u třetího. Tam už se pak přeci nepadá (mě se to dvakrát povedlo). Dojem z pěkného oblinového bouldru kazí jen ta malá svině lišta a celková ojetost chytů, ale na to už musíte být připraveni, lezete-li dobrovolně na Hřišti. Myslím, že jsem dokonce zaregistroval nějakou sázku, kdo danou linku vyleze za většího vedra (pro nechápavé: ve vedru se u této mrchy obtíže stupňují).

Nevím co je na tom pravdy, ale Bulhar cestu údajně udělal po tom, co mu Svišť zopakoval Schizofrenii s údajně nahazenou klasou 10-. To by asi nevadilo, kdyby ji ten Satan nevylez hned z první!

Drutěva

Sloup-Evropa, 7+, P. Weisser, 1987, 17m, borháky, sportovní

Neprávem opomíjená ,,varianta Habeše" na Evropu (v podstatě všechny linky zepředu na Evropu jsou varianty na cestu Habeš). Po překonání úvodního nepříjemného úseku si spočnete na polici a pak to přijde. Přes nenápadný převísek se musíte dostat doleva do hladké stěny, kde najednou zmizí všechny chyty a vy jen bezmocně koukáte před sebe a po chvíli odpadnete. Druhá varianta je, že vám někdo poradí skrytý chyt a cesta se tak stane poměrně pěknou bouldrovinou, která se hodí na stylové zakončení Sloupského lezeckého odpoledne.

Družstvo tělesně vadných, za mne spolu s Novým dnem nejhezčí věc na Evropě. Tři hvězdy.

Direkt drive

Sloup-Nad Sloupskou jeskyní, 9-, Z. Konečný, 1987, 15m, borháky, sportovní

Šíleně šílená cesta. Rovnou vám doporučuji ji nelézt bez programu, který je tu více než jinde nutností. Jedna z nejtechničtějších cest ve Sloupu, kde i stup o dva centimetry jinde vám může zhatit sen o přelezu. Když se ale betu naučíte a precizně ji provedete, tak vám najednou cesta přijde jako úplný laláč. Ale po bitvě je každý generál, že... Každopádně přeji příjemné zážitky, hlavně při cvakání druhého z malíčkové dírky.

Den sedmý, osmá noc

Sloup-Nad Sloupskou jeskyní, 9-, J.Šálek, J.Nováček, L.Abt, V.Wolf, 2010, 10m, borháky, sportovní

Lehčí, ale hlavně zajištěnější sestra 50. dne. V této cestě jsou nutností silné prsty a dlouhé rozpětí. Taky se hodí si nakreslit na skálu klíčové dvě nohy, protože mágo je v tomto případě pro lezečku jedinou oporou. Vymýšlení programu každému asi trochu času zabere, ale věřte, že těch pár sprostých slov na vrub nulovosti stupů a vzdálenosti nechytů za to stojí. Grandiózní finále v podobě jednoprstovek z 50. dne se dá taky celkem rychle kroknout, takže hurá do toho. Zajímavý bude i směr z lišty u druhého doprava nahoru. Klasa kolem 8a?

To sme tak s Čajaldem prubovali 50. den a čekali na Čoka, když mne zaujali lišty vpravo. Kupodivu rychle sme vše vymysleli a čekali už jen na vrtačku s Wlkem. Trochu mne sice zamrzelo, že jsem si vzápětí natáhl prst ve vedlejší štrece a samotného přelezu se tak už nezúčastnil, ale někdy dobré být i otcem myšlenky. Každopádně piva pro všechny na Wlkův účet, to se moc nestává...

Desperádo

Sloup-Sloupská jeskyně, 9+, Z. Konečný, 2006, 12m, borháky, sportovní

Také původně nahozená 10-, po Adamově flash přelezu ustáleno na 9+. Intenso bouldr v převislé klenbě, kde správná technika plácání a dynamika jsou základním předpokladem přelezu. Závěr z police si pak můžete o něco stížit uhnutím do dolezu Pohádkových snů za cca 8a. Jedna z mála převislých linií západního stylu u nás.

Dolomitomaniak

Josefovské údolí-Krkavčí skála, 8, D. Janák, M. Podbraná, R. Sedláček, 2000, 20m, borkáky, sportovní

Osmičková lahůdka, na kterou je potřeba dozrát. V době, kdy jsem na ni neměl, jsem ji bez respektu začal zkoušet, ale krutě mě vytrestala a ukázala mi, že když má člověk vylezenou Ruženku, Porodního asistenta a Moon light shadow, není ještě osmičkový lezec. Po letech jsem se vrátil a rychle cestu ztrestal. Její bouldr mi najednou připadal lehký a cesta se dostala z kategorie ,,výmrd" do šuplíku ,,celkem pěkná osma".

Deviant, Deprivant, Dezobant

Josefovské údolí-Jáchymka, 7-, R. Linerth, V. Dvořák, 1999, 10m, borháky, sportovní

Josefovské údolí-Jáchymka, 7-, R. Linerth, V. Dvořák, 1999, 10m, borháky, sportovní

Josefovské údolí-Jáchymka, 6+, J. Bednařík, P. Vrtík, 2001, 10m, vlastní, sportovní

Tak toto trio je pouze pro krasové libůstkáře. Jedná se o ukryté kvaky v jeskyni na Jáchymce. Deviant a Deprivant záčíná peklo bouldrem, kdy se člověk nestačí divit, kolik kroků je schopný udělat na metru čtverečním. Klasifikace je u obou stylem: ,,těžký začátek, lehký zbytek, tak to nějak zprůměrujem". Nejsjízdnější z tria, Dezobant, je pak vcelku pěkná spárka na naučení zakládání vlastního. Každopádně, kdo uloví v jeden den všechny tři, může začít pochybovat o svém duševním ,,klidu".

Jen připomenu, že přelezem těchto cest v rámci akce Jáchymka rock trip odstartovala pro mnohé nová kapitola lezení v krasu. Mne pak těší, že jsem tak mohl spoznat Poka, či Janise. Malá vzpomínka zde + foto od Seba.

Digitální holka v analogovým světě

Rudice-Nad propadáním, 7+/8-, J. Mrnuštík, M. Jedlička, 2009, 15m, borháky, sportovní

Velice delikátní záležitost vhodná na parné léto, kdy je nahoře na palouku moc slunce a lidí. Obtíže spočívají ve skrytých chytech v plotně. Rozhodně ale doporučeníhodná štika, která prověří vaši techniku a neodpustí jedinou chybičku. Pamatuji si, že jsem v klíčovém místě stepoval asi tři věčnosti, než jsem se odhodlal do oněch kroků. Celý proces urychlila přicházející bolest v lýtkách a docházející mágo. Nakonec to ale klaplo. Tohohle OSu si hodně cením.

Snad jediná cesta v Krase, kde po lezení bolí více nohy než ruce!