Krasová abeceda Éčko

V dnešním díle vám přinášíme cesty začínající na páté písmeno abecedy. Takových kousků je v Krase skoro stejný počet (bavíme se samozřejmě o povolených oblastech), a tak vám je přiblížíme všechny. Jedná se převážně o těžší zářezy, ale i klasici nebo hákovači si dnes přijdou na své. Fil + Asu

Elektrický strop

Žleby-Macocha, A2+, V. Pípal, P. Fadrný, J. Beneš, L. Benešová, 1972, 120m, skoby a vlastní, hákovačka

Pokud se chystáte do Macochy v zimě s žebříkama u pasu poprvé, není lepší volby než této cesty. Mnozí vám možná budou říkat, že Pavouci jsou lehčí a pěknější, ale věřte, že to není pravda. Elektrika je, dle mého názoru, opravdu nejschůdnější hákovačka vedoucí ze Dna až na světlo Boží. Nepotkáte tam žádné složité skobování, ani háčkování. V celé cestě jsou jen dvě nepříjemná místa, která jsou způsobena nemožností obhodit starý urezlý dřík nýtu vklíněncem. Poslední délka je pak za odměnu celkem pěkně odjištěná pětečka, kde sice né vše drží, ale to přeci ani nemůžete v podobném terénu očekávat, že? Budoucím přelezcům však vřele doporučuji k lezení v Macoše přistupovat s pokorou, ať nedopadnete jako já, když jsem cestu loni lezl. V první délce jsem se nechtěl zdržovat s provazováním hodin, protože kolem šlo přeci spoustu „tutových“ frendů. Nakonec jeden vypadl a já po šesti metrech letu skončil na zemi. Nic se naštěstí nestalo, ale bacha si člověk musí dávat i ve zdánlivě jednoduchém terénu… 

Druhá cesta ze dna Macochy s použitím elektrické vrtačky (viz název). Na výstup vzpomíná Lenka „Žížala“ Benešová Seydel, výborná lezkyně z generace sedmdesátých – osmdesátých let: Proč zrovna strop Macochy? Krásné lezení to opravdu není. Spodek mokrý a slizký, plný mechu a lišejníku; nahoře nad převisem skála hluše duní, proděravělá jak ementál a zasypaná jemným prachem, takže to klouže taky. Jenže Kras je magický a Macocha dvojnásob. Více zde.

Fery a Mauglí při prvovýstupu. / Původní jištění dnes.

Evropa

Sloup-Evropa, 5, F. Plšek, W. Schvarz, B. Kyněra, 1946, 15m, vlastní, tradiční

Historický kvak na údolku známé věže – Evropu ve Sloupu. První zdejší cesta sleduje slabinu stěny, kde se dá parádně zakládat, a tak nevadí ani absence fixního jištění. Slaňák je, cesta tak tedy může kandidovat na dostupnou tréninkovou zakládačku v srdci sportovního Hřiště.

Enyky benyky nemastný knedlíky iky piky pumprliky alec palec ven

Sloup-Nad Sloupskou jeskyní, 9-, D. Janák, V. Šatava, 2011, 15m, borháky, sportovní

Že nevíte, o jakou cestu se jedná? Ale víte, jen ten název je oproti průvodci trochu „upraven“. Znát ji budete asi pod názvem Stoupův blbý název. Teď už je vše jasné, ne? K cestě samotné. Po svižném lištovém nástupu vás čeká středně dobrý odpočinek a pak docela nářez bouldr, kde bude trpět zejména vaše levé rameno. Pak už stačí nezazmatkovat a dolézt povinný zbytek. Jestli vás odrazuje lehce nepříjemný nástup ve svahu, nebuďte máčky a daný nekomfort překonejte, lezení totiž stojí za to. Cesta mi navíc přijde i celkem dajná na daný stupeň obtížnosti.

Extáze

Holštejn-Lidomorna, 9, P. Weisser, 1996, 20m, borháky, sportovní

Ač poměrně těžká, dost opakovaná cesta v pravé kolmé části Lidomorny. Sám zatím její skalp nemám, ale už jsem měl alespoň tu čest okusit, kde je zakopán pes. Program je sice poměrně jasný, o to hůře v kuse proveditelný. Ke třetímu vás cesta pomalu šťaví a pak to na vás najednou bez zeptání vybalí. Z relativně dobrého spoďáku musíte krutě nastoupat a dynamicky uzmout špatné beckendy, ze kterých vás cesta navede přes sérii oblejších kousků do kýženého madla. Povinný rest a menší bouldr ke slaňáku jako třešnička na dortu. Už se těším na léto a lidomornské škádlení!

Evoluce

Holštejn-Lidomorna, 10, P. Kořán, 1996, 20m, borháky, sportovní

Dnes již klasická přírodní desítka překonávající převislou desku v levé části Lidomorny. Hodně bouldrová, hodně do prstů. Po úvodní hladké plotně vás čeká odpočinek v koutě a pak už jen nádech a pár intezivních kroků, které prověří, jak jste doma kampusovali. Cesta par excelán!

f- P. Piechowicz

Epita

Holštejn-Vaňousovy díry, 9, T. Pilka, 1987, 18m, borháky, sportovní

Vstupenka do světa sportovního lezení. Mnohými opovrhovaná, mnohými vyzdvihovaná štreka v kolmých Vaňousech. Myslím, že když ji Svišť dělal, netušil, že to bude cesta s velkým C. Dva bouldry oddělené dobrým odpočinkem a čistě vytrvalostí dolez. Obtížnost závisí dost na délce jedince. Máte-li ke dvěma metrům, může to pro vás být rozlézová 8+. Měříte-li však metr šedesát, stane se z cesty noční můra na horní hranici obtížnosti 9+. Myslím, že právě tento fakt z ní dělá takovou legendu. Věčné spory o číslech jsou v tomto případě snad už jakýmsi klišé. Název cesty pochází z francozského "eh putain". Autor tak „převzal“ toto typické zařvání při pádu ze zájezdu do Francie.

Původně se jednalo o projekt Nešpora se Strakou, kteří se nedokázali vypořádat se závěrečnou stěnkou dnešní Epity Direkt. Svišť logicky uhl doprava a cestu tak "ojebem" otevřel dalším. O pár let později se ale vypořádal i s původním záměrem.

E 55

Rudice-Masiv Hradu, 7+, P. Kubík, J. Straka, 2001, 15m, borháky, sportovní

Parádní rozlezová a nacvakávací záležitost na slunném rudickém palouku. Nástup z výrazného patestu vás přes první borhák zavede do velké vyklepávací díry, ze které se na nátah cvaká druhé, klíčové očko. Pak stačí plnou parou vzhůru přes malou lištu a beckend do začínajícího spáro-koutku a po jeho levé převislé hraně po čapácích na vrchol. Linka vybízí i k pokusu o greenpoint (přelez sportovní cesty po vlastním jištění) a o pár jedincích, kteří tento nerozum vyznávají i vím. Další šílená varianta spočívá v přeskoku z protějšího předskalí rovnou do díry nad prvním bórkem. Sám jsem si tento adrenalin zkusil, samozřejmě s prvním cvaklým, a musím uznat, že odhodlat se k jumpu rozhodně nebylo lehké. Po pár tupých nárazech do pověšené bouldrmatky se nakonec i zadařilo. Není to však nic, co by člověk musel dělat každý den. Klasickou E55 si však pokaždé na rolez dám rád.

Původně vylezeno po vlastním jištění Stoupou. Video z pokusu o přeskok i s pár dalšíma cestama níže. Sám autor Čaj k tomu po přelezu dodal: No, jedná se o pravděpodobně první seriózní přeskok v Moravském Krase. Z předskalí náskokem do díry nad prvním bórkem cesty E 55. Je to, myslím si, poctivý trojkový skok do jedné ruky. Když máš dobrého jističe, tak je riziko zranění malé. Skok má už první opakování, od koho jiného než od mého hecuňk kemoša Stračesa. Tak Hary, Čápe ostatní...výzva jménem Runway to E 55 (7/3) čeká na vás.

Erik a já

A přece jen přidáme jednu cestu, která je dnes sice zavřená, ale je svým způsobem důležitá. Mnoho lezců ji totiž považuje za nejhezčí cestu v Krase. Koncem 80.tých let ji v hladkém pilíři Jidášky udělal Jindra "Čumpelík" Šustr na památku svého kamaráda Erika Švédy, který "omylem" vypadl z vlaku. Byl to jeho nerozlučný parťák, který se podílel také na několika prvovýstupech, ale především pro svou věčně veselou náturu, skvělý parťák. Po zapletení se s východoslovenskými rómy na vojenské službě, se jejího konce již nedočkal.... Jak elegantní pocta vytesána do kamene! Čest jeho památce...