Krasová abeceda eNko

Rádi bychom znovu připomněli, že tato rubrika není výčtem, ale spíše inspirací. Informace se tak často týkají i méně lezených cest, které však (podle nás) stojí za povšimnutí a přelezení. V dnešním díle máme hlavně těžší kousky, které potrápí vaše předloktí. Najde se ale i pár problémů, jejichž obtíže leží spíše v té psychické rovině. Příjemnou lezbu! Fil + Asu

Nekonečný příběh

Žleby, Kateřinský prst, 8-, J. Pavloň, 1995, 10m, borháky, sportovní

Zajímavá vytrvalostní štika vlevo ve svahu na Kateřině. Ač se zespodu může zdát chytovatá, dokáže překvapit. Můj pokus o OS skončil málem tragicky. Jsem totiž člověk lekavý, takže když při cvakání prvního vylétla z madla u mého obličeje sýkorka, málem jsem se pustil a skončil na špičatém předskalí. Ruka však naštěstí nereagovala na pokyn z mozku – panika a držela se dále. Každopádně tato cesta by se dala doporučit překližkovým osmičkovým bušičům. Chyty, stupy jasné, stačí vytrvalost.

Neznámá

Žleby, Saxifraga, 5, V. Pipal, Zrnéčko, 30m, vlastní, horská

Dekadence v pravém smyslu slova. Jedna z cest, kvůli které jsem začal hnusákovatět (rozuměj sbírat cesty z Krasového Hnusáka). Prvních pár metrů leze člověk po neuvěřitelně shnilé skále, kde se nedá pořádně zajistit. Pak po úzké poličce, kdy se mu do očí sype mech a bordel, přetraverzuje doprava a začne džunglolezení. Hlína, kořeny, větve, stromy, zaklíněné kameny, a tak podobně. Prostě vše po čem jste jako malé děti rádi šplhali a dováděli. Proč jen toto nadšení člověka kolem sedmého roku života opustí? Tady by se to znovu hodilo. Nalákal jsem někoho? Ne vážně, cesta je ,,nebezpečná“ opravdu jen úvodních pár metrů, pak je to spíš stylem ,,to si děláš pr..l, že tudy někdy někoho napadlo lézt!“

Vzpomínka od Poka: Přebíháme do Suchého žlebu, pod Saxinu na Neznámou, kterou se autoři ani neodvážili uvést do průvodce, tak krásná cesta to je. Poté, co pozoruju Asua, se rozhoduju, že tohle taky musím zkusit. Pouze prvních 8 metrů lezete po skále, pak následuje lezení za 5 v lese. Pětkové kroky typu "na bekend do kořene, tam je dvojprstovka a křížem do stromku". Když dojdou stromky, je nutné hrabat po lokty v hlíně a listí a vytvářet postup. Ruce jako motyky, skálu 20 metrů nepotkáte, pokud nějakou nevyhrabete. Neskutečné.

najdete prvolezce?

Nová policejní

Žleby, Kůň, 6+, Z. Kovář, R. Fadrný, 1967, 20m, borháky, sportovní

Rádoby sportovka v sektoru spíše horského charakteru. Prostě docela dobrá volba na seznámení s Koněm. Jištění po třech metrech. Jen je potřeba dávat bacha, co držíte. Ne vše musí být betonové. Cesta končí v jeskyňce, kterou můžete za odměnu prolézt nahoru na světlo Boží na tajemný a opuštěný palouček. Ideální na podzimní romantiku se slečnou.

Nejlepší léta našeho života

Žleby, Rorejsi, J. Beneš, T. Dráb, 1980?, 40m, vlastní, horská

Cestu rozdělal Kučera a Šafránek v roce 1973, kdy skončili v koutě nad převisem. O dva roky později Mauglí s Tomem Drábem přidávají jeden a půl délky a napojují se do Manželského štěstí. No a po dalších asi 3-4 letech Mauglí přidává i třetí délku. Toho drahně času, co tam borci strávili! Není divu, že byla nejlepší léta tatam. Každopádně se připravte především ve druhé délce na něpříjemné rajbasy střídané lámavou skalou a jediným tutovým jištěním v podobě hodin pár metrů před koncem. Ve třetí délce je sice nutné opatrně přebírat, ale člověk už padá v kolmém a do skoby. Každopádně odvážnější štreka.

v dolezu druhé délky

Nausiké

Žleby, Rorejsi, 7-, L. Abt, P. Pokorný, 2014, 40m, vlastní, horská

Jsou věci, které hledáte dlouho a pak najednou přijdou vlastně sami. I taková byla Nausiké. Vylézt cestu v co nejčistším stylu, z první, bez železa a aby měla aspoń nějaké obtíže, je meta, kterou lze málokdy dosáhnout. O to víc si pak těchto cest cením. V čem tkví geniality oné cesty? Že každý, kdo příjde, musí najít svojí cestu vzhůru a nechat se poddat samotné skále, každý může prožít něco jiného a každý má svou možnost volby. Jedinečné a naplňující. Přeji příjemný zážitek.

A opět Pok: Při svém osamoceném průstupu křovinami Starých rorejsů uzřel linii volnou a lákavou jako náruč této svůdné Řekyně. Nebylo tedy těžké nalákat mne k tomu, abych ho doprovázel na rande, kde jsme chtěli krasavici poznat blíže. A podvečerní letní schůzka byla vydařená. Asu se nesnažil dívku ohromit stříbrnými kroužky a jinými moderními šperky, nýbrž ji různě omotával provázky a dráždil hejblátky. Občas se u toho škádlivě zasmála a její kamenitý smích padal do doliny pod námi. Dokonce nám na chvíli umožnila spočinout v jeskyňce, kde jsme popili trochu pramenité vody. Poté, co nás ujistila, že se ráda potká i s dalšími lezci, jsme se vřele rozloučili a zanechali ji na svém místě, přesně tak, jak jsme ji na skále našli...

na štandu v jeskyňce

Na smrk

Žleby, Macocha, 6+, J. Beneš, J. Jelínek, J. Novák, 1982, 40m, vlastní, horská

Opomíjená cesta v horním patře Macošského chřtánu. Jištění tak akorát, aby se neřeklo, takže vlastní strkátka rozhodně s sebou. Na této cestě jsem se naučil, že je vždycky lepší se zeptat. Do Macochy jsem poprvé zavítal ještě jako lezecké ucho. První cestu jsem si vybral krásnou, dlouhou a hlavně přejištěnou normálku. 7+ místo jsem nějak vybojoval a bylo posekáno. Dále jsme nevěděli, co lézt, a tak jsem nalezl do cesty Na smrk, nic o ní nevědíce. Bohužel to bylo docela nemilé překvapení. Bál jsem se celou cestu. Psychické obtíže pro mě byly dost na hraně. Nebyl jsem na takové lezení (odlezy nad skobou, pochybné frendy,…) ještě zvyklý. Ponaučení z toho plyne takové, že pokud se v Krase chystáte do nějaké ,,odvážnější“ cesty, vždy si před výstupem zjistěte co nejvíce infa.

Za mne asi nejhezčí klasika v Macoše. Přirozená linie, možnost tutového jištění, pevná skála. Velkolepá cesta jak má být!

zašlemené dolezy...

Noc dlouhých nožů

Žleby, Macocha, V+ A4, D. Janák s druhy, 140m, vlastní, horská

Toto patří spíše do kategorie Trango, či Qualido. Několik skutečně náročných délek intenzivního hákování. Zdají se vám tři dny na opakování první délky moc? Zatím se nenašel nikdo, kdo by to stihl rychleji. Vzhledem k tomu, že je pak Macocha otevřena pouze na pár dnů v roce, počítejte s dobou opakování na tři, čtyři roky. Vyšší dívčí a jedna z nejtěžších hákuvek v prostoru do 300 km od Brna. Přeji hodně zdaru!

Nemesis

Sloup, Indie, 8, V. Wolf, J. Svozil, 1993, 25m, borháky, sportovní

Linie jako když střelí vlevo od Argentiny. Byla by to krásná sedmička nebýt toho vršku. Před pár lety se nahoře urval klíčový chyt a z ještě jakž takž lezitelné 8- se stala poměrně tvrdá bouldrová osma pro dlouhány. Pokud se však chcete někde rozlézt a nebaví vás pořád dokola šontat Indii či podobné kratochvíle, můžete vylézt Nemesis až nahoru na polici a pak libovolným (kromě originálu) exitem nahoru.

Cesta je více méně totožná s cestou Barmova a nový je pouze nástup a dnes zákeřný dolez.

No future

Sloup, Indie , 9-, P. Weisser, Z. Konečný, 1986, 25m, borháky, sportovní

Vstupní test do krasových devět mínusek. Snoubí se zde jak atletická síla, tak vytrvalost. Před klíčovým místem narovnání se uhne pár kroků doprava a pak hurá k bouldru, který když vymyslíte (hlavně klíčové cvakání), tak už můžete radostně sklepávat na polici před finálními sedm mínuskovými pěti metry lezení. Tato cesta byla také v polovině devadesátých let zařazena do venkovních závodů, které se v Krase konaly. Myslím, že to byla finálovka chlapů. V dnešní době by cesta podobné obtížnosti nebyla asi ani v kvalifikaci. Zajímavé… Také jsem slyšel, že se při závodě třetí očko cvakalo nadvakrát (dvoumetrová smyce), což je v kontextu dnešní doby také nepřijatelné.

Borci se jistě inspirovali stejnojmennou cestou v Buoux, určitě doporučenihodná klasika s lezením a odlezy tak akorát.

Nový den

Sloup, Evropa , 8-, J. Šustr, P. Weisser, 1986, 18m, borháky, sportovní

Tato cesta nás s Pokem kdysi dosti zaujala. Nějak sme se nemohli dobelhat k prvnímu očku a začalo nám vrtat v hlavě, kde je chyba. Pak sme na to přišli - neumíme jen lézt! Dá se říct, že je to taková mini Marmolada ve Sloupu. Krásně nám ji připravil Čumpelík po návratu z vojny, den poté, co Za Rohem udělal svůj majsterštyk Návrat (aby se vědělo, kdože se vrátil, a že se prej bude lézti). Vyrovnané technické lezení pro příjemný pocit z dobře vykonané práce!

No name / No fear

Sloup, Nad Sloupskou jeskyní, 9-, P. Štulpa/ P. Svozil, 1987, 18m, borháky, sportovní

Jedna z mých prvních devítek ve Sloupu. Krátký úderný bouldřík přes bříško jsem tehdy zkoušel celý den. Program jsem zaboha nemohl vymyslet. Když už jsem na konci dne měl prsty tak prolezené, že jsem sotva něco udržel, začal jsem ze zoufalství zapojovat do hry i palce. A ejhle, to byl klíč k problému! Při výlezu do kolmého jsem se levým palcem odtlačoval od divnolišty a pravým jsem drtil cosi nade mnou na beckendového spoďáka. Druhý den stačilo nacvakat a prvním přelézt. Někdy na první pohled šílené řešení, je to pravé.

Údajně nedolezený Štulpův projekt měl dokončit až Bulhar s očkem velice nízko pod nohama, což reflektuje i název prvopřelezce. Osobně bych cestu zhrnul do škatulky s názvem boulder s lanem.

Netolerance upocence

Sloup, Staré skály, 10-, A. Ondra, , 15m, borháky, sportovní

Adamova odpověď na kárnou důtku za mágování na písku v Lábuňku. Jeden z nejterefnějších názvů skýtá intenzivní bouldr s jedním očkem ve stínu Starých skal. Sílá se hodí převelic...

Náladová

Sloup, Hřebenáč, 9+/10-,P. Burhart, J. Putna, 1975, 15m, borháky, sportovní

Zatím papírově moje zlato. Šestkový nástup, vystřídaný zhruba 6C - 7A+ bouldrem (podle výšky lezce) za odporně malou lištu, která se musí dobře trefit. Prostě krasová kvako-klasika. Dvakrát cukneš a je hotovo. Zajímavé je, že spousta lidí o ní mluví jako o usmrkané devět plusce pro začínající tréningové nadšence. Když se ale člověk podívá na lezce, tak jí má jen málokdo za 9+ opravdu zapsanou. Je pravda, že je to asi lehčí 8a, ale slovy klasika: ,,Něco být nejlehčí musí. To bychom pak museli shodit i jiné…“

Nedokončená

Holštejn, Lidomorna, 9+/10-, P. Weisser/A. Eichmeier, 18m, borháky, sportovní

Super technické lezení s klíčovým cvakáním za chabou patu. První přelez údajně Pawel Weisser, který se k rotpunktu nechtěl v dané době přiznat (cestu dokončoval po Nešporovi se Strakou). Znovu otevřená AlešemE a dá se říct, že vcelku lezená cesta v levé části bušicské Lidomorny. Možné si závěrečnou část ulehčit odbočením vpravo do plotny (půl stupně obtíží uberete...)

Noční spára

Holštejn, Lidomorna, 7-, V. Pipal, J. Krch, J. Both, 1967, 25m, borháky, sportovní

Tato linka se mi zdá jakoby trochu utlačovaná mezi těmi všemi desítkami, které se v levé části Lidomorny vyskytují. Má však cosi do sebe. Už když do skal přicházíte, zaujme váš pohled. Prostě spára a kout. Když jsem cestu lezl já, tak v prvním převise byl ve spáře kámen, který se dal obhodit smycí a taky se používal jako chyt. Dnes tam už myslím není. Co tam ale na jaře možná potkáte, je hnízdo poštolek, které bývá těsně pod slaňákem. Mě osobně setkání se třemi malými dravci face to face při dolezu docela zaskočilo.

Starší video z dávnější doby: http://www.stream.cz/uservideo-305439/306378-nocni-spara

Němá barikáda

Holštejn, Lidomorna, 9+/10-, T. Sedláček, 15m, borháky, sportovní

Dnes už klasická sportovka v levé části převisu Lidomorny. Původně sice za 10-, ale to tam taky bylo více chytů. Dnes povinný nápřah do seklé dírky a vysedávání na nohu. Pro bušiče ze stěn ideální skalp. Spolu s cestou Kašpárkův hrobeček, kontrovernzní cesta pro svou umělost a teslost. V současnosti vyhledávaná pro svou "dajnost".

Naše kaše

Holštejn, Nad Holštejnskou jeskyní, 7-, J. Beneš, 1981, 18m, borháky, sportovní

Sportovní výstup roku ´81. Mauglí cestu totiž udělal stylem OS, včetně tlučení skob a vyvyzování hodin. Původně sice za osm, ale dnes víme, že to bylo přestřelené. Osobně jsem se v cestě dosti vybál, pač jsem neměl tušení o nějakém Mauglím a taky o tom, že mám sebou mít další jištění. Takto s jistotou zemovky a smrtí v očích sem nějak probil a začal se tak seznamovat s tím, že je občas třeba podívat se na jméno za názvem cesty. Pokud člověk vše potřebné sebou má, není třeba panikařit a může si užívat zajímavé cesty.

Nejdelší den

Holštejn, Nad Holštejnskou jeskyní, 8+/9-, Z. Konečný, 2005, 18m, borháky, sportovní

Parádní štreka skoro evropského charakteru (jen by mohla být delší). Vytrvalostní stěnové lezení s klíčem nad třetím mě kdysi docela potrápilo. Nasázel jsem do něj nějakých deset pokusů. Když jsem celou etýdku úspěšně završil, dozvěděl jsem se, že jsem použil zakázaný chyt ve výlezu ke slaňáku. Smutně jsem tedy celý proces započal znova. Holt hra je hra.

Možné prodloužit cestou Letecká havárka (tedy Nejdelší havárka). Aspoň prověříte vytrvalost a na jihu se vám lépe poleze ve vysněných cestách.

Náhradní program

Rudice, Nad Propadáním, 7+, P. Weisser, 2008, 22m, borháky, sportovní

Vytrvalost s malou záludností v podobě cvakání slaňáku, kdy je lepší ho dost nadlézt a pak teprve cvakat. Myslím, že pokud už se donutíte a Nad Propadání se vyškrábete, neměli byste tuto krasavici vynechat. Pro osmičkáře a výš ideální dolez. Pro sedmičkáře supr quest na parné odpoledne.

článek podpořila Maka horská: