Krasová abeceda Kkkkáá

Po delší době se zase ozýváme a přinášíme vám nálož Krasového polezeníčka jak se patří. Káčko je trochu tučnější, takže myslíme, že po dočtení budete mít pěkně zpocené prsty a napůl oblíknutý sedák…Fil + Asu

 

Kamenný déšť

Žleby – Saxifraga, 8+, V. Wolf, Š. Ptáček, 1995, 25m, borháky, sportovní

Žlebská vytrvalostní osmičková pecka, na které se ukáže, jak komplexní lezec jste. Nástupový bouldr dává tušit, že se nebude jednat o žádný laláč. Prostřední vytrvalostní převis zase vyzkouší, kolik jste dali přípravě doma na bouldrovce a závěrečná technická pasáž naopak pustí jen na skalách „vylezené“ jedince. Cestu opravdu doporučuji. Kdo zvládne, může pokukovat po spodním devítkovém stupni.

 

Kůň

Žleby – Kůň, 4, H. Pavlovský, J. Řihovský, 1949, 70m, borháky, horská

Horská túra po ostrém hřebeni celého masivu Koně může být krásným podzimním zážitkem, ale také pěkně nebezpečnou taškařicí (když neumíte v podobném terénu lézt). Dnes je cesta již přejištěna borháky, takže se v ní asi nezabijete, ale pozor si musíte dát každopádně. Celý hřeben totiž krásně duní a člověku může lecos upadnout. Nicméně túra je to doporučeníhodná.

Řek bych, že tak trochu přiblížení se horám v blízkosti civilizace. Super klasika.

 

pht- z archivu P. Galle

 

 

Kocovina

Žleby – Kůň, 6, J. Beneš, Rychlík, 1978, 40m, borháky, horská

Veselosti dosti. Po odbočení z kouta vás čeká odvážnější bouldr ke štandu a pak delikátní lezení v travách se špatnou možnosti jistění. Vršek lze lézt dvěm způsoby - vpravo originál a přímo přerovnání. Samotnou cestu Mauglí několikrát zopakoval s různými spolulezci. Dodnes výstup patří k několika málo z těch, které i po letech budí respekt.... Každopádně já se druhý den po přelezu vzbudil skutečně s kocovinou...

 

Kouřilka

Žleby – Masiv Berana a Rorejsů, 8, Kučera J. Přikryl, J. Šimonovský, 1969, 70m, borháky, skoby, sportovní

Parádní dlouhá a gradující cesta napříč stěnou. Mění se jak charakter lezení, tak samotné jištění. Zatímco co úvod je víc bouldrový a na BH, tak klíčová délka je na skobách a spíše technická se špetkou vytrvalosti. Závěrečná délka na BH, pak už jen jako dolez travama.

 

 

pht - z archivu J. Krcha

 

 

Každý chvilku, tahá pilku

Žleby – Masiv Berana a Rorejsů, 8+, D. Pavlík, J. Mlynář, 1996, 25m, borháky, sportovní

Za mě celkem škaredá a nevyrovnaná cesta, kde na prvních pěti metrech, aby člověk chyt pohledal. Zbytek otravná omáčka, ve které se to ale ještě dá pokazit. Jako jediné pozitivum vidím nekompromisní direkt směr, který víceméně neuhýbá k žádné jiné lince, takže se nemusíte bát, že vám Krasová policie neuzná přelez z důvodu použití zakázaného chytu.

 

 

Klenba

Žleby – Macocha, V A2, P. Páleníček, V. Pipal, J. Unger, H. Myslivcová, 1970, 150m, skoby, vlastní, horská

První cesta vedoucí stropem Macochy. Borci pro přelez potřebovali elektrickou vrtačku a několik dnů na průstup. Vzhledem k tomu, že cesta sleduje jednu z přirozených poruch, je to také jedna z mála cest, které by šli v klenby vylézt volně. O to se už pokoušel Stoupa a seznal tak 10tkové obtíže pro druhou délku cesty.

 

 

Kolaps

Sloup – Indie, 7, P. Weisser, M. Ondra, 1983, 16m, borháky, sportovní

Opomíjená levá hrana Indie může být vhodnou túrou na rozlez či dolez, když jsou klasiky na hřišti obsazené. Podél kolmé hrany vás jištění dovede do závěrečné plotny ke slaňáku. Žádná zrada.

Tuším, že jedna z prvních sedmiček v Krase vůbec. Původně se z této hrany lezla i horní část Rekonstrukce, doud nebyla "přerovnána" přes úvodní bouldr Svištěm. 

 

 

Květy zla direkt

Sloup – Nad Poustevnou, 7+, Z. Konečný, 1985, 20m, borháky, sportovní

Jedna z nej linií ve Sloupu a možná v celém Krase v dané obtížnosti. Parádní technická libůstka, která prověří hlavně vaše prsty a lýtka. Leze se víceméně celou dobu, takže se nemusíte bát žádného velebouldru uprostřed.

Kdysi mi cestu skvěle vyradil Leošák a já tehdy sotva šestkový lezec se tak mohl vyšvihnout k vytouženým sedmám. Od té doby jsem měl taky pocit, že je to v Krase nějaké lehké...

 

 

Kdyby prase mělo křídla

Sloup – Staré skály, 9+, P. Weisser, 1994, 15m, borháky, sportovní

Jedna z krokově nejpodivnějších záležitostí, se kterými jsem se setkal. Cesta začíná poměrně zhurta. Série divnokroků s levou patou vás zavedou do odpočinku na polici. Následuje ostrá kapsička a tři oblé police, které se musí ve správném pořadí nabrat a prodrtit. Ač jsem cestu přelezl, tak vlastně nevím, zda-li je bouldrová či vytrvalostní, zda-li je klíč v kolmém, či převislém nebo jestli má prase opravdu křídla. Zkuste, uvidíte…

Rozhodně pečená záležitost, za sebe jen dodám komentář, který se někdy kolem roku 1995 objevil v Montaně: Chci věřit, že cesty A. Páleníčka a P. Weissera jsou hezčí, než jejich názvy.

 

 

Krátká křeč

Sloup – Staré skály, 9+, P. Weisser, 1995, 12m, borháky, sportovní

Intenzivní bouldrová cesta vhodná pro silné překližkáře. Mě se přelez povedl čirou náhodou. Jel jsem do Sloupu bouldrovat, ale Staré byly celé zavlhlé. Jediná Křeč byla jakžtakž suchá, a tak jsem zavolal příteli na telefonu Vlkovi, aby dorazil, že potřebuji někoho na druhý konec lana. Než dojel, nacvičil jsem na matkách pro mě velmi nepříjemný bouldr a na grigrině vršek. Ještě ten den večer bylo posekáno. Rada závěrem: důkladně si prolezte i zbytek cesty (ne jen bouldr), dá se tam ještě spadnout (i třikrát).

 

 

 

 

Krucifix

Holštejn – Lidomorna, 8+/9-, P. Bartoník, 2008, 8m, borháky, sportovní

Za mě spíš než Kruci (kříž), tak fix. Krátký kvako bouldr s klíčovým mega křížem a následným krutofixem. Vhodná flashovka pro silné a líné jedince.

Frit style pro každého vyznavače hesla - rychle, stručně vystížně. Za mne i hvězdička.

 

 

Kostěj nesmrtelný

Holštejn – Lidomorna, 11, A. Ondra, 2007, 15m, borháky, sportovní

Původně projekt Karla "Blacka" Černého. Mýtická cesta, údajně přelezena rychlým stylem Rosťou Štefánkem v nepříliš vhodné podmínce. První přelez tak nakonec počítán až Adamovi. Po dalším vylomení v klíčovém bouldru, cesta ztěžkla asi na 9a. Po krutobouldru vás čeká už jen 8a lezení k řetězu.

 

 

 

 

Kudlanka

Holštejn – Lidomorna, 10+, T. Pilka, 1996, 25m, borháky, sportovní

Hodně technická záležitost, kde doceníte nejen silné prsty, ale i kvalitní práci nohou. Dáte-li si Kudlanku bez vysekaných chytů, čekají vás téměř jedenáctkové obtíže. A že by byla cesta jen pro silné bušiče? Nebuďte na omylu. Mezi ženšinami se přelez podařilo uzmout minimálně Kristýně.

 

 

Kašpárkův hrobeček

Holštejn – Lidomorna, 10, T. Sedláček, 1996, 18m, borháky, sportovní

Asi nejvíc kontroverzní a zároveň z nejlezenějších cest v Krase. Původní tesařské dílo rebela Tomaše Sedláčka, mělo být vytlučeno, ale zůstalo tak jak je. Dnes tak patří spolu s Němou Barikádou k nejlezenějším směrům v daných obtížnostech nejen na Holštejně. Připravte se na dobré chyty, horší nohy a dosti silové vytrvalosti na často velice dlouhých krocích.

 

 

Kontraverze

Holštejn – Lidomorna, 8+, Z. Konečný, 1986, 20m, borháky, sportovní

Parádní linka v pravé, kolmější části Lidomorny. Lehkým nástupem vyvzlínáte ke třetímu očku, kde stačí na tři kroky zatnout a je posekáno.

 

 

 

Kuba

Holštejn – V Buči, 7, P. Koubek, I. Šteflíček, V. Pípal, 1969, 22m, borháky

Aby zde dnes nebyly jen pěkné cesty, musíme uvést i pár hnusných. Myslím, že Kuba je pravý adept na jednu takovou. Po klíčovém dvojkroku u prvního následuje boj s buší a trny, který vyústí v nestabilním a dunivém pilířku kdesi nahoře. Ať se snažím sebevíc, tato cesta má ode mě (a to dělám opravdu málokdy) palec dolů.

 

 

Krasový hnusák

Josefovské Údolí – Kostelík, 6-, M. Jedlička, J. Mrnuštík, 2009, 15m, borháky, sportovní

Zaprášená jeskyňařina s úvodním bouldrem a dolezem kamsi do hloubi jeskyně. Kdo trefí netopýra smyčkou, má bod.

Až s odstupem času lze zkonstatovat, že se spíš než o cestu jedná o kombinaci, kde jsou snad dva metry nového lezení. Spodní část je společná s cestou "Život ve tmě" a druhá s Čumpelíkovou "Jeskynní promenádou". Škoda jen, že borci slaňák umístili o pár metrů níž, než Čumpelík svůj závěrečný kruh....

 

 

Křehké vztahy

Josefovské Údolí – Býčí Skála, 7, P. Weisser, M. Šmíd, Hradil, 1986, 60m, skoby

Vzpomínka z minulého roku na lezení cesty se Stračesem: Tak zas ten druhej to ládoval koutem a lesem a pak už nevěděl nic, a že tedy čtyři jeřabiny se vyrovnaj jednomu javoru a pojede dolů. Sotva kousek sjel, spatřil kudy dál. Tak zas zpět a místo lesa konečně skálou. A to už byla jiná, baletka hadra - prostě bába tutovka. Aj očka přibyla, a jsou-li očka to je hej! Teda do doby, než pankáč zjistil, že je krátkej a očka mu nepomůžou. By to ale nebyl on, aby nad tím nevyzrál. Prostě tam poslal toho, co jede na metalu a ten to vyběh i se střepy a suchou hubou. Teda než začal hore machrovat v travách, že on čistit nic nepotřebuje. To se pak odporoučel do doliny a byli oba rádi, že skoba i po třiceti letech vydržela. Na podruhé klid a nakonec i ten krátkej na druhým jen otřel nos a na sucho bez prášku dobelhal prvního, i když v travách jen kroutíc hlavou, jak to ten ožralej vůbec mohl dáti. No není potřeba vše vědět. Často není potřeba ani tušit, důležité je, že dobrodružství existuje i za barákem a odvaze je dobré jíti naproti.

 

 

Krádež

Josefovské Údolí – Býčí Skála, 8, T. Pilka, J. Zdražil, 1986, 18m, borhák

Kdo udělá vysoký dřep na jedné noze, má vyhráno. Krásná plotna zajištěná tak akorát vás pozlobí bouldrovým krokem s výše zmíněnými obtížemi. Snažší spíše pro menší jedince. Naopak pro dlouhány pěkný výmrd.

Za mne spíš než dřep, tak silné prsty. Každopádně vtipná taškařice. Menší vzpomínka z před sedmi let zde: Měla být luxusně odjištěná, ale realita byla jinde. Všechny cesty kolem pjekně po nýtkách a bórcích, ale nejhezčí linka středem plotny jen s jedním starším čtverečkem s očkem… Něco sme na seznámení polezli, ale do nej linky se něják neodvážili, a tak sme skrz cestu po dolezení spárky vlevo pouze slanili. Opravdu úchvatné, nýtek naštěstí imbusový, tedy dobrý a odlez odvážnější, ale po chytech… Svišť mi řekl, že původně byla místo nýtku skoba a když cestu lezl, tak se mu povedlo ve vyšší části upadnout a vyrvat stoppera (místa na založení sou dost pochybná, hodili by se možná ballnuty), posléze i skobu a zachycen byl pouze pojišťovacím stopperem v úrovni prvního bouldru…Solidní polet to být musel, myslím, že tak rychlý sestup Platinou opravdu nikdo neudělal, ale což, někdy se stane!.....Tato informace mě trochu zarazila, ale touha „ukrást“ přelez byla větší! 

 

 

Karavana mraků

Josefovské Údolí – Krkavčí Skála, 8, J. Nešpor, 1985, 15m, borháky

Taková minimalistická záležitost v druhém patře Krkárny. Pevná a parádně tvarované skála a delikátní jednoprstovka. Spíše opomíjená cesta, o to více však doporučenihodná. 

 

 

Kristoforum

Josefovské Údolí – Jáchymka, 9, K. Eichmeierová, 2015, 25m, borháky, sportovní

Nej devítka v Josefovském. Dlouhá, převislá, s bouldrem, s odpočinkem, s fůrou jištění, ale se závěrečným odlezem. Prostě všechno, co jste kdy po cestě chtěli, zde najdete. Úvodní famózní lezení v mírně převislé desce zakončené rozkročením do protistěny a následným těžkým obratem o 180 stupňů vystřídá odpočinek v díře a osmičkový závěrečný strop. Při našem přelezu jsme ve spodní pasáži urvali dobrý spoďák, takže se cesta stala vyrovnanější a řekl bych i hezčí.

Já bych ne úplně souhlasil, protože v podobném stupni Josefov ukrývá ještě Hořký měsíc a Perestrojku, které jistě patří k onomu karsovému Best of v daném stupni. Každopádně za mně jistě jedna z nejroztodivnějších štrek, které na tom moravském skle můžete potkat. Snad jediná v daném stupni, kde lezete pořád po madlech, nebo pozitivních lištách a když se správně dořeší nohy, vše výrazně zlehkne. Super gymnastika s min. čtyřmi nohandy, nekonečným "stropem" a třemi hevězdičkami.

 

 

 

 

 

 

 

Knoflíková válka

Rudice – Masiv Hradu, 9, P. Weisser, 1992, 10m, borháky, sportovní

Krátký a úderný skvost ukrytý vzadu na palouku, kterým by žádný bouldrista neměl pohrdnout. Velmi intenzivních pár kroků, kdy nejtěžší je cvaknout a vydržet. Jsou i tací, co mají Knoflíky na sólo jen na matkách, což sice celý proces značně usnadňuje, ale zase musíte mít trochu navrch, aby vás závěrečný poskok nestál kotníky či záda.

Cesta prý vznikla tak trochu nečekaně, kvůli dešti, který nedal jinou možnost, než se ukrýt pod převisem Černé spáry. Původně hodnocena jako 8a. Opět podobně jako u Krucifixu - frit style bouldr.

 

 

 

 

 

Kolem jeskyní

Skály v Údolí Říčky – Bajerova skála, 8-, V. Bajer, J. Kounický, 1970, borháky sportovní

Ladný bouldřík jištěný borhákem a dvěma skobami. Síla prstů a dostatečné rozpětí výhodou.