Krasová abeceda Ó

Dnešní nálož je poněkud chudší na těžké prásky (a bohužel zcela na fotky), o to více v ní však najdete cesty z kategorie ,,zážitek“. Možná pak ještě specifičteji - zážitek v Josefovském údolí. Sezóna se nám pomalu, ale jistě chýlí ke konci, a tak není od věci si vylézt něco, co ve vás probudí pocit opravdového horolezce. Zde je pár tipů, jak na to.

Fil + Asu

Okovy

Žleby, Masiv Berana a Rorejsů, 8, J. Šustr, J. Beneš, 1982, 30m, borháky, sportovní

Cesta vyloženě středomořského charakteru. Lehce převislá, dlouhá, konstantně obtížná. Na začátku je dokonce cosi jako bouldr v podobě skoroskoku do velké díry. Cestu v minulosti naštěstí vylepšil krasový guru Zdenál. K původní technicky zdolané pasáži, zakončené v podstatě uprostřed stěny, přidal ještě asi deset metrů logického lezení. Pokud vím, tak moc lidí to až nahoru na OS nemá. Žeby výzva ke questu pro vás?

Pokud je mně známo, tak cestu borci dolezli až do horní jeskyně. V cestě pak použiváli nýtky s plaketou udělanou původně jako součástka do psacích strojů. Velice zajímavá a intenzivní cesta, dnes ztížená vylomeným chtem, který odlez nad štandem ještě ztíží...

Odyssea

Žleby, Za zrcadlem, 8, Z. Konečný, 2001, 18m, nýty, sportovní

Lehce šlemová záležitost, každopádně krokově naprosto úžasná ladička. Tuto štreku jsem měl tu čest lézt po Asuovi, který ji půl druhé hodiny čistil a programoval. Ze začátku se sekvence zdála naprosto šílená. Čím více však člověk věří nohám, tím celá obtížnost značně klesá. Ve fleshi jsem zabojoval a bylo. Kdo rád technické koutky, ten si bude libovat. Nejlepší je skok do závěrečného mechového madla!

Opocená

Žleby, Henryho stěna, 8-, P. Weisser, V. Pipal, 1986, 18m, borháky, sportovní

Šílenost vhodná hlavně na parné letní odpoledne. Jinak to totiž není ta pravá sranda. Úvodní bouldřík je na žlebské poměry opravdu značně ujetý a vypečený. Po jeho překonání (pokud se vám nezamotají ruce do sebe) můžete směle pokračovat hore háj na polici ke slaňáku.

Název pak reflektuje popřelezový stav, minimálně jednoho z autorů. Kterýžto, nejen zpocen, ale také celý od hlíny byl zabalen v deku a povinně odvezen k nejbližšímu vodnímu dílu k upravě na stav původní.

Opilecká pýcha

Žleby, Masiv Berana a Rorejsů, 5, V. Gregor, 1967, 20m, vlastní, horská

Pro tento díl asi největší vykřičník. Já bláhový jsem do toho vlezl jen se dvěma smyčkami a nestačil jsem se divit. Nechtěly se mi lézt klasičtí Rorejsi a potřeboval jsem na jejich první štand. Tato cesta se zdála býti vhodným kandidátem. Naštěstí po cestě byly dva útlé stromky, které šly obvázat. Přežil jsem, ale žádná hitparáda… Rozhodně doporučuji cajky a přilbu. A nebo, že by první cesta v Abecedě, kterou vám doporučím nelézt?

Od svahu

Sloup, Matka, 7-, členové KČT, 1942, 15m, borháky, sportovní

Bouldrá cesta zezadu na Matku. Krátké, úderné a v dané obtížnosti poměrně schůdné. Do klíčového očka doporučuji zámkovou karabinu. Odlez je lehký, ale…

Orient expres

Holštejn, Nad Holštejnskou jeskyní, 8, P. Weisser, M. Žák, 1987, 18m, borháky, sportovní

Parádní štreka s bouldříkem na konci, kdy si budete přát, aby vaše levá ruka měřila alespoň o deset čísel více, než ve skutečnosti měří. A to nezávisle na vaší výšce. Dlouzí se totiž špatně skládají do paty a krátcí jsou zase prostě krátcí. Však to znáte. Pamatuji si, že jsem ji lezl poměrně z kraje svého osmičkového řádění a docela mě vyškolila, na přelez jsem tehdy musel sníst ještě trochu kašičky.

Okrajová

Holštejn, Lidomorna, 8, P. Weisser, 25m, borháky, sportovní

Po prvním bouldru ze Sněhurky uhýbá doprava na hranu a pod slaňákem graduje. Oblá hrana, kterou když ale vymyslíte, tak se vám docela zalíbí. U této cesty jsem měl velké štěstí. Asi týden po přelezu se z vrchní části vylomila průměrná lednička a přistála na nástupu. Vůbec mi nevadí, že jsem u toho nebyl.

Ostravský úsek

Josefovské Údolí, Modrý rys, 6+, P. Weisser, 18m, vlastní, horská

Po povinné plotně potkáte poměrně dobré hodiny a pohodlný odpočinek. Co však následuje potom chce především chladnou hlavu. Nejdřív je totiž potřeba lézti a až posléze možné jistiti. Cesta je o něco težší jak fyzicky tak psychicky, jak vedlejší Franky Dlouhán, který však nabízí možnost rozlezu. Novodobý název je pak odovzen od povinné mechové pasáže v dolní části cesty. Kdy nezbývá než se prodrat mechem.

Otázka času

Josefovské Údolí, Kostelík, 8+/9-, D. Pavlík, 2001, 18m, borháky, sportovní

Další technická hříčka přírody, při které vás bude proklínat hlavně levá ruka, která nebude moci v bouldru nejdřív nic najít, a když už se jít to povede, moc nadšená z toho vážně nebude. Výška je klasicky výhodou a pozor na začátek. Loni se do doliny odporoučela nástupová věžička. Vlk však pohotově přidal borhák, aby se to dalo lézt. Obtíž zůstává, jen se leze už od začátku.

Obnovení těžby

Josefovské Údolí, Nad Výtokem, 7-, P. Weiser, V. Wolf, 2015, 20m, borháky, sportovní

Vertikální lego odjištěné jako v Arcu. Tak by se tato cesta dala charakterizovat. Vlastně bychom tak mohli popsat téměř všechny zde vylezené směry. Více než jakákoli lezecká obtíž vám za překážku budou lokry, a nejisté chyty po celou dobu cesty. Já ji lezl jednoho krásného letního dne. Z cesty jsem slyšel samé: ,,Mamí, horolezec, ten krásně leze!“, zatímco já potil krev, abych něco neušláp. Někdy prostě na pohled pěkné věci, ve skutečnosti moc pěkné nejsou.

Okno

Josefovské Údolí, Kostelík, 6, R. Hýsek, 1958, 20m, borháky, sportovní

Úsměvná taškařice uvnitř jeskyně Kostelík. S sebou určitě nezapomeňte čelovku a raději nějaké starší oblečení. Na šestku docela přísné.

Za mě příjemné jeskyňaření vhodné třeba na kratší zimní dny, kdy v jeskyni je aspoň trochu tepleji. Vhodné snad jako zábava s děckama, které docení průlez menším tunelem...

Otřep se

Josefovské Údolí, Kostelík, 5+, ???, 18m, vlastní, horská

Geniální tréninková zakládačka. Tutový placement snad každé dva kroky. Myslím, že mi z mé obvyklé krasové sady (7 frendů, 5 čoků, 3 ballnuty) zbyly asi jen čtyři kousky. Lezecky má tato cesta také co nabídnout, úvodní převis se dá elegantně vyřešit technikou a horní pasáž ve vytlačujícím koutku má také cos do sebe.

Opozice

Josefovské Údolí, Kostelík, 4, P. Burkhard, K. Zikan, 1978, 20m, vlastní, horská/zelenina

U této pseudo cesty bych rád zavedl novou kategorii - zelenina. Nazývat tuto šerednost horskou by totiž bylo poměrně nepřesné. Ano, leze se sice po vlastním, ale to je tak vše, co by ji mohlo s horami spojovat. Cesta je to vlastně poměrně nepěkná, špatně zajistitelná a budete se v ní bát. Proč ji sem tedy vlastně uvádím? Sám ani nevím. Snad proto, že ve mně zanechala velmi smíšené pocity a vzpomínky. Jak jsem již zmiňoval, na jedné straně zde najdete vše, co na lezení nemáte rádi, na straně druhé jsem věděl, že tam je a že ji musím mít…