Krasová abeceda P 2/2

Konec roku se blíží a s ním i poslední letošní díl Krasové abecedy. Ve druhém díle se podíváme na zoubek péčkům ve Žlebech, Josefovském, Rudici a v neposlední řadě na Bajerce. Tímto bych vám také chtěl popřát mnoho zdaru do nového roku a spoustu úspěchů v lezeckém světě i mimo něj. Krasu zdar!

Páže

Rudice, Masiv Hradu, 7-, A. Nejeschleb, 1980, 15m, borháky, sportovní

Podle mě nedoceněná cesta, která se skoro vůbec neleze, což je velká škoda. Nástup je kousek vlevo od klasiky E55, kterou po pár metrech křižuje a dolézá v položeném vpravo od ní. Jedna z mých prvních nacvičených cest v Krase. Myslím, že mi to trvalo minimálně tři výjezdy, než jsem ji vylezl. Taky se mi u ní povedl téměř husarský kousek, kdy jsem se při pádu díky lanu za nohou otočil vzhůru nohama a bouchl se hlavou o předskalí. Proto ta helma a frend v díře.

Pěší zóna

Josefovské Údolí, Modrý Rys, 8+, P. Kořán, K. Verbický, 1993, 20m, borháky, sportovní

Cesta, která mi zabrala pár pokusů. Nejprve jsem vůbec nemohl přijít na správný software, který mi přišel pekelně těžký. Až po nějakém čase jsem zjistil, že celou dobu lezu špatně. Měl jsem namyšlený program vpravo kolem jištění, ale se zákazem velkých bočáků na hraně koutku. Takto to je minimálně tvrdá 9-. Originál však vede mnohem schůdnější cestou zleva a může se šlapat na patest, tento způsob pak odpovídá uváděné klase i výšce prvovýstupce.

Podraz

Josefovské Údolí, Kostelík, 6+, P. Kubík, M. Jelínek, 2008, 12m, borháky, sportovní

Zajímavá kratochvíle uvnitř jeskyně. Krátká cesta vhodná pro krátké zimní dny, kdy je venku všechno pod sněhem. Když člověk vymyslí nástup a cvakne první očko, má téměř vyhráno. Až ke slaňovacímu borháku pod stropem už ho žádný podraz nečeká.

Per partes

Žleby, Masiv Berana a Rorejsů, 9-, R. Lienerth, 1998, 18m, borháky, sportovní

Krásná bouldrová převislost, která jistě potěší hlavně překližkáře. Po úvodních třech borhácích se člověk dostane pod převis, kde trochu sklepe a pak má dvě možnosti. Buď jste dlouzí a jdete zleva přes poměrně velké chyty nebo jako já podrtíte krysu na pravačku, šáhnete přímo do lišty a jste rovnou v bouldru. Borhák vedle kroužku je lepší cvakat až z nadlezu. Pak již stačí lehce vyklepat a valit na polici, kde končí klasické Per partes. Pro odvážné je tu ještě prodlužka, kterou navrtal Zdenál (až po závěrečný převísek) a dodělal a přelezl Vlk. Celá cesta tak končí až ve slaňáku Dej pusu dědečkovi. Klasu bych tipoval spíše na 9-/9. Nejtěžší je sice pořád spodek, ale nahoře to zrovna lehké také není. Garantuji vám, že si ještě zalezete.

http://eldir.rajce.idnes.cz/284_Zleby_5.-6.11.16/#Per_partes_9-.jpg

Perníková pohádka

Žleby, Masiv Berana a Rorejsů, 9-, V. Wolf, 2009, 38m, borháky, sportovní

Dlouhá rorejsovská darda spíše vytrvalostního charakteru. Nejdříve se rozpinkáte v první půlce Okovů direkt (8-). Po odpočinku u štandu pokračujete delikátní plotnou vpravo. Když se to vymyslí a vy zapojíte do hry i různé finty typu beckend na palec, noha k ruce a současně Francie, či jiné podobné taškařice, cesta se vám jistě zalíbí a vůbec vám nebude vadit, že třeba vypadnete pod slaňákem kvůli vytrvalosti (mě se to stalo a docela mi to vadilo). Cestu jsem vylezl letos v zimě. Teplo sice zrovna nebylo (cca minus dva stupně), ale nechtělo se mi mít cestu v paměti do příštího roku.

Propaganda

Žleby, Masiv Berana a Rorejsů, 8+/9-, Z. Konečný, P. Musil, 2002, 22m, borháky, sportovní

Za mě asi jedna z nejhezčích linek ve ,,štítové“ stěně Rorejsů. Nečeká vás žádná zrada, jen pomalu a jistě natíká a natíká. Pamatuji si, že jsem na OS dolezl až téměř na konec, kde jsem neznaje definovanost cesty nalezl doprava ke štandu Okovů. Posléze jsem se dozvěděl, že jsem měl lézt přímo rovně po nepříjemném pilířku až k poslednímu borháku Okovů (ten pod převískem).

Pozdní sběr

Žleby, Macocha, 8+/9-, P. Weisser, P. Jonák, 2008, 25m, borháky, sportovní

Nádherná ladička v exotickém prostředí horního patra Macochy. Pro mě srdcová záležitost, protože se mi při jejím přelezu povedlo si zvednou maximum Krasového OSu (tentokrát asi definitivně). Úvodní bouldřík vystřídá vytrvalost po lištách až někam do půlky, kde je třeba nasadit cit pro rovnováhu a překlopit se do dalších chytů doleva. Před koncem vás pak čeká ještě jedno nepříjemné místo, které jsem vyřešil skokem doleva do kříže. Možná to není nejlepší řešení, ale mě nic jiného v tu chvíli nenapadalo (křivka zbytkové síly se exponenciálně začala snižovat)…

Pavoučí sítě

Žleby, Macocha, V A2, P. Weisser, P. Brych, 1986, 140m, vlastní, horská

Jenda z lehčích hákovaček v Macošském chřtánu. V celkem osmi délkách si užijete spoustu zimy na štandech, nejistoty ze špatného jištění, zoufalství z nenalezení dalšího postupu a fůry dalších příjemných prožitků spojených s lezením v Macoše. Nenalákal jsem vás? Nevadí, aspoň příští rok dole na platu nebudou stát davy jako na Indii. Celá cesta ve skutečnosti není zas tak náročná. Stačí umět zakládat frendy, nebát se starých skob a máte téměř vyhráno. Zde vás opravdu žádné šílené stloukání skob a stoperů, či volné odlezy z háčků nečekají.

Povolávák

Skály v údolí Říčky, Bajerova Skála, 8, P. Němec, 1992, 18m, borháky, sportovní

Zajímavá nástupová varianta Koutu (7) přes jedno očko. Hodí se výška a alespoň základní síla ve špatných spoďácích. Jsou i tací, kteří ji mají vylezenou na sólo, což bych asi zrovna nedoporučoval. Na vytrvalost se dá spadnout vždycky.

Přes otvor

Skály v údolí Říčky, Bajerova Skála, 8-, J. Nešpor, I. Straka, 1987, 15m, borháky, sportovní

Pokud uděláte provaz, bude pro vás cesta maximálně za sedm. Pokud ne, potrápí vás špatné chyty, které ze začátku vypadají, že berou, ale když v nich trochu nastoupáte, budete možná nemile překvapeni, jak špatné ve skutečnosti jsou.