Krasová abeceda R

Vítejte v novém roce! Doufám, že jste přes svátky nesnědli moc cukroví. To by vás totiž mohlo v přelézání skvělých krasových linií značně limitovat. Dnes se dočtete o široké škále cest napříč všemi lezeckými styly a oblastmi. Dost zbytečných keců a pojďme na to…

Rekonstrukce

Sloup, Indie, 9+, T. Pilka, 1985, 18m, borháky, sportovní

První 9+ v Krase a myslím, že i v celém Česku. Nejedná se o žádnou impozantní linii, která by vás uchvátila na první pohled, takových je totiž v Krase jako šafránu. Každopádně Rekonstrukce nabízí zajímavý bouldr, který prověří délku vašich paží a sílu v prstech při zalamovaní malých lišt a divných dírek. Rozhodně doporučuji prolézt a pořádně vymyslet i papírově lehčí dolez po bouldru. Já to neudělal a povedlo se mi tam ještě spadnout.

Rychlá smrt

Sloup, Staré skály, 10-, T. Pilka, 1995, 10m, borháky, sportovní

Krátká cesta bouldrového charakteru. Po překonání úvodního bouldru (6C+?), který je společný s o chlup lehčí Krátkou křečí (9+), vás čekají neberoucí lišty až k řetězu. Info od Honzy: Lehčí nástup a pak monoproblém. Pod řetězem může ještě potrápit. Chemicky: anaerobní glykolýza.

Real future

Sloup, Indie, 9, P. Weisser, 1989, 22m, borháky, sportovní

Jedna ze vstupenek do Krasových devítek. Dobře přístupná (do 2 minut od auta), vytrvalostní (bez nějakého šíleného krasobouldru), tudíž i dobře čitelná linie bez kompromisů. Cesta se od své lehčí varianty liší jen v pár krocích. Do klíčového bouldru nalezete trochu více ždímlí, ale když máte betonovou vytrvalost, tak vás to nemůže rozhodit. Dobré je si také vyzkoušet no hand za rameno nebo hlavu (hodí se čepice) v místě odpojení No Future.

Rogallo

Sloup, Indie, 8-, P. Bednařík, J. Beneš, 1980, 22m, borháky, sportovní

Elegantní linie v levé části Indického kontinentu, na kterou vám síla stačit nebude. Zde je totiž nejdůležitější technika. Celou cestou se dá poměrně jednoduše proplazit, pokud víte jak a pokud umíte lézt. Původně vedla linie horizontálním traverzem zleva. Dnes se však leze přímo v linii jištění. K prvnímu to je docela vysoko, doporučuji proto bouldrmatku. Garantuji lezbu od samého začátku až po řetěz. Klasické Rogallo jsem vylezl hned z první na OS, když jsem však lezl jeho dvě varianty, na poprvé jsem to už nedal a musel jsem si krokosled poměrně obtížně vymýšlet znovu. Holt někdy je to za jedna, jindy za nula.

Rudí Khmérové

Sloup, Hřebenáč, 7, ?, 18m, borháky, sportovní

Tato poměrně uklouzaná cesta vede zezadu na Hřebenáč. Nejtěžší je vymyslet nástupový bouldr, který je na můj vkus na sedmičku dost přísný. Jak cvaknete první jištění máte v podstatě vyhráno. Pamatuji si, že jsem cestu zkoušel několik výjezdů, ale za Boha jsem nebyl schopen se přes zákeřné místo dostat. Nechal jsem tedy Khméry Khmérům a šel jsem lézt něco jiného. Za pár let jsem k cestě s respektem přišel a docela snadně ji na RP přelezl. Ne vždy je holt dobré tlačit na pilu.

Rukama to není

Holštejn, Vaňousovy díry, 9/9+, T. Pilka, 1989, 22m, borháky, sportovní

Královská lištovačka v srdci kolmých stěn Vaňousových. Pětkový úvodní kout vystřídá poměrně svižný převísek s přešahy po velkých. Po cvaknutí klíčového (posledního) očka je nutno zabrat, podrtit pár malých krys a jste-li menšího vzrůstu, tak se i pekelně natáhnout a máte vyhráno. Já svůj přelez uskutečnil v zimě, kdy je na zdejším kameni podle mého nejlepší tření. Bohužel však poslední lišta na pravačku byla úplně mokrá. To by ještě tak nevadilo, horší však bylo, že tající sníh tvořil nepatrný čůrek, který stékal právě na inkriminované místo. Vyrobil jsem tedy ze smyčky a kusu hadru důmyslné sací zařízení, které jsem nechal pověšené ve štandu. Dalším pokusem jsem tuto bestii nekompromisně poslal k odškrtnutým questům.

Rychlejší vyhrává

Holštejn, V Buči, 7-, V. Wolf, 2005, 20m, borháky, sportovní

Většina lidí ani neví, že tato cesta existuje, což mi přijde jako ohromná škoda. Linie totiž nabízí na Kras nevšední oblinové lezení s krásnou kolmou dolezovou stěnkou, kde si naopak užijete luxusních dírek. Doporučuji se v ní třeba alespoň rozlézt či dolézt.

Rorejsi

Žleby, Masiv berana a rorejsů, 7, V. Zavřel, J. Vlach, 1949, 90m, borháky, sportovní/horská

Dle mého nejhezčí krasová volně lezená vícedélka. Dnes vám na ní stačí deset expresek a zhruba dvě hodinky času. První délka je rozlézací 5+, dále následuje lehčí traverz a klíčová pasáž po dobrých chytech v převisu s dolezem na štand v malé jeskyňce. Poslední délka vede ze začátku také převisem, pak se však terén položí a vy si můžete vychutnat nejen závěrečné metry, ale i krásný pohled na žlebskou krajinu pod vámi. Tip na podzimní výlet se slečnou.

Rallye safari

Žleby, Býčí roh, 6, P. Bednařík, J. Beneš, P. Plachecký, 1978, 25m, borháky, sportovní

Zajímavá cesta vedoucí na opuštěný Býčí roh v Suchém žlebu. Já se o ni pokoušel na sólo, což jsem v klíčovém místě seznal, že není úplně dobrý nápad a byl jsem nucen k nepříjemnému sestupu zpět na zem. Podruhé jsem měl tu čest už s lanem, ale zase proti mě stála vlhkost, která mi opět nedovolila pokračovat v postupu. Napotřetí jsem přišel i s jističem i s podmínkou a vše klaplo. Dnes jsou pochybné skoby vyměněny za tutové borháky. Není proto třeba se ničeho bát. Klíč v podobě nepříjemného plytkého koutku se s trochou jistoty v nohou dá překonat a vy tak můžete vzlínat lehčím terénem dále.

Run out

Josefovské Údolí, Kravčí skála, 9, P. Weisser, P. Kořán, 2010, 22m, borháky, sportovní

Pekelná bouldrová záležitost, kdy je nezbytná celková síla v těle a milimetrová práce nohou. Člověk by nevěřil, jak mu může po dvou krocích tak neskutečně natéct… Pokud se prokoušete přes beckend až do spoďáku a následně už nad převis do lišty, stačí cvaknout a valit sedmičkovým terénem nahoru. Při výšce obou autorů se docela divým, že tomu dali klasu jen za devět. Na druhou stranu to jsou oba kluci silní a na dlouhé kroky v Krasu zvyklí.

Rovná viagra

Josefovské Údolí, Jáchymka, 8+, P. Weisser, 2000, 25m, borháky, sportovní

Čistě vytrvalostní natíkačka. Lehce nestabilní úvod vystřídá prvotřídní skála, která nabízí lišty všech velikostí v kolmém či lehce převislém terénu. Jediný zádrhel může být, že cestě chybí slaňák a ze stromů se v Krase přeci neslaňuje, že? Poslední bh je nutno nadlézt a výlez do trav jen naznačit.

Rekonvalescenční

Josefovské Údolí, Nad Výtoky, 6-, Z. a J. Drlíkovi, 1968, 25m, borháky, sportovní/šrot

Jednoznačně černá ovce dnešního dílu. Rozbitý a neskutečně nestabilní kout v centrální části stěny Nad výtoky. Co byste však od bývalého lomu čekali, že? Naštěstí všechny zdejší cesty byly v nedávné době zajištěny, takže pokud se s vámi neurve celý blok i s borhákem, není nutné se ničeho obávat. Helma je však nutností (a to i pro jističe).

Riviéra

Josefovské Údolí, Modrý rys, 4, Němečtí lezci, před rokem 1945, 18m, borháky, sportovní

Pěkná lehčí linie je jednou z prvních vylezených cest na Modrém rysu. Lehkým úvodem se dostanete na centrální polici, odkud je třeba pokračovat zářezem doprava nahoru. Já si linku užil na sólo a mohu ji k tomuto stylu jen doporučit. Přehledná, lehká a v půlce máte vydýchávací polici.

Rudické Idaho

Rudice, Stěna vedle propadání, 7-, J. Vlach, J. Jirůšek, 1944, 22m, borháky, sportovní

Jedna z nejdelších cest vedle Rudického propadání je jen o něco méně pěkná než vedlejší Direttisima (7-). Úvodní nezajištěná část se dá dojistit frendem, druhá polovina pak už po očkách až k řetězu.

Rozpětí kondora

Skály v údolí Říčky, Bajerova skála, 9-/9, J. Nešpor, 1987, 10m, borháky, sportovní

Bouldrový kvak, u kterého když máte uváděné rozpětí, tak ani nezaregistrujete větší obtíže. Pokud však závratnou výškou či mega opičím indexem nedisponujete, budete muset podrtit škaredě oblou lištu na levačku. Naštěstí se však jedná jen o jeden krok. Prostě klasický krasový krutobouldr a v rámci obtížnosti lehký dolez.