Krasová abeceda Š

Dnešní díl, již téměř hotové skládanky, bude v duchu středně obtížných a možná trochu méně lezených cest, které bychom však jistě neměli opomenout. Pokud stále hledáte jarní výzvu v podobě nějakého ultimátního questu, jeden mohu navrhnout. Zkuste za jeden den vylézt alespoň jednu dnešní cestu v každé oblasti. Sice se hodně nasedíte v káře, ale pokud už nevíte coby, bude to pro vás jistě zajímavé zpestření…

Šufánek

Sloup, Hřebenáč, 8+, V. Pipal, 1965, 18m, borháky, sportovní

A pak že neexistují ,,těžší“ cesty, u kterých vám nenateče. Pokud u této technické krásky máte správnou betu a umíte to s nohama, je dost možné, že vám daná obtížnost bude připadat inflační. V opačném případě se asi docela natrápíte. A nepomohou vám ani výmluvy, že pod posledním hákem je dlouhý krok. Dá se vyřešit pěkně staticky a nemusíte se ani moc šponovat. Každopádně jedna z nej na Hřebenáči. První RP si nepřipsal nikdo jiný než mistr Svišť v roce 1985.

Štulpovy radovánky

Sloup, Evropa, 8-, Z. Konečný, 1986, 18m, borháky, sportovní

Zajímavá cesta s nepříjemným nástupem. Jakmile se dostanete k erárním hodinám, u kterých se dá sklepat téměř do nuly, čeká vás ryze atletický bouldřík po hrance, u kterého je klíčový stup na pravou nohu zprvu nedosažitelně vysoko. Z police v půlce stěny je zbylé lezení za hubičku.

Šrutky uzeného

Sloup, Nad poustevnou, 8-, Z. Konečný, P. Musil, 1984, 25m, borháky, sportovní

Pamatuji si, že touto převislou spárou jsem byl uchvácen, už když jsem do Sloupu zavítal poprvé. Tehdy jsem si říkal, že tohle, jestli někdy vylezu, tak mi to bude stačit. Jak jsem byl tehdy bláhový… Každopádně po překonání zmíněného převislého úseku, který je celý po madlech se dá pokračovat dvěma směry. Zprava je to jednodušší (7) a obtížnost udává již spodní úsek, nebo zleva do hladké plotny, kde vás potrápí ještě jeden bouldřík ve formě malých a vzdálených lištiček.

Šolimova

Holštejn, V Buči, 8-, M. Beníšek, F. Jakubec, 1963, 25m, borháky, sportovní

Za mě docela nečitelná štreka, u které je potřeba mít jistou převahu. Toto kolmé hlemzání po špatných chytech a stupech má však cosi do sebe. Druhá polovina výstupu už vede snadnějším terénem vlevo. Pokud si však chcete vychutnat ještě jedno zajímavé místo, doporučuji pokračovat rovně plotnou cestou Kontrafaleš (8/8+), kde se vám možná zprvu bude zdát, že něco chybí (chyty), ale vězte, že je to jen ve vaší hlavě.

Šedivák

Josefovské Údolí, Krkavčí skála, 7+/8-, ?, 15m, borhák, sportovní/dobrodružná

Tato ne zcela hezká ukrutnost se nachází v pravém horním patře Krkavčí skály. Jedná se o krátký kvak v plotně odjištěný jedním očkem, které je vyhnané na můj vkus dost vysoko. Při svém OS pokusu jsem zažíval dost intenzivní pocity, kdy mi do cvaknutí chybělo asi deset čísel. Tlama však hrozila poměrně krkolomná a nepříjemná. Asu zdola říkal cosi o těžší sedmičce, a já tak hnán pocitem, že to přece musím vylézt, jsem nakonec výstup zdárně dokončil. Bylo to však o fous. Kdyby mi někdo tvrdil, že to je o stupeň těžší, nehádal bych se.

Ševcova

Josefovské Údolí, Kostelík, J. Ševčík, 1958, 22m, borháky, sportovní

Jarní Kostelík mám rád. Dá se zablbnout vevnitř s čelovkou nebo si užívat první jarní paprsky venku. Pokud vás omrzí občasné davy procházejících turistů, můžete prchnout do osamocené jižní stěny. Ševcova se nachází hned vpravo od vchodu (ten vzdálenější od Býčí skály) za mohutným stromem. Lehčí (ale nejištěný) terén vás dovede k prvnímu očku pod převisem. Odtud vede cesta pár silovými kroky přes zmíněný převis a posléze spárkou. Nahoře se pak dají vymyslet různé alternativy dolezu k jednomu ze dvou slaňáků (originál vede vlevo po hraně).

Foto: Býčí skála

Štěrbův kout

Josefovské Údolí, Býčí skála, 6+, O. Štěrba, 25m, skoby, horská

Mnoho lidí si často stěžuje, že nemají, kde natrénovat horské lezení. Na stěně to nejde a na skalkách prý také ne. Omyl! Tato cesta je zářným příkladem. Začíná až v horní polovině majestátní Býčí skály, takže na její start se budete muset dostat nějakou jinou linkou. Nejvhodnější je asi použít Idaho (5). Samotný kout je pak dobře odjištěn skobami a možná se vám budou hodit i menší čoky. Technika nohou a flexe kyčlí je v tomto případě zcela na místě.

Foto: Šípkový král

Šípkový král

Rudice, Masiv Hradu, 9-/9, A. Nejezchleb, 1980, 15m, borháky, sportovní

Sportovní rudický klenot. Za mě jedna z nej rudických lajn. Cesta začíná zajímavým bouldříkem za jednoprstové dírky, který končí skokem do madla. Dále cesta pokračuje téměř jihoevropským stylem. Dlouhé kroky v převise po středně dobrých chytech. Co víc si může člověk přát, že? Když k tomu přihodím přátelskou a prosluněnou atmosféru rudického palouku, vychází mi linka, na kterou se mnohdy právem stojí fronty. Aby vše nebylo tak růžové, schladím vás faktem, že tato bestie byla přelezena dokonce stylem free solo. U toho bych asi vážně nechtěl být.

Šípková Růženka

Rudice, Masiv Hradu, 8, P. Bednařík, V. Žákovský, 1978, 15m, borháky, sportovní

Růženka byla mým prvním sedm áčkem v Krase, pamatuji si, že jsem kvůli ní pár bezesných nocí zažil. Pro delší jedince jistě jedna z nejlehčích osmiček v Krase. V podstatě se jedná o jeden dlouhý krok z madla do špatné dvouprstovky. Další chyt je zase madlo. Pokud jste menšího vzrůstu, ale oplýváte nadbytečnou silou, můžete použít špatný nechyt v polovině. Tento program však už nemá s lehkou osmičkou nic společného.

Šestý smysl

Rudice, Nad Propadáním, 6, V. Wolf, 2015, 8m, borháky, sportovní

Jedna z nových krátkých cest na kameni před bouldrovým Masivem nad propadáním rudického potoka. Jedná se o celkem svižné lezení po velkých chytech. Škoda jen, že celý sektůrek není desetkrát vyšší.

Šťastná sedma

Skály v údolí Říčky, Poslední, 6, ?, 6m, borháky, sportovní

Celý sektor Poslední mi v kontextu ostatních okolních skal připadá, jako trochu komický. Nejinak je tomu u této cesty. Celou situaci reflektuje fakt, že skoro vše zde přítomné lze přelézt sólo. Pokud však chcete za den, co nejvíce skalpů, zamiřte na Poslední.

Šikmá cesta

Skály v údolí Říčky, U Kříže, 4+, V. Bajer, 1970, 12m, borháky, sportovní

Na čtyřku mi přišla docela přísná. Možná je to řidším osazením jištění, které asi žádného začátečníka nepřiláká. Holt tak už to u nás je. Každopádně přistoupíte-li na tuto hru, nakonec budete mile překvapeni, jak zajímavé kroky může taková zprvu prachobyčejná čtverka nabízet.

Text a foto: Filip Zaoral