Krasová abeceda T

Tentokrát vás čeká díl, ve kterém se zase snoubí snad všechny lezecké styly. Vybrat si proto může každý, stačí jen chtít. Což je ostatně dle mého názoru minimálně 50 procent úspěchu. Nejednou jsem pozoroval silné lezce při nacvičování cesty, kdy se na to borec nakonec vykašlal se slovy: ,,To není můj styl.“ nebo ,,Je blbá podmínka a mám špatné lezečky.“, či jiné výmluvy. O tom to ale není, že? Kouzlo je v tom umět se kousnout, hodně zabrat a překročit hranici pohodlí, pak se výsledek dostaví, to vám garantuji. Zkuste dosáhnout svých hranic na některé z těchto cest.

Tři mušle

Sloup, Nad Sloupskou jeskyní, 9-, Z. Konečný, P. Musil, 2006, 9m, borháky, sportovní

Krátký kvak v levé části sektoru Za záchody nabízí bolestivé lezení přes žiletkové lišty. Máte-li prsty z ocele a nejste-li půlčíci, nebude pro vás tento ,,skorobouldr“ problém. Klasický tip na závěr: nohy vejš, než si původně myslíš.

Taxis

Sloup, Hřebenáč, 8-, M. Žanda, V. Grygar, 1990, 12m, borháky, sportovní

Jedna z hezčích cest na Hřebenáči. Zajímavý úvod přes dírku, kdy je třeba nasednout na vysokou nohu vystřídá lehce nepřehledný terén, který vás dovede až pod klíčové místo, které se má prý oblézat více zleva. Já šel tělem těsně vpravo od borháku a nemyslím si, že by to bylo úplně špatně. Nicméně, kdo si chce hrát, má prostor.

Foto: Traverz kolem Hřebenáče.

Traverz kolem

Sloup, Hřebenáč, 8-, R. Hýsek, M. Pavelka, 1963, 80m, borháky, sportovní (?)

Úsměvná taškařice, kterou doporučuji lézt raději někdy v týdnu. Jinak vás všichni proklejí, protože jim budete zavazet. Nástup je nejlépe provézt v Normálce, ze které zhruba ve dvou třetinách uhneme doleva a pokračujeme až za roh a na polici zaštandujeme. Druhá délka není těžká, podle toho je v ní také adekvátní počet jištění. Zde rozhodně platí, že druholezec to má horší, před bouldrem totiž vypne očko a jen spoléhá… Ze štandu na polici Cimy sestoupíme asi dva metry a začíná nejobtížnější úsek cesty, kterým je plotna Šufánka. Zprvu se zdá nelezitelná, ale stačí věřit nohám a máte vyhráno. Závěr délky, kdy se musíte dostat na polici Dity už je třeba si pohlídat a neudělat hloupou chybu. Následuje vtipný úsek přes cestu Okno doleva za roh až na polici v Tučipově nýtu. Poslední délka končí ve slaňáku Normálky. Máte-li tedy chuť na něco nevšedního, hurá do toho.

Foto: Trpělivá.

Trpělivá

Sloup, Za Indií, 7, Š. Ptáček, V. Wolf, 1994, 18m, borháky, sportovní

Za mě jedna z nej sedmiček ve Sloupu. Zaprvé na ní nejsou fronty a zadruhé samotné lezení je prostě úžasné. Nástupová převislá stěnka obsahuje malý rébus, který je třeba dobře rozluštit a doplout do finálního krápníčku správnou rukou, aby vás to do druhé půlky cesty, do plotny, vyneslo správně. Technická pasáž v položeném je pak zakončena zajímavým mantlem. Závěr cesty je už za hubičku, ale pamatuji si, že jsem to napoprvé taky nedal. Garantuji vám, že po přelezu se budete cítit, jako horolezec.

Tanec s vlkem

Sloup, Evropa, 7, Z. Konečný, V. Wolf, 2004, 16m, borháky, sportovní

Lehce tuctová cesta, která však nakonec nabídne docela pěkné lezení bez výrazně těžkého místa, které by se od dua Zdenál, Vlk dalo čekat. Nástup zkuste lézt bez tří sekaných děr, výstup se tak stane kontinuálnějším.

Teletabis

Holštejn, Vaňousovy díry, 9+, T. Pilka, 2002, 18m, borháky, sportovní

Za tuto cestu vás vaše prsty jistě nebudou mít rády. To ale asi u žádné z cest od Sviště na Vaňousech… Už samotný nástup (klíčový krok z bouldru Klasika 7A) dává tušit, že to nebude zas taková sranda. Od prvního očka někam pod třetí to ještě jde, ale pak přijde opravdové peklo v podobě špatných nohou a mizerných chytů na palec kdesi nad vámi. Jestli je někde potřeba zapojit každičký sval v těle, tak právě zde. Pokud se vám povede transformovat palce do spoďáků a udělat z nich další krok, máte téměř vyhráno. Na konec cesty je potřeba střední vytrvalost a udýchat odlez. Dobré na lince však je, že je hned ze země vidět, kde bude těžká, to se o většině jiných (podobné obtížnosti) v Krase moc říct nedá.

To je fofr

Holštejn, Lidomorna, 9-, P. Weisser, 1996, 22m, borháky, sportovní

Více kroků jsem snad na metrů čtverečním ještě nedělal. Na rozklíčování bouldru je potřeba zapojit fantazii a zkoušet i věci, které se zprvu zdají úplně nereálné. Uvidíte, že to nakonec docela pomůže.

Testament

Holštejn, Vaňousovy díry, 8+, T. Pilka, 1985, 20m, borháky, sportovní (!)

Poměrně seriózní kousek na Vaňousech. Velmi technické lezení v plotně, okořeněné dlouhým odlezem. Klíčové místo je vlastně cca 4 metry nad boltem, což už i na Kras je docela hodně. Doporučuji lézt s přilbou a těžším jističem, než jste vy, protože země je v tomto případě proklatě blízko. Taky se hodí, když před samotným průstupem zbavíte jističe telefonu (viz video). Každopádně jsem rád, že takové linky stále existují a rozhodně bych ji nedojišťoval. Stala by se z ní naprosto tuctová záležitost.

Foto: Trest za lásku

Trest za lásku

Holštejn, Nad Holštejnskou jeskyní, 8, J. Šustr, B. Prudil, 1983, 15m, borháky, sportovní

Svého času můj nejtěžší krasový OS. Přiznávám, že osmička je to sice lehčí, než je krasový standard, ale o to je možná pěknější. Přelezce si zde užije neoklouzané kolmé vápno s lištami a oblinami.

Tlustí chlapci nelétají

Žleby, Henryho stěna, 9+/10-, T. Pilka, 1992, 22m, borháky, sportovní

Říká se, že jde o jedno z nejschůdnějších 8a v Krase. Já ho teda zkoušel a zrovna lehké mi nepřišlo. To bude ale asi tím, že to není můj styl, měl jsem špatné lezečky a bylo moc vedro… Kecám, prostě jsem to nevymyslel a byl jsem slabý. Uvidíme v létě. Každopádně se jedná o cca 7A dynamický bouldr v převise, špatný rest, omáčka a 6B(+) bouldr v kolmém, který je těžký na rozklíčování.

Trubačova cesta

Žleby, Henryho stěna, 8, M. Schwarz, P. Bořil, 1972, 18m, borháky, sportovní

Opomíjená cesta v levé části Henryovky. Odhlédnete-li od kopřiv a od lehce zašlemené skály, linka vám nabídne seriózní beckendový bouldering se špatnýma nohama. Cesta je však kupodivu poměrně čitelná, a tudíž vhodná pro lov OSů.

xxx

Tvrdej Márvin

Žleby, za zrcadlem, 8-, Š. Ptáček, V. Wolf, 1995, 16m, borháky, sportovní

Na osm méně celkem brutální cesta, která vám nedá ani metr zadarmo. O to víc si budete cenit přelezu. Kolmá stěna Zrcadla slibuje kontinuální výstup bez klíčového místa a s jištěními, která se doporučují nevynechávat. Dnešní slaňák je vyšponován ještě o tři metry výše, než byl umístěn původní, čímž se zmíněné problémy jen umocňují. Cesta má i nástupovou variantu mírně zleva (bez změny obtíží).

xxx

Thajské patálie

Josefovské údolí, Býčí skála, 8+, P. Kubík, J. Svozil, 2015, 16m, borháky, sportovní

Nová cesta v srdci Býčí skály, která splňuje požadavky moderních cest jižanského typu. Vytrvalostní po chytech, v převisu a s cvakáním každé dva metry. Škoda jen, že není trochu delší. Ale počkat, ona vlastně je! Budete-li totiž pokračovat od štandu dále vzhůru, máte to za 9- až pod strop klenby. Terén se sice stane více přívětivější, co se profilu týče, ale zato vás čekají bouldrové obtíže hned u prvního háku. No a komu by to nestačilo, může pokračovat Drobkovým stropem za těžších devět.

The Fascination street

Josefovské údolí, Býčí skála, 7+, M. Rampouch, 1995, 20m, borháky, sportovní

Jedná se o málo lezenou cestu v druhém patře Býčiny, která slibuje perfektní vápno a rozumnou subjektivní obtížnost. Kdo se nebojí komplikovaného nástupu, bude jistě touto cestou mile překvapen. Ať žije bouldering v kolmáčích!

Foto: Tunelová

Tunelová

Josefovské údolí, Kostelík, 4, Brněnští lezci, 1945, 35m, skoby a vlastní

To nejlepší na konec. Cesta vhodná pro romantické duše. Linii je asi lepší lézt na dvě délky, více si to užijete a nebude vám táhnout lano. První délka vede pod převislým koutostropem doprava do jeskyňky (štand ve velkých hodinách). Druhá pak roztomilým tunelem na světlo Boží (čelovku raději s sebou). Jištění sice člověk moc nepotká, ale to se v této obtížnosti bohužel nedá ani předpokládat.

Text, foto a video: Filip Zaoral