Krasová abeceda U

Dnešní nálož je bohužel trochu chudší na opravdu pěkné cesty, nicméně i z této nabídky se dá vybrat. Zde asi platí, že pokud vyberete nějakou z vyšší obtížnosti, potrápíte hlavně prsty. Rozhodnete-li se naopak pro nižší číslo, garantuji vám, že prim bude hrát morál.

Foto: Uloupený klenot

Uloupený klenot

Sloup, Staré skály, 9/9+, M. Uhříček, M. Švec, 2015, 18m, borháky, sportovní

Spolu s Psychem jednoznačně nejhezčí Sloupská lištovačka v dané obtížnosti. Na kráse jí neubírá ani lehce traverzoidní charakter. Cesta nastupuje jako Hormon Buranin, od kterého se u čtvrtého háku odpojí a traverzuje dále doprava. K výlezu na polici slouží jediný dodaný borhák. U něj váš také čeká bouldřík, který prověří vaši rozpažku a sílu v prstech. Já cestu ubetlil asi až na 14 pokus, kterému předcházela série nešťastných náhod a slabých chvil, kdy jsem několikrát popletl program, jindy mi zase zmrzly prsty. Lezení je ale opravdu excelentní, takže mě poněkud delší proces přelezu docela i bavil.

Utržené splachovadlo

Sloup, Nad Sloupskou jeskyní, 7+, Z. Konečný, 1983, 18m, borháky, sportovní

Tato technická ladička se odpojuje od Kučerovy cesty v její horní polovině. Série dost nejistých kroků vás dovede až pod finální skoropřevis, kde už stačí jen nezazmatkovat a poslat to do madla a máte vyhráno.

UNRA

Sloup, Staré skály, 7, Z. Konečný, J. Bližňák, 1984, 13m, borháky, sportovní

Byla by to parádní rozlezovka, nebýt prvního kroku, kdy vám hrozí nepříjemný pád na nerovnou zem pod vámi. Člověk totiž nemá stále cvaknuto a kýžený beckend je dosti daleko, o špatné pravé noze nemluvě. Pokud se však přes tyto obtíže přenesete, čeká vás série dlouhých kroků po velkých chytech. Ideální druhá cesta na rozlez ve Starých skalách.

Uzené koleno

Sloup, Indie, 7-, Z. Konečný, 1985, 23m, borháky, sportovní

Indická klasika. Argentinou do poloviny a pak zprava jeskyňky do kolmého, kde se člověk párkrát natáhne a je nahoře. Jediný problém může být cvakání prvního samostatného očka, které je na můj vkus vyhnané dosti vysoko. Na zem to však není, tak o co jde, že?

Umělá žena Barbara

Holštejn, Vaňousovy díry, 10- (9+/10-), ???, 15m, borháky, sportovní

Za tuto cestu vás budou prsty nenávidět snad ještě více než za Teletabies z minulého dílu. Cesta začíná úvodním bouldrem za 7A (Barbařiny první krůčky), po cvaknutí očka (doporučuji jen zámkovku) přijde série ošklivých lišt zakončených nátahem do oblé, ale už větší krásky, ze které vás to pošle doleva k hraně a posléze do nohandu na balkónek. Odtud už ízy podél kanty ke slanění. Pokud máte prsty z kalené ocele a lačníte po něčem ještě těžším, nabízí se neojebávat závěr cesty zleva po hrance, ale lézt přímo. Čtvrt stupeň nahoru tu znamená ještě pár nepříjemných kroků v plotně po sekaných dírkách. Cesta tak nabere mnohem kontinuálnější charakter.

Foto: Urob si sám

Urob si sám

Holštejn, V buči, 8-, V. Wolf, O. Řitička, 2005, 23m, borháky, sportovní

Jedna z mála cest jižanského typu v dané obtížnosti. Luxusně odjištěné dlouhé lezení s jedním horším krokem uprostřed. Vhodná pro OS pokus.

Ukradená

Josefovské Údolí, Krkavčí skála, 6, V. Wolf, 2010, 7m, borháky, sportovní

Ve srovnání s většinou cest na Krkavčí skále se jedná docela o ultrakvak, ale i takové cesty je někdy potřeba lézt, aby ty pěkné vynikly. Štreka vede na menší skalku v pravé části sektoru. Na cca sedmi metrech potkáte jeden borhák a starou skobu, která zrovna nepotvrzuje Vlkovo prvenství, ale kdo ví…

Údolní hrana

Josefovské Údolí, 5+, I. Bajer, 1974, 35m, borhák a vlastní, horská

Tuto cestu asi taky zrovna nemohu doporučit úplně všem. Jediný borhák je sice umístěn pod papírově nejobtížnějším místem, ale následné přebírání lega a opatrné vzlínání nahoru ke stromům není zrovna to, co od lezení čekáte. Povedlo se mi založit jen dva pochybné čoky a jeden ještě horší ballnut. V tomto případně jsem za kořeny mladých stromků v závěru cesty byl opravdu rád.

Údolní cesta

Žleby, Kateřinský prst, 7+, V. Kalovský, V. Krejčí, 1967, 28m, borháky, sportovní

Zajímavá, a hlavně poměrně dlouhá cesta, ve které si každý najde to své. Úvodní stěnka je trochu zamešená, ale vezmete-li to lehce zleva, není se čeho bát. Prostřední pasáž nabízí zase parádní natíkací kroky v sedmičkovém převisu a na závěr je třeba si nechat trochu té plotnové techniky.

Učitelská

Žleby, Kůň, 4+, V. Pípal, P. Glozar, 1967, 30m, skoba a vlastní, horská

Dekadence v pravém slova smyslu. Už samotný přístup pod cestu je dobrodružný. Linie začíná v jeskyňce v pravé části Koně (respektive Policejní). Buď se sem natraverzuje zleva nebo přímo žlábkem a za pomoci stromků. Obě varianty však doporučuji jistit. Samotná jeskyňka vyloženě láká k páchání nepravostí s dívkou. Jen vážně nevím, jak byste ji sem dostali. Po prvních pár metrech cvaknete starou skobu a čeká vás velice nepříjemný zved na začátek koutku, kde už se dá lecos založit. Vzhledem ke stáří a stavu skoby však doporučuji rozhodně nepadat. Koutek pak již nabízí alespoň trochu jisté lezení až na vrchol.

Foto: Ultimo

Ultimo

Rudice, Masiv Hradu, 8-, Z. Konečný, 2009, 15m, borháky, sportovní

Krásná cesta mezi Šípkovou Růženkou a Jasnou pákou. Po cvaknutí prvního z Růženky je nutné zabrat v oklouzaných lištách a nic moc bočácích. U třetího očka se trochu nadechnete a pokračujete dál vytrvalostním dolezem ke slaňáku z Páky. Necvakat třetí ze zmíněné cesty mi přijde jako blbost. Člověk je na dosah borháku, tak proč si hrát na hrdiny. Úplně by to zkazilo dojem z jinak pěkné cesty

Text a foto: Filip Zaoral