Krasová abeceda V 1/3

Dnes vás čeká další tučné písmeno, které jsem si dovolil rozdělit na tři díly. První si představíme Sloup a Holštejn, ve druhém pak zbytek Krasu. Speciální třetí díl bude zasvěcen zajímaným variantám, kterých je v Krase nespočet a mnohé z nich jistě stojí za povšimnutí. Tak hurá na to…

Vasil Vasil

Sloup, Staré skály, 12, A. Ondra, 12m, borháky, sportovní

Adam o nejtěžší cestě v Česku a jedné ze tří nejtěžších na světě píše v knize Sedmikrásky toto: ,,Cizinci by se asi rozesmáli. Pod 9b+ si asi většina lidí představuje impresivnější dardu. Ale obtížnost kroků snad už bradu trošku níž dostane. Je to mazec. Šest či sedm metrů lezení okolo 10 UIAA do brutálního bouldru. Extrémně malý chyt a extrémně dlouhý krok z něj. Jaké to blbosti mohou zaměstnávat člověka na více jak rok a půl…“

Dodám jen, že se prý jedná o nejtěžší single-move v cestě s lanem a že Adam měnil po pár pokusech lezečku (kterou si speciálně upravoval žiletkou), protože pak už mu nedržela pata. No comment…

Vasil Vasil, foto: archiv Adama Ondry

Vrať, cos vzal

Sloup, Nad poustevnou, 8, J. Šustr, 1986, 22m, borháky, sportovní

Krásná, a hlavně docela lezitelná osma ve Sloupu. Technický začátek a prostředek je na konci vystřídán silovým lezením v malém převísku. Bylo by dobré asi dodat, že linie by se měla lézt přímo či mírně vlevo kolem posledních jištění. Polezete-li doprava, bouldr si značně usnadníte, a to by přeci nebylo ono!

Vzpomínka na Mauglího

Sloup, Hřebenáč, 8-, P. Weisser, Z. Konečný, 1983, 16m, borháky, sportovní

Technická parádička na jinak dosti jednotvárný Hřebenáč, u které vám síla z bouldrovky rozhodně stačit nebude. Poprvé, když jsem ji zkoušel, neodlepil jsem se pomalu ani ze země (cvakání prvního je, pokud nevíte, jak na to, dosti nepříjemné). Když jsem ale dostal cenné rady od místních znalců, cestou jsem docela rychle prostoupil.

Výstřiky

Sloup, Nad poustevnou, 6, J. Beneš, B. prudil, 1979, 20m, borháky, sportovní

Z dnešního pohledu varianta (i když to byla jedna z prvních cest) přímých směrů vpravo Nad poustevnou. Nástup přes Papalalulu, dále mírně doleva až do centrálního koutku, kterým se dostanete pod vrcholovou stěnku, která se oblézá mírně zprava. Když jsem cestu lezl já, pojal jsem to trochu dobrodružně. První jsem kvůli tahu lana cvakal totiž až téměř v polovině stěny a nahoře jsem, myslím taky něco vynechal.

Vzkříšení

Sloup, Hřebenáč, 5, V. Gregor, J. Havel, 1968, 16m, nýt, sportovní (!)

Smrt, zabití v přímém přenosu. Do této cesty jsem nastoupil, jakože se v ní rozlezu. V průvodci jsou zakresleny dvě jištění, a tak jsem se ničeho nebál. ,,Prostě další sloupská pětka,“ říkal jsem si. Když jsem však přilezl do místa, kde mělo být druhé očko, nikde nic. Z tohoto místa je to už tutově na zem, a přitom vás čeká ještě dosti nepříjemný krok. Rozhodně doporučuji si vzít s sebou nějaká ta hejblátka. Já nic neměl, protože jsem věřil v Bibli, což se v tomto případě ukázalo jako liché.

Via Kučera

Sloup, Staré skály, 5, J. Beneš, V. Pípal, T. Dráp, 1975, 12m, borháky, sportovní

Zajímavá cesta na pomezí stěny nad Sloupskou jeskyní a Starých skal. Odvážíte-li se do lehce bojavého překroku z nástupového balvanu, čeká vás příjemné stěnové lezení po chytech.

Via sacra

Holštejn, Lidomorna, 10-, J. Švestka, A. Ondra, 2010, 10m, borháky, sportovní

Natáhli jste si prst a nemůžete zkoušet nic těžšího po lištách? Toto je cesta přímo pro vás. Nebo alespoň tak to tvrdí Honza Novák, který jí před nedávnem přelezl. Problém této oblé hrany se skrývá v tom, že je opravdu oblá a chyty tu nejsou téměř žádné. Jste-li menšího vzrůstu, budete si muset namalovat i klíčový stup. Pure boulder power!

Via Sacra, foto: Standa "Sany" Mitáč, www.emontana.cz

Volání divočiny

Holštejn, Vaňousovy díry, 9-, T. Pilka, 18m, borháky, sportovní (!)

Vaňousovská klasika na kterou je potřeba dozrát. Parádní lezení okořeněné pouze dvěma očky, která jsou však na svých místech. Klíčový bouldr (na vlastní oči jsem viděl, že se to dá přešáhnout, musíte však mít 205cm a více) je u prvního borháku v půlce stěny, dále už stačí vydržet v poměrně dobrých lištách a hlavně nezazmatkovat těsně pod řetězem, protože tam už se přeci nepadá. A když už, tak leda s pořádným tarzaním řevem.

Věčně bez peněz

Holštejn, V buči, 9-, J. Nešpor, I. Straka, 1986, 22m, borháky, sportovní

Za mě jedna z nej 9- v celém Krase. Hezká je nejspíše proto, že je naprosto atypická. Nečeká vás tu totiž žádný extra výmrd, kvůli kterému byste museli při neúspěchu prodávat sedák. Jedná se o čistě vytrvalostní linii. Jak jednou kdosi řekl: ,,Jediná devět mínuska v Krase, kde není těžší krok než za sedm mínus.“ Za takovou cestu by se nemuseli stydět ani ve Španělsku. Ještě se asi sluší dodat, že o první volný přelez se postarali pánové Konečný a Pilka. Mimochodem, víte, že tohle má i free sólo přelez?

Vlkův nářek

Holštejn, Nad Holštejnskou jeskyní, 9-, Z. Konečný, 2005, 12m, borháky, sportovní

Jedna z mých prvních ,,těžších“ na Holštejně. Máte-li nakampusováno, bude pro vás tato cesta hračkou. Série pozitivních lišt vás totiž dovede až ke slaňáku. Sice jsou dál od sebe, ale za něco to číslo být musí, ne?

Vojížďeč mrtvol, foto: Filip Zaoral

Vojížděč mrtvol

Holštejn, Lidomorna, 7 až 7A+, P. Weisser, 1989, 15m, borháky, sportovní

Ultimátní cesta, která rozhodně není za 6+, jak bylo uváděno ve starších průvodcích. Celý problém spočívá v úvodním bouldru. Polezete-li direkt k prvnímu očku, máte-to za 7A/7A+ (nepříjemný dlouhý krok z nicbeckendu). Druhá možnost je to vzít trochu zprava a k prvnímu to lehce traverznout. To by mohlo být za 7 UIAA. A do třetice všeho dobrého se dá lézt zleva (bez chytů ze Čtvrteční spáry!). Tato varianta odpovídá 8- či 8 UIAA.

Tak kterou možnost si vyberete?

Filip Zaoral