Krasová abeceda V3

Jestli je Kras něčím typický, pak je to jeho zdánlivá přeplněnost nesmyslnými směry. Nezřídka kdy se vám stane, že narazíte na variantu varianty či kombinaci x cest. Tento fakt je dán tím, že místní si už prostě nemají kde hrát, a tak ,,staví“ nové, mnohdy lehce obskurní výzvy. Několik takových variant napříč celým Krasem si dnes představíme. Podíváme se na zoubek spíše těžším kouskům. Neopomněl jsem však ani kategorii leisure.

Varianta Cesty ponorných vod

Sloup, Staré skály, 9-/9, Z. Konečný, 2002, 18m, borháky, sportovní

Ponorné vody mají dohromady 5 variant a v tom už aby se prase vyznalo. Klasický směr se nastupuje přes obří přílepek pod strop, kde se odbočí doleva a převislým koutkem se doleze na polici, ze které se pokračuje lehkým terénem vpravo vzhůru. Varianty křižují tento směr zleva, shora, zprava, no prostě odkudkoli… Každopádně stojí rozhodně za to. Nejvíc mě bavila Janzenova horní pravá klička přes kroužek, kdy jsem nakopl pravou patu nad ruku a mega těžké místo se tak z kategorie ,,nejde to“ posunulo ,,do jde to, ale blbě“. Adamovo dorovnání, pak je prý těžší než udávaných 9+. Sám autor se mi přiznal, že se jedná tak o 7B(+) bouldr, takže asi tak…

Varianta Geneze

Sloup, Nad Poustevnou, 8+/9-, ?, 18m, borháky, sportovní

Už se vám někdy stalo, že jste si vymknuli ramenní kloub? Mě ano a zrovna v této cestě. Paradoxně mi to pomohlo k přelezu. V klíčovém divnokroku mi rameno na chvíli povolilo a já došáhl chyt. Vzápětí však naskočilo zpět a mohl jsem v krasojízdě pokračovat. Varianta Geneze je ještě o fous fikanější než její pravá lehčí sestřička. Připravte se hlavně na malé lišty a velké spoďáky, které zprvu nebudete vědět, jak nabrat.

Varianta nástupu do Zdeniny

Sloup, Evropa, 8, Z. Konečný, 2001, 18m, borháky, sportovní

Nejde-li vám bouldr ze Zdeny, nezoufejte. Právě pro vás je zde tato příjemná osmička bez nějakého vyloženě výmrdového kroku. Cesta začíná hned vpravo od hrany (cesta Panenství). Od hodin traverzuje doleva za hranku (zde je zajímavý nohand za hlavu – doporučuji lézt s čepicí) a dolézá stejně jako Zdena. Jedná se opravdu o pěkný směr, tak přestaňte sápat pořád dokola Čínu a zkuste něco nového!

Varianta Kontraverze

Holštejn, Lidomorna, 9-, Z. Konečný, 2006, 22m, borháhy, sportovní

Pamatuji si, že v den, kdy jsem cestu vylezl, to byla kupodivu snad jediná suchá (skoro) linie v celém Krase. Celou noc totiž vydatně pršelo. Cesta je v podstatě o jednom klíčovém divnobouldru, kdy je potřeba pořádně nasednout na levou patu, pobrat nějaké zrní a už se práší za kočárem. Já ji měl ještě zpestřenou durch mokrou výlezovou plotnou, kde jsem strávil dobrých deset minut, než jsem se odhodlal do jinak lehkých kroků.

Varianta Noční spáry

Holštejn, Lidomorna, 8+, M. Beníšek, J. Vít, 1968, 17m, borháky, sportovní

A pak, že v Krase nejsou spáry. Tato je přímo luxusní! Abych se přiznal, spárařskou techniku jsem v ní použil snad jen v jednom kroku. Každopádně se jedná o parádní vytrvalostní bušitbu s třešničkou na konci. Dodám jen, že mě v ní jistil nějaký Polákobrit, který se přijel na Lidomornu podívat na Adamovu Terranovu. Chvíli jsem ho pozoroval a z mého pohledu v tom nevypadal vůbec špatně (byl schopen ty chyty podržet a naznačit kroky).

Varianta Starobrna

Holštejn, Lidomorna, 8-, ?, 25m, borháky, sportovní

Pokud jste lezli cestu Starobrno, je nejspíše pravděpodobné, že jste lezli její napřímení, které je jednodušší, a hlavně je v něm o jedno očko více. Klasika vede totiž více zleva. Tato varianta ji pak napřimuje k levému řetězu. V klíčovém místě máte borhák už proklatě nízko pod nohama a chyty jsou trochu jinde, než byste chtěli.

Varianta Okovů

Žleby, Masiv Berana a Rorejsů, 8, ?, 28m, borháky sportovní

Parádní vytrvalostní pecka v srdci sportovního štítu Rorejsů. Po prvním bouldříku se neuhýbá doleva, ale jde se přes kroužek přímo. Na první štand je to za 8-, kdo si to protáhne až nahoru, má to za rovných 8. Zde však počítejte s nepříjemným odlezem.

Varianta Řvoucí čtyřicítky

Žleby, Saxifraga, 7-, P. Weisser, V. Pipal, 1986, 25m, borháky, sportovní

Perfektní dlouhá rozlézací linie v pravé části Saxifrágy. Kombinací se zde dá provést hned několik (asi tři směry na polici a pak asi zase tři linky z ní, takže si vyberte). Cestu ocení hlavně romantické duše, které již omrzely sportovní sektory ve Sloupu či na Holštejně. Po cestě cvaknete několikatery hodiny a do hry můžete přizvat i drobné kamarády či čoky.

Varianta Normálky

Žleby, Macocha, 5+, J. Beneš, J. Novák, 1981, 20m, skoby, horská – rozchrast!

Ajajaj, na tohle opravdu nerad vzpomínám. Po přelezení obávané Aleluji jsem si řekl, že mě už nic horšího potkat nemůže. A ejhle, tato nenápadná cestička mě docela překvapila a řádně vyškolila. Už při nástupu jsem věděl, že se poleze v ne zrovna stabilním terénu, ale to, co přišlo o pět vertikálních metrů výše mě fakt dostalo. Lego poskládané na legu. Dvě skoby, které jsem našel, zde autor zanechal zřejmě jen aby vedly směr. Klíčové lezení se odehrává stejně až asi tři metry nad tou poslední. S sebou si vezměte mikrofrendy a kopu odhodlání a pevné vůle. Ta se hodí nejvíce. Také dodám, že můj spolulezec, který linii absolvoval na druhém, poslal do doliny cca dvě kolečka šutrů a nejednou zůstal viset v laně.

Varianta Stěnavy

Josefovské Údolí, Krkavčí skála, 7, D. Janák, 35m, borháky, sportovní

Stěnava je jednou z mých oblíbených podzimních cest na Krkárně. Tato varianta spočívá v jejím napřímení z police v polovině směru. Pamatuji si, že jsem nejprve lezl tuto linii, takže jsem v onsightovém pokusu řádně bojoval. Cesta mě docela vyškolila a ve druhé polovině mi nedala nic zadarmo. Kdo se tedy nebojí zabojovat, hurá na ni.

Varianta Amnesty international

Rudice, Masiv Hradu, 9- až 9-/9, Z. Konečný, 2005, 17m, borháy, sportovní

Atletika milión. Napřímení této vstupenky do těžších rudických cest je dle mého názoru o dost logičtější, a hlavně se leze už od začátku. Pro můj přelez bylo klíčové naučit se dobře zakládat levou patu do ne zrovna pohodlné pozice. Při případném pádu by si totiž člověk jistojistě minimálně zlomil nohu v koleni. Dále následuje série středně obtížných kroků, které gradují ve výlezu na poličku, kde už stačí zachovat chladnou hlavu, pamatovat si, že se musí ke slaňáku lehce zprava a máte vyhráno. S klasou je to u této linky těžké. Je-li klasika za 9-, je tato určitě 9-/9. Za kolik je pak ale Šípkáč?

Varianta Cíchy

Rudice, Masiv Hradu, 5+, A. Nejeschleb, 1979, 15m, borháky, sportovní

Na uklouzanou plotnu Cíchy se dá krásně vyzrát touto variantou, která vede levým převislým koutem. Pro vyznavače trad stylu, je to také dobrá volba. Cesta se dá celá pěkně odjistit strkátky.

Varianta Koutu

Skály v údolí Říčky, Bajerova skála, 6+/7-, J. Nešpor, 1987, 18m, borháky, sportovní

Lehce vtlačená varianta mezi originál nástup a Povolávák, ale pokud se nebojíte brát stejné chyty dvakrát, směle do toho. Klíčové místo je pak společné jak pro tuto variantu, tak pro originální cestu. Nahoře by se kout měl dolézat přímo přes poslední jištění. Většina lidí však uhne lehce doleva, což je jednodušší a logické.

Text a foto: Filip Zaoral