Krasová abeceda W a Y

Pomalu, ale jistě se blížíme do finiše. Dnešní porce lezení se skládá ze dvou přísad. Písmeno W nabízí mix těžkých a lehkých linií a zároveň často lezené cesty i směry téměř bez opakování. Jako dodatek přidávám Y, které je bohužel chudé co do počtu cest. Zato však obě dvě stojí zato.

Wilibaldovy bicepsy

Rudice, Masiv hradu, 9+/10-, ?, 18m, borháky, sportovní

Bicepsy spojují tři úžasné linie. Nastoupíte Amnesty international direkt, dále se přes Ztopořenou větev pokračuje doprava až do madla z Šípkového krále, kterým dolezete k řetězu. Říká se o ní, že je to nejsjízdnější 8a v Krase. No, já už dvě 8áčka mám a Bicepsy to nejsou, tak nevím, nevím. Jisté však je, že je to cesta vhodná pro překližkové vytrvalce. Nepotkáte tu totiž těžší místo, než řekněme 6B bouldr. Jen jich jen prostě hodně za sebou. Kdo máte tedy paže z ocele a dokážete podržet malé lišty, hurá do toho.

WC zvon

Sloup, Za záchody, 7, Z. Konečný, 1984, 10m, borhák, kvak

Ultimátní superkvak. Máte rádi plotny a jste náruživý bryolog (věda zabývající se mechorosty)? Tak tohle bude něco pro vás. Já cestu absolvoval s kartáčem v ruce. Po cvaknutí prvního a jediného očka jsem čistil tak dlouho, až jsem si tam nějaké ty chyty a stupy prostě vykouzlil. Do cesty se hodí menší vklíněnec, který založíte kousek nad borhákem. Dolez pak alá jesenický muž (rozuměj po travách) až ke stromku.

Wobenzym

Rudice, Slza a podhradí, 8+, T. Žert, 1999, 12m, borháky, sportovní

Další z cest, kde chyty budete hledat marně. Bouldr kolem prvního očka musí člověk prostě nějak vyvzlínat a doufat v lepší zítřky. Od druhého se to sice už dá, ale také to není žádná hitparáda. Jen dodám, že při jednou zkušebním průlezu mě jistič vzal poměrně z úhlu a při pádu tak způsobil docela nepříjemnou konfrontaci lana s mým rozkrokem. Ještě teď mě z toho mrazí v zádech, když si na to vzpomenu…

Weissbier

Žleby, Henryho stěna, 9, P. Weisser, 1997, 25m, borháky, sportovní

Nádherná žlebská lištovačka, která rozhodně stojí za vylezení. Nástup je sice přes trochu otravnou šest mínusku, ale to se dá přežít. Z odpočinkového balkónku na vás čeká sekvence za palce a beckendy. Po cvaknutí klíčového očka přijdou na řadu malé, zato však pozitivní lištičky. Zprvu možná budete nadávat na špatné nohy, ale víte, jak to v Krase chodí? Stačí se pod sebe pořádně podívat a něco najdete.

Weruta

Josefovské údolí, Krkavčí stěna, 3+, horní část - Kubásek, Bažant, 1911, dolní část - O. Bernhardt, F. Lejhanec, O. Berntoner, 1916, 80m, borháky, sportovní

Jedna z nejstarších Krasových cest. Parádní horský zážitek, který si může dovolit i začátečník. Já měl s Werutou tu čest na sólo. Nejedná se o žádnou vraždu, naopak. Celou cestu člověk leze po poměrně pevném a krásném vápenci. V poslední délce dokonce s parádní expozicí pod sebou. Tip pro podzimní lezenici se slečnou. Celá akce se dá uskutečnit na čtyři délky z toho jedna (třetí) je slaňovací.

Wolfgang Gullich

Skály v údolí Říčky, Bajerova skála, (10+/)11-, P. Dumpík, 2006, 7m, borháky, sportovní

Když jsem tuto ,,linku“ poprvé spatřil, nevěřil jsem. Kvak, pod který mnozí chodí na velkou… Cesta vede stropem malé zapadlé jeskyňky a klíčové kroky děláte po sekaných dírkách na poslední články malíčků. Adam o ní v knize Sedmikrásky říká toto: ,,Pro mě to nebylo těžší jak 8c, měl jsem tenčí prsty a do těch dírek jsem dostal pohodlně prostředníček… no a ta klíčová dírka… já chápu, že když má člověk dostatečně silný malíček, tak to vezme malíčkem, ale Dumpík z toho zaprvé cvakal, což já jsem necvakal, a měl jsem pod sebou raději bouldrmatku. Já se za malíček prostě nepřitáhnu a ta dírka je docela hluboká, ale zároveň je tak, že když jsem tam dal na článek a půl ukazováček, tak tam by mě to skalpovalo. Takže jsem to radši vzal na ¾ článku a šel rovnou nahoru.“

Youngstyle

Žleby, Henryho stěna, 8-, P. Weisser, 1997, 15m, borháky, sportovní

V podstatě jde o takovou těžší Bothovu spáru. Sekvece po převislých spoďácích vás dovede do vytrvalostní pasáže po velkých, ale daleko od sebe, kde už stačí jen vydržet. Jste-li osmičkoví lezci, může to pro vás být dobrý tip na flash. Garance laktátových ogrií zaručena.

Yosemitská

Josefovské údolí, Krkavčí stěna, 7+/8-, P. Bednařík, 1976, 35m, borháky, sportovní

V této linii se snoubí snad všechna vaše lezecká přání. Je dlouhá, vytrvalostní a zároveň docela bouldrová, s výhledem nahoře a dobře zajištěná. Prostě dokonalá cesta. Nahoře se snažte dodržet směr a neuhýbejte od jištění nikam moc daleko, ochudili byste se tak o krásný, leč na první pohled trochu nečitelný bouldřík.