Krasová abeceda Ž

Tak a je to tu. Dvacátý devátý díl Krasové abecedy, poslední díl. Doufám, že jste v této rubrice nalezli nějaké cenné rady a tipy a že jsem alespoň jednoho člověka ,,naučil mít rád Kras“. Pokud ano, mělo to smysl. Pokud ne, mohli jste se alespoň občas zasmát té snůšce keců, kterou jsem na vás více či méně pravidelně chrlil. O své domácí oblasti jsem psal s chutí a vždy se mi daná cesta živě vybavila, jako bych ji lezl znova. Pokud by někoho z Vás napadlo, jak dále pokračovat, nebo jste měli jakýkoli dotaz ke Krasu, jsem samozřejmě k dispozici. Budu-li vědět, rád poradím a prodiskutuji. No nic. Dost zbytečných keců a pusťme se do toho.

Žába

Žleby, Kateřinský prst, 6-, J. Štingl, Z. Konečný, 1982, 25m, borháky, sportovní

Cesta začíná vlevo od výrazné hrany a pokračuje kompaktní plotnou ve střední části. Pamatuji si, že jsme si tuto cestu dali jednou na dolez za zapadajícího slunce. Nahoře jsem dobral kamaráda a společně jsme chvíli nasávali atmosféru podzimního Krasu na vrcholku Kateřinského prstu ověnčeném tibetskými modlitebními praporky. Silná chvíle, na kterou se nezapomíná.

Život je zlý sen

Žleby, Kateřinský prst, 8-, M. Žanda, L. Kroupa, 1994, 28m, borháky, sportovní

Na tuto cestu jsem se dlouho těšil. Středně těžká záležitost v dlouhé údolní stěně Kateřiňáku mě lákala, ale zároveň jsem z ní měl respekt. Někdo mluvil dokonce o těžkém 7b, jiní zase o sjízdné 7 plusce. To už je velký rozptyl, nemyslíte? Nevěděl jsem tedy, co od ní mám čekat. Nakonec jsem ji na druhý pokus vylezl a s odstupem času můžu říct, že nejde o nic těžšího, než 8-. Možná se v lince něco vylámalo a vznikly tak nové chyty, možná je jen těžko čitelná. Každopádně se jedná o pěknou dlouhou a dobře zajištěnou linii.

Žlutá spára

Žleby, Kůň, 4+, J. Beneš, L. Šimoníková, 1979, 25m, borháky, skoby, vlastní, horská

Koho by nelákalo si trochu zadovádět na Koňovi… Jednoho parného dne jsem se rozhodl tuto túru absolvovat sólo. Jištění jsem pro jednou zase svěřil slečně Grigri. Cesta má společný nástup s Policejní, kterou jsem lezl jen pár chvil předtím, takže jsem vše měl živě před očima. Opatrně po rampě doprava k borháku a dále doleva vzhůru k začínající spárce. Lezení nebylo sice nic moc, samé lokry a zelený bordel. Spára však naštěstí poskytla dostatek prostoru pro realizaci jakéhos jištění, a tak jsem si nemusel rvát vlasy hrůzou, že to nepřežiju. Nad spárou už následoval relativně stabilní dolez do jeskyňky ke štandu. Další z mnohých dobrodružství odškrtnuto.

Žlutá spára 6+ Foto: Filip Zaoral

Žlutá spára

Žleby, Macocha, 6+, J. Beneš, V. Hrbáček, M. Rychlík, 1979, 65m, borháky, vlastní, horská

Těžší a hezčí sestřička Žlutky na Koně. Zde se jedná o tří délkovou zábavu s klíčem nad prvním štandem. První délku jsem tahal já. V podstatě se jedná o lezení po stupních a policích až pod závěrečný převísek. Druhý šel Bidlo, který hravě překonal převis, ustál menší odlez a založil první kloudné jištění do začátku spárokoutku, který ho posléze vyvedl až na štand Normálky. Poslední úsek visel zase na mě. V Macoše musí být člověk připraven na ledacos. Nedivte se proto, že když založíte frend za dunící pilířek, za který následně zaberete, abyste se posunuli dál a vámi založené ,,tutové“ jištění vyklouzne, jako namazané máslem. No, abych to zkrátil, prvních pár metrů je opravdu zajímavých. Pokud se však dostanete na polici, zbytek už je jen o nalezení směru.

Žádný problém

Sloup, Nad Sloupskou jeskyní, 6+, V. Pipal, J. Beneš, 1977, 18m, borháky, sportovní

Pěkná rozlezová záležitost, která však má první jištění až poměrně vysoko, takže se moc neleze, což je opravdu škoda. Zkuste si klidně spodní úsek na top rope nebo použijte jiný, než originální nástup. Uvidíte, že nebudete litovat. Zalezete si v neoklouzaném vápně.

Žíznivá 4+ Foto: Filip Zaoral

Žíznivá

Sloup, Nad Sloupskou jeskyní, 4+, F. Plšek, J. Jirůšek, J. Vlach, Gajdoš, 1943, 22m, borháky, horská

Jedna z prvních cest v tomto sektoru. Už ze země je poznat její horský charakter. Ne zcela čistá, naštěstí však dokonale pevná skála, málo jištění, avšak s možností dobrého zakládání. To vše udává charakter této linii. Navíc si u vrcholového štandu můžete se spolulezcem potřást pravicí a rozhlédnout se po kraji, právě jako někde na horách.

Žlábkem

Holštejn, Lidomorna, 5-, ?, 10m, vlastní, horská

Naprosto nevýrazný a všemi přehlížený koutek vpravo od zajímavé sportovní dardy Via sacra (10-). Nicméně tuto linii mohu doporučit na naučení se s vlastním materiálem. V polovině cesty zakládal dokonce někdo tak vehementně, až o frend přišel. Tipuji, že daný kousek už ve spáře dobrých patnáct let trčí.

Žákův žák

Holštejn, V Buči, 9-, D. Janák, 2003, 20m, borháky, sportovní

Máte rádi silově technické cesty? Pak bude Žák něco pro vás. Nástupový převísek vás jen tak lehce načne, aby na vás cesta v následující pasáži vybalila své eso v podobě technického skorokoutku, kde budete bojovat téměř o každý centimetr. V závěru už stačí nezmatkovat a vymyšlený program provézt bez zbytečných chyb. Každopádně se jedná o nádhernou linii, která je na první pohled (tím myslím i na OS) dost těžká. Když si ji však nachodíte, zjistíte, že to je brnkačka.

Ženy na dosah

Holštejn, V Buči, 9+, P. Kořán, P. Weisser, 2010, 18m, borháky, sportovní

Poměrně nová cesta vpravo od klasického ,,rozlezového“ Gojka Mitiče. Zatím jsem s ní neměl tu čest, ale vím, že se jedná o dva bouldry, z nichž ten druhý pod slaňákem je trochu zákeřnější.

Žandova

Holštejn, Vaňousovy díry, 7-, M. Žanda, ?, 17m, borháky, sportovní

Rozlezová alternativa k tisíckrát lezenému Mauglímu. V podstatě se jedná o jeho napřímení, kdy nad nástupovou policí jdete přímo rovně přes malou dírku do velkých madel, ze kterých pokračujete doleva zase do Mauglího. Škoda jen, že má tato cesta společný nástup se všemi ostatními. První tři chyty z těchto cest se staly za ta léta snad nejoklouzanějšími na celých Vaňousech a natrápil se zde tak nejeden sedmičkář.

Žlutý petrklíč

Josefovské údolí, Modrý rys, 6-, P. Burkhardt, K. Zikan, 1978, 15m, borháky, sportovní

Krásná cesta v levé části Modrého rysa nabízí středně těžké koutkové lezení. V závěru jde linie dokonce mírně do převísku, takže vám dokonce může i natéct. Perfektní volba pro středně pokročilé lezce. Když nad tím tak uvažuji, tak vlastně celý sektor (Modrý rys) by se dal charakterizovat, jako terén pro středně pokročilé. Najdete zde vše od ploten, přes kolmáče po vlastním, až po sportovní převislé cesty.

Žabák

Rudice, V kamenném žlíbku, 6+, ?, 10m, borháky, sportovní

Když jsem poprvé zavítal dolů do Rudic, byla tato linie první, která mě zaujala. Šest plus bylo tehdy mé skoro maximum a tato krátká, leč značně převislá linka mě lákala. První výjezd jsme v ní strávili snad celé odpoledne, než jsme přišli na nejschůdnější program. Druhý výjezd byl již oslavný. Cesta byla zdolána. Zde se zase potvrzuje známá věc, že nemusíte lézt 9a, abyste z lezení měli stejnou radost, jako světová špička.

Živoření

Skály v údolí Říčky, Bajerova skála, 7(+), J. Nešpor, J. Štingl, 1987, 12m, borháky sportovní

V průvodcích uváděno jako šestka, ale nenechte se zmást. Jedná se o dosti jedovatou cestu, která šestkaře jen tak poškádlí a následně ho vyplivne, jako sežvýkanou žvýkačku. Už samotný nástup je nepříjemná technická plotna. Následující klíčová pasáž však teprve ukáže, o co se tady hraje. Tím vás od ní ale nechci odrazovat, jen ji zkuste a potrapte tak trochu své šedé kůry mozkové, kdo totiž bouldrový rébus vymyslí, vyhraje.

Text a foto: Filip Zaoral