Krasoviny – Opět v tempu

Krasoviny – Opět v tempu

  Nový rok přišel zase nečekaně brzo. Teploty přály už od března více lanu než bouldrům, a tak nebylo na co čekat. Výběr cest byl jako vždy tak trochu ruletou. Začal jsem na Vaňousech, kde jsem ze svých výkonů moc nadšený nebyl. V Teletubies mi chybí posunout pravou nohu na klíčový stup, v Labuti zas neudělám krok přes spoďák. Vybral jsem proto Umělou ženu Barbaru (9+/10-). Spodek znám z bouldru, což je pro začátek docela dobré. Postupným krokováním ladím jednotlivé pohyby na setinu milimetru. Holt kolmáč neodpustí jedinou chybičku. Vršek mám vymyšlený po hraně, což je docela psycho, protože člověk leze po ničem deset čísel od madel. Hra je ale hra. Nakonec domýšlím i spodek, kde k sekvenci přidávám mikrospoďáček, který celou záležitost značně ulehčuje. Nezbývá než se pustit do ostrých. Ze začátku to vypadá docela na rychlý přelez. Pak ale zjišťuji, že mě vždycky sundá krok pravou rukou do klíčové lišty. Cesta vyžaduje dobrou kůži a podmínku. Příště přijíždím čerstvý, a tak poměrně rychle posílám tuhle kolmou krasavici k šípku. Při vycvakávání zkouším direkt verzi. Půjde to, ale bude to mnohem větší peklo.

Umělá žena Barbara. 

Spodní bouldr z Teletubies by ještě šel.

  Z lištovaček je potřeba se posunou k větším chytům a troše vytrvalosti. Pouštím se tedy do Sněhurky a sedmi ostrých pokusů (10-). Cesta se mi docela líbí, takže jsem rozhodnut jí obětovat více času. Obtíže se skládají ze tří bouldrů. První je celkem nepříjemné 6B, po kterém následuje kloudný odpočinek. Člověk nesmí sice zalézt do úplného nohandu na hranu, ale s dobrou flexí v pravé kyčli se dá nasednout vysoká pata a pořádně zrestit. Hned z odpočinku se jde na věc. 7A bouldr jdu trochu jinak než ostatní. Ve finále mi nepřijde zas tak hrozný. Noční můrou se nakonec stává poslední těžká pasáž za cca 6B(+), před kterou ale nejde moc dobře odpočinout. Zkouším snad všechny možné finty, ale nic. Tady prostě nevyklepu. V ostrých padám vždycky na konci klíčového bouldru. Jednou se mi však povede provést sekvenci bez jediné chybičky a už cvakám preso před posledním těžkým. Jsem v tranzu, nevnímám, neslyším. Vím, že na odpočinek není čas. Hrnu dál. Z bouldru si nic nepamatuji, jen temno před očima a jsem v madle. Šílené! Jak je to možné? Fakt, jsem nespadl? Šestkový dolez je mega psycho, kde si hlídám každičký pohyb. Po cvaknutí slaňáku cítím obrovskou radost a zároveň úlevu. Už nemusím… Vlastně už nemusím nic. Právě jsem vylezl svoji rozhodně nejtěžší cestu. A jestli je to 10- nebo 8a neřeším. Vím, že desítka s mým beztréninkovým přístupem nepůjde, takže jsem zřejmě na pomyslném limitu. Kdo ví.

Sněhurka a sedm ostrých pokusů.

  Po Holštejnské anabázi se přesouvám do chládku Starých na ,,novinku“ Země pro starý (9+/10-). Jedná se v podstatě o levou variantu Sofie, kterou mimochodem pořád v deníku nemám. V cestě je sice pár zákazů, ale za vylezení rozhodně stojí. Nové pohyby jsou vždy vítány. Štreka bude zřejmě o něco lehčí, než udává papír, protože jí zvládám během dvou dnů. Jako klíčové se nakonec ukáže necvakat poslední v bouldru a hrnout dál. Sice můj antistyl (samé dynamické poskoky v převisu), ale libůstka, jak se patří.

Země pro starý - Trochu definované, ale pěkné.

  Za záchody loni přelezli Asu s Honzou nový směr vlevo od Apendixu – Bílá svině (9+). Zprvu se cesta zdá docela těžká. Hlavně cvakání prvních dvou oček je potřeba fest poladit. Klíčový bouldr se skládá ze špiček, pat, řezavé malé lišky a velké obliny. Takže klasická krasová všehochuť. Prostě cesta ve stylu ,,nemel a pojeď“ od začátku až do konce. Třetí den karma zabere a mě se podaří cvaknout slaňák. Supr, další věc je doma.

  Další zajímavá novinka je Vlkova kombinace Prázdninová návštěva (9-). Cesta se nachází vpravo nahoře v sektoru Nad poustevnou a je potřeba si k ní vylézt škaredou pětkou. Pokud však nebudete zbytečné frfni a dolezete si až na polici, čeká vás zajímavý bouldr v plotně. Já si bláhově myslel, že to druhým suše pošlu. Chyba lávky. V prvním ostrém mi unikl nohosled, pak zas polevily prsty. No nakonec jsem tam strávil asi hodinku a půl a byl to docela boj. Člověk se pořád učí.

  Další výzvy v Krase čekají. Rád bych se podíval třeba na nové cesty dole v Rudici (Červená řepa 9+/10- a Fénix 9+). Prý se jedná o atypické lezení ve skvostném matroši. Přidá se někdo?

Text, Foto a Video: Filip Zaoral