Krasoviny – Zimní přípravka

V listopadu jsem pověsil lano na hřebík a začal do skal nosit ty velké ,,postele“, jak mé bouldrmatky nazvala jedna udivená turistka. Mládež je prý nějaká zpovykaná, oni spávali na tenkých alumatkách a stačilo jim to. No dobře…

  Moravský bouldering je do jisté míry Krasem značně definován, a tak jsem si řekl, že bych se tu měl konečně pořádně ,,rozlézt“. Začal jsem na Holštejně, kde se mi povedlo spojit dva urputné 7A traverzy do mega natékacího Supertraverzu (7B+).

Závěr Supertraverzu 7B+

Po x letech jsem taky zřetězil legendární technicko-silovou Knihu (7A+), kterou osobně šacuji na trochu víc, ale víte jak to je s klasou. Svišť je holt pán. Pak bylo třeba přitvrdit. Našel jsem si tedy technický ultra kolmáč od Adama - Sezame, otevři se (7C). Jedná se v podstatě o dvoukrok, kdy se z malého beckendu jde přes přídrž daleko do dobrého chytu. Jelikož nemám rozpětí dva metry, a nebo, což bude asi realističtější pohled na věc, jsem slabý, vymyslel jsem crux z vyšší, leč naopak otočené a tudíž pro krok vhodnější škrabky. Problém jsem umlátil svým osvědčeným pravidlem, co zopakuješ desetkrát, nakonec vylezeš. Euforie to byla veliká. Musel jsem hodně dřít a přitom mi to pocitově sedlo. Posléze jsem se dozvěděl, že inkriminovaný chytek do hry nepatří. Mou radost to však úplně nepokazilo, protože si myslím, že obtíž pořád zůstává. Však zkuste a uvidíte.

Úvodní rozpažka v Dekompresi 7A

  Bouldering je prý hra. A každá hra má svá pravidla. Začínám ale mít pocit, že se nám z toho v Krase stala jakási mantra a zakazujeme logické věci a vytváříme tak uměle obtíže, tam kde nejsou. Možná to tak má být, možná ne. Já jsem každopádně zastánce přirozeného chodu věcí, takže si s tím moc nelámu hlavu. Něco je definované více, něco trochu a něco vůbec. Tak to prostě je.

  Každopádně zpět k meritu věci. Po posledním výletu s lanem do Ospu bylo potřeba začít jezdit jeskyňařit. Vyzbrojen novou svítilnou začal jsem pomalu navštěvovat Jáchymku. Všemožné ,,plazí“ kombinace nakonec vyústily v přelez Nekonečného Buziliška 7B+, kde se osvědčila má vynalézavost krkolomných pozic a pohybů, aneb, když nemůžeš, vymysli a zaber víc.

Nepříjemné přebírání lišty ve Ztraceném odpoledni SD 7A+ 

Když jsem se svým prvním 7C u širší veřejnosti (myšleno u krasové policie) neuspěl, začal jsem pokukovat po jiném směru této magické obtížnosti, který by mi mohl sednout. Vybral jsem jáchymkovskou klasiku Powerbanka (7C). Prvním nájezdem jsem vymyslel klíčové tři kroky. Spojit je však bylo nad mé síly. Navíc jsem se dozvěděl, že bouldr byl také shozen. Já se ale do těch pohybů tak trochu zamiloval, takže mi to bylo jedno. Je to jako se ženou. Ze začátku se vám podbízí, když o ni začnete mít zájem, dělá nedostupnou a ve finále zjistíte, že vás lov bavil daleko víc, než odměna na konci. Jak jsem kroky dostával do těla, zdály se mi lehčí a lehčí. Naproti tomu jsem věděl, že crux dole vystřídá druhý za 7A nahoře. A všichni víme, jak jsem na tom s vytrvalostí. A taky že jo, v horní výměně na liště jsem třikrát spadl! Po dlouhém boji se mi však podařilo bouldr vylézt. Jedná se určitě o mé dosavadní maximum, ať už je číslo jakékoli. Každopádně je to perla oblasti, tak na ní ve svých plánech myslete.

Klíčový nátah v Powerbance 7C.

  Zima naštěstí nekončí a kočár je parádně rozjetý, takže doufám, že se někde potkáme a dáme tomu šutru co proto! 

Text a foto: Filip Zaoral