Macocha letem světem

Docela dobrá skoba, špatný obhoz, který se musí jednou rukou přidržovat a dlouhý nátah na začátek spáry s dobrými frendy. Nejdřív dvojka, pak trojka, hodiny pro urychlení vynechávám a dávám pofidérní frend pětku. Sedám a chystám se založit poslední kousek před nátahem do nýtu a v tom najednou lup, zařvu, následuje další lup a už stojím zpátky na zemi. Před vteřinou jsem byl o šest metrů výš a teď se jen s Jardou vyděšeně díváme jeden na druhého. Lano a dva vypadené frendy naštěstí pád krásně zbrzdili, a tak se nic hrozného nestalo. U hákování holt pády přichází bez varování. Když nad tím tak přemýšlím, tak je to vlastně asi dobře.

pht - vše z archivu F. Zaorala

Letos jsme si s Jardou v Macoše vybrali cestu Elektrický strop. Tuto 43 let starou záležitost nemá na svědomí nikdo jiný než Fery, Mauglí, Žížala a Karolko. Z těchto jmen jsem měl zpočátku trochu strach, ale když mě Pawel ujistil, že jsem už lezl těžší věci, začal jsem věřit v úspěch celé akce. Z tohoto stavu mě však velmi rychle vytrhla výše zmiňovaná etýdka, která měla za následek, že jsem si po zbytek cesty říkal, že to ještě musí přeci přijít a že tu někde přeci musí být zakopaný pes. Přeci z celé štreky nebude nejtěžší hned první délka, kterou už jsem navíc lezl v Pavoucích. No ale nepředbíhejme.

Když se mi povedlo na druhý pokus dosáhnout nýtu (tentokrát jsem si klíčové hodiny poslušně provázal a místo dvou frendů jsem tam vrazil čtyři), následoval známý volný odlez tunýlkem na první štand. Dobral jsem Jardu a mohl jsem se pustit do druhé délky. Začátek je společný s Pavouky a asi po osmi metrech uhýbá Elektrika doleva nahoru. Leze se po urezlých dřících nýtů, které se musí obhazovat lanky z vklíněnců. Taky jsem založil jednoho frenda a použil jednu smyčku, jinak pohoda. Další délka je na tom obdobně, vždy když už si říkáte, že byste padat neměli, protože ty dříky moc důvěry opravdu nevzbuzují, přijde nový nýt a ten vám dodá chuť a energii na další postup.

Na štandu vždy přicházejí ty vlezlé otázky proč, za co a máte-li to vůbec zapotřebí. Letos jsme se s Jardou shodli, že vlastně neznáme odpověď ani na jednu, ale že pokud přežijeme, příští rok jsme tu zase. A tak bych se rád zeptal vás. Umíte někdo tyto hádanky vyřešit nebo jsou horolezci opravdu blázni?

Zpátky k věci. Následují ještě dvě délky v převisech majestátní klenby, které nejsou nic víc než přecvakávání z dříku do skoby (nebo naopak) s občasným světlejším místem v podobě novějšího blyštivého kousku. Na čtvrtém štandu se cesta spojí s zleva přicházejícími Pekelnými otvory a pokračuje stále lehce převislým terénem až do jeskyňky, kde nacházím kýžený odpočinek v podobě pohodlného polosedolehu. Když se ke mně po chvíli připojí i Jarda a společně dáváme čaj a sušenku o dvanácté, zjišťujeme, že už prý jen dvě délky a veget Hawai. A že prý jsme oba v pohodě, a tak, že to letos dáme na zátah jako páni kluci. Výlez z jeskyňky zase po nýtech, ach jo, to je nuda… Aha, Bůh (nebo Satan) mé rouhání asi vyslyšel a do cesty mi postavil alespoň jeden zajímavý krok v podobě dvou neobhoditelných

dříků. První z nich nejdříve zkouším trochu „upravit“ kladivem, ale pak si říkám proč ne a na řadu přichází mistr hook. Nacházím perfektní lištu, a tak si mohu dovolit nadupat do poslední příčky, beru bočák na pravačku a konečky prstů levé ruky cvakám další nový nýt. Na provětrání hlavy v jednu ráno po osmi hodinách v Díře fakt dobrý. Další a poslední štand je luxusní mechová police na které se sice nedá tančit, ale to asi ani není potřeba, že. Schováváme všechen hákovací vercajk do pytle a já se pouštím vstříc vertikálnímu pralesu. Chvíli bloudím a nalézám přes skobu doprava, abych se po chvíli vrátil a již správně pokračoval doleva pod převis. Skoby mě krásně vedou a já si jen užívám zhruba 4+-kové lezení v ne zcela stabilní a čisté skále (rozuměj v totálním zarostlém rozchrastu), ale co bych ještě chtěl. Vše končí dynámkem do pružící větvě a hrabačkou v listí k nejbližšímu stromu. Za půl hoďky je u mě i Jarda, který před sebou tlačí naší krysu, která se někde neustále zadrhává. Sečteno a potrženo, letos to dělalo nějakých 150 metrů (7 délek) a 10,5 hodiny. Stálo to rozhodně za to jako každý rok. Elektriku bych určitě doporučil všem začínajícím hákovačům. Myslím, že je to dobrý entrance level do této mysteriózní oblasti, jakou Macocha bezpochyby je.

Fil