Novinky na Býčině

Extrémně humidní podmínka stále nenahrává supertěžkým přelezům, a tak sme se lid jeskynní, vrátili zpět do lůna jedné z ní. Stračesovi ambice jsou víc diagonální, než strmě vzhůru, ale má-li jeden (jak já) dosti trpělivosti, rád mu aspoň pomůže s držením lana. Tedy opět Býčina:

Sice není dáno v dlouhatánské Býčí krvi, ale soft verze - Drobkova krev (10-), kde vytrvalostní pasáž minimalizujete pouze na intenso bouldr ve stropě a silový dolez po lištách, nakonec borcovi vychází. To je pak po večeru radosti!

Na mne je Býčina také milá a dokonce v rotpunktu a v polovičním OSu mne nechává prostoupit hákůvkou Pornovztahů (pův. VII A2). Škoda jen jednoho intensobouldru za malou lištu, jinak by to bylo parádní 40 metrové lezení v převise za sedm plus. Takto jen další lehká devina...

Cos posekáno, a tak koukáme vzhůru, víc nad samotnou klenbu. Lakají nás jasné plotny vpravo od Hořkého měsíce a ještě výraznější hrana nad nimi. Zařízujem si povolení, berem týden dovolenou a hurá na věc.

Po celodenní dřině s přípravou první lajny, si akorát posteskávám, jak onehdy Novato pod Cimama před pár léty - Mucho trabajo, no dinero, čehož se okamžitě chytá Stračatel a je jasné, že sedmičková plotna vlevo koutu Idaha bude právě vzpomínkou na jeden takovýto den. Samotné lezení je trochu technické a bouldry jsou tak akorát stavěny, aby člověk nepad. Dolez je poměrně snadný, ale o to víc si člověk užije okolní expozice. Pokud navíc v půlce využijete Stračesovo bidílko, můžete se i počas samotného lezení kochat výhledem do údolí!

Pokračujem plotnou uprostřed, která se elegantně napojuje do posledního bouldru Hořkého měsíce. U slaňáku se pak jen jeden nadechne a opět dalších 20 metrů plotnou až na vrchol. Místy trochu odlez, ale když to to tak Fidži před x lety stvořil, respektujem charakter. Nakonec tedy Modrý měsíc a obtíže kolem osmi. Do obou cest lze nastoupit nejlépe Slovanskými starožitnostmi, nebo kousek slanit ze štandu Idaha. Police v Zavřelovi pojme dost lidí a pohodlně se zde na obě cesty jistí.

Nejlepší pak nakonec. Jasná hrana mi připomíná Inženýra Krkovičku na Rorejsech. Tam akorát člověk vyrovnává levou rukou, kdežto tady, přesně opačnou. První půlka vede parádní stěnkou vlevo od Leontopodia a po menším nádechu pod Štěrbovým koutem delikatně pokračuje po vzdušné hraně.

Inženýr Krkovička na Rorejsech

Zatímco Stračes se dokázal poprát s mini bočáky a předrtit to stěnou přímo, já úvodní pasáž přebouchávám přímo na hraně nepříjemným křížem z ještě zajímavější paty. Pak je vše stejné a jediné, co je potřeba je správná technika nohou. Prostě pískařina na vápně, akorát bez kruhů. Nakonec Na hraně zítřka (8-), shodujem se každopádně na hvězdičce a pro radost cestu několikrát opakujem.

Pro méně zdatné, ale techniky chtivé lezce, pak můžem doporučit již zmíněný Štěrbův kout, kde i přes obtíže kolem 6+ se člověk musí vypořádat se zajímavým rajbasem. Pro ty co umí rozštěp, to možná bude jen za 4, ale nevím, zda se moc takových podívá až nahoru...

Plánujete-li nějaký ten španělácký výjezd, nebo jen potřebujete bušiti ve stropě, vězte, že Býčina může být jistě intenzivní průpravou. A až se ochladí, to teprve bude lezenica!

Asu + Stračes

P.S: Krkárna taky ještě nabízí potenciál, více info o novém projektu od mistra Aleše:

Jde o převislý gajblík mezi cestami Run Out a Veteránská, začíná to přímo z jeskyně tak, že se rozkročíš a pak tak nějak pořád tím rozkročením pokračuješ až už to nejde řešit rozkrokem. Dále nějaké paty a zaklíněné nohy do toho převislého gajblíku a krásné, ale ne příliš dobré chyty, někdy I dost daleko od sebe. Výlez je z té jeskyně taky samostatný, že nelezeš do Run Outu, ani do Veteránské, logicky Tě to tam vyplivne. Konec je ve slaňáku Cyklotrialu.

Linka mi padla do oka hned jak jsme letos lezli Run Out a docela mě překvapilo, že tam dosud nikoho nenapadlo udělat cestu*. Navíc skála je tam v super kvalitě i v takovém převisu, což v Krasu není úplně standardní. V podstatě jde o 13 těžkých kroků. A pokud někoho zajímá obtížnost, zatím nemám představu, jediné co je v tuto chvíli jasné je, že se jedná o nejtěžší cestu na Krkavčí skále.

*Cestu tam zamýšlel udělat Stoupa, ale po jarním dolezení, se tak již nestalo.