Odpůldne

Rovný na rovnějšího padá. Ješity neberem.

Jeden byl v kocovině a druhej zas naspídovanej. A oba chtěli TAM*, ale neměli cáru. A tak ten první ukecal kámošku z rychlé s kompaněrem a mohlo se vyrazit. Výslužka taky byla. Koláčků jak mšic na zralé kytce, nebo taky molů v kuchyni, a či jak Švédu při exhibici místní opalovací repre. No prostě dosti! Ten se střepem v hlavě je stejně nemoh jíst, tak aspoň druhej si naládoval břich, by sklidnil nahecovanost. A ono mu taky záhy došlo, ne z koláčků, ale ze spáry (kéž by tak došli Švédky!). A možná ne tak moc ze spáry jako ze zeleninové stěnky bez oček nad spárou. Nejsou-li očka, musí si člověk pomoci sám (aspoň jednu!!). Tak ten fištrón prostě vzal lokr, vrazil jej do spáry a udělal si hodiny. Teda aspoň na oko. Někdy je hold nutné zklidnit hlavu a vše de snáze. On už pak jen váhal a hrabal. A ony tam byly, ty chyty. A možná by nebylo potřeba chytů, ale to by muselo být oček. Tak si pak vyber. Ten druhej si taky nakonec vybral, prej javor lepší než jeřabina. A taky oddych a pohodlí očka na polici. A ten první, že má akorát sucho v hubě, a tak držel hubu a krok a na polici doběh coby dup.

Ten i onen.

Tak zas ten druhej to ládoval koutem a lesem a pak už nevěděl nic, a že tedy čtyři jeřabiny se vyrovnaj jednomu javoru a pojede dolů. Sotva kousek sjel, spatřil kudy dál. Tak zas zpět a místo lesa konečně skálou. A to už byla jiná, baletka hadra - prostě bába tutovka. Aj očka přibyla, a jsou-li očka to je hej! Teda do doby, než pankáč zjistil, že je krátkej a očka mu nepomůžou. By to ale nebyl on, aby nad tím nevyzrál. Prostě tam poslal toho, co jede na metalu a ten to vyběh i se střepy a suchou hubou. Teda než začal hore machrovat v travách, že on čistit nic nepotřebuje. To se pak odporoučel do doliny a byli oba rádi, že skoba i po třiceti letech vydržela. Na podruhé klid a nakonec i ten krátkej na druhým jen otřel nos a na sucho bez prášku dobelhal prvního, i když v travách jen kroutíc hlavou, jak to ten ožralej vůbec mohl dáti. No není potřeba vše vědět. Často není potřeba ani tušit, důležité je, že dobrodružství existuje i za barákem a odvaze je dobré jíti naproti. Zbytečné věci jsou přeci důležitější než ty, aspoň oficiálně zásadní, než?

To už ten první vystřízlivěl, a tak nutné trestati i nějakou sportovku, nejlépe dardu a když se to nabízí, tak klidně prvopřelez. Vrátili se na pevnou zem a rovnou pěkně pod strop mohutné klenby. První vše pěkně ukáže a cos naznačí, druhej taky pozkouší úchopy a struktury a hurá tesat jména do kamene. Zatímco druhej v odpočincích snaží srovnat svůj dech s normálem a nesnažit se rozjímat nad problémy stěny, první raději myslí na sex, pročež se odpočinky značně prodlužují. No, ono příjemné rozptýlení není čas od čaje od věci a když to pomůže přelezu, tak třeba i tak. Druhej prostě jen trpělivě civěl. A povoloval. A rozjímal...

A že nakonec zdárně oba dali, zasloužili si i odměnu. Zároveň s tím se i elegantně rozčíslo jak se srovnat za benál se slečnou záchranářkou. S nastávající tmou tak pěkně z jednoho talíře ňáke zahraniční dobroty v máčkách různých druhů. Ostatně tá odpůldní lezba, byla také pestrá. A zrcadlíme-li ve svých činech sebe, proč pak ne i v tom co jíme…

Ladnost dne a pohodu zážitků nejlépe co nejčastěji. Nebo aspoň častěji než málokdy…

Asu

*Zpýčí skála

P.S.: Pro neznalce místních poměrů: dva choboti vyběhli býčiskalské Křehké vztahy (jedno z mála opakování) a posléze udělali první přelez Thajských patálií extension. V mezi čase další kompaněro ztrestal na flashovku Schody do nebe, ve kterých se i ladně otáčela jediná slečinka výpravy. Vamos, děti, vamos!

Novinka v topu (Javaanes).