Pozdní dožinky

Kosu třeba brousiti:

Je to taková kličkovaná, raz se mění lidé, raz zas questy. A žę Mr. Bicák, messir Stračatel, musel odject, osiřela i Býčina. Netřeba však být smutný, do kterýchs questů třeba stejně dozrát. Podzimní vítr je navíc čím dál ostřejší, a tak třeba stejně ostřiti i lokty.

Sloup je destinace, kam jsem letos snad nezavítal, kvituji tak výlet ke skelné hoře, jako vskutku znamenitý nápad. Ještě před příjezdem je mi jasné, že se jistě budu chtít vypořádat z pět let nedořešenou štrekou ve stínu soutěsky sektoru Za Hajzly. Počasí přeje a pamět postupně rozklíčovává puzzle nutné pro úspěšný přelez. Vše je najlajnované, příště jen sázet pokusy....

Příště však akorát větší kosa a slabá vůle. Nádo více trenírovať! Není-li vůle, třeba se poddat intuici. Kosna má totiž i své výhody, otevírají se směry, které jsou v létě nelezitelné. Po letech tak zkouším další povedenou taškařici a sice původní Traverz Hýska s Pavelkou, coby nejstarší cestu v pravé části hladké východní stěny Hřebenáče. Před léty mne zastavily slabé nohy a neschopnost užmoulat “ploutvičku”, atypický chyt v závěr cesty. Dnes s vítrem v zádech a bez očekávání to s lepší technikou jde jednoznačně snadněji a se sklonkem dne je další lajna připravené k přelezu.

Honza v závěru Traverzu

Kosou třeba kositi:

To jen člověk v rozlezu zmrzne, pobrečí a pak honem hibaj trestati. Traverz pouští i přes zaváhání z první. Radím borcům, ale oba, dva kroky od konce pro zbrklost padají. Zatímco Karel volí jinou lajnu, Honza ještě jednou zkouší. Tentokrát s poklidnějšími pohyby bouldr ubetlí a hodnotí: Pěkná technická ladička. Hodně mi to připomíná charakter cest na Čertových skalách u Lidečka. Nic hezčího jsem zatím na Hřebenáče nelezl. Shodujem se, že těžko cestu hodnotit, pač je jiná než ty okolní a navíc pouze za poslední dva kroky.

Den je mladý a třeba sklidit pšenku i za humny. Hajzly sou suché a soutěska také. S Honzou oba padáme v posledním těžkém kroku, ale na podruhé již neváháme, bohorodička s náma a Appendix3 v kapse! Příjemné jsou návraty po letech, když je vidět i silový posun. A co Honza? Áčko je prostě lezení bez omáčky. Parádní silově vytrvalostní tahy s cruxem na začátku. Chvilku jsem si dokonce říkal, že je to nej nej nej co jsem v krase lezl. Teď ještě přemýšlím o Tlustých chlapcích, jestli přece jenom nejsou o něco hezčí... 

Á TŘI

Dnem třetím jsem již sice značně zničen, ale to Polda po večerní seanci také. Rozlezen z Hýska a s nachcanými rukami volíme nožní aplikaci v jížní plotně Kostelíku. Projekt hladkou plotnou křižující klasiku Ztráty paměti mne láká již od jara. Víno dozrálo, třeba sbírat. Prolez pro ujasnění kroků je vlastně rotpunktem, ale nakonec ještě jednou i s novým a hezčím nástupem, který už tak dost vyrovnanou cestu ještě dorovná. Shodujem se na parádní taneční kreaci a nutnosti obratnosti údů, čímž alespoň za mne vzniká v Karsu po rajbasu cesty Přidržte se chytu z mýdla a Kudlance další parádní technický aerobic, v našem podání spíš Capoeira.

Á Dva TŘI

I kosa musí spočinouti:

Sic ztrestáni, ale prolízáme nejprve po letech Otázku času a posléze i Filovu novinku Den otevřených dveří. Bouldry vypečené, ale schůdné a vskutku zajímavé (pro mne klíčový hned první krok, kde záleží na rozpětí křídel), na rotpunkt po těch dnech již není síla, ale aspoň zas cos uzraje a špajz nebude přeplněn.

Jak to před týdnem viděl Fil? Po vylezení většiny cest v daném sektoru, začne člověk vidět nové směry, které by šly prostoupit. Některé jsou reálné, jiné zas z říše snů. Podobně tomu bylo v případě jižní stěny Kostelíku v Josefovském Údolí. Po dolezení parádní technické Otázky času jsem uzřel možnost na průstup vlevo od této linie. Směr se zprvu zdál nad mé limity. Každopádně slovo dalo slovo, první borhák byl navrtán a projekt otevřen. V rámci úspory času jsme se dohodli, že linku odjistíme shora. Nejdříve jsem tedy celý problém vymyslel na druhém konci lana a udělal jsem křížky pro vrtačku. Karty byly rozdány. Teď už ,,jen" volný přelez. Celá sekvence obsahuje dvě nepříjemná místa. První klíčové je nad druhým a kolem třetího očka, kde využijete hlavně dobrou techniku nohou a sílu v beckendech. Horní bouldřík je už sice papírově lehčí, ale člověk má už nakoupeno, takže zadarmo to rozhodně není.

Z linky mám velkou radost, jednak proto, že je to samostatná logická linie a také proto, že už má i nějakou rozumnou obtížnost a není to jen nějaký okrajový kvak. Vlastně je to zatím asi nejtěžší věc na Kostelíku!

Budu rád, když se do toho podívá co nejvíce lidí a posoudí, zda mnou udaná obtížnost 8+/9- sedí, či jsem se sekl (pokud, tak spíše tím správným - tvrdým směrem :). Doufám, že to není v Krase má poslední cesta. mohu vám totiž garantovat, že potenciál ještě není zdaleka vyčerpán.

Ostoru kosu, silné ruce a pevnou vůli i v zimě!

Asu