To jsou ty Ádršpachy!

Už to vypadalo, že se letos do Ádru ani nepodívám a pak stačí náhodička v Šamoríně a hned je závěr září nalinkovaný. Nakonec společně se Stračesem, jakošto zástupci moravských luhů, podpořujeme projekt národních spolků v rámci Erasmu+ a dáváme tak k dispozice své pískařské zkušenosti.

První den na mne naštěstí vychází stěnovky a i když né uplně jistý v rajbuňcích, vždy s dopomocí síly jaks udolám. Česká skupinka je spokojená a já se aspoň naučil, jak správně jódlovat nad trikovkou v hladké plotně. Poučení: Chladná hlava a doprá lepička není vše, nádo zpevnit břuch a víc šlapat do schodů.

Další den se častuji s Taliány. Na doporučení “ízy” rajbas mne v září slunce téměř odporoučí do doliny i z téměř nakročeného vrcholu. Ale když člověka moc neorosí pot, nějak to dopadne... Další technická kanta trestá především jižany a já si aspoň ověřím, že jsem se po letech někam konečně posunul. Nejlepší však na konec. Kokšovka na Masku je s klienty sice expedicí, ale aspoň se holky naučí konečně samostatně slaňovat. Hold výběr repre si asi v Čechách představujem jinak.... Poučení: Vnadnost dívky, ani zdaleka nazaručuje, její dovednost.

Potom co se s Pavlínou neztotožňujem s výletem do Třešňovky, můžem společně “oddechovat” v Panoptiku a Jezerce. Bouřlivý rozlez je naštěstí natolik náročný, že po týmové práci vidím druhou půlku dne spíše jako dolez. A taky to tak dopadlo. Nakonec se i jeden bafuňář nažral a všichni jsme zůstali celý. Jediné co vím, že su zbitý jak nechcu.... Poučení: Příliš rychlý ramena ulehčí postup, dýchavičnosti komína však neodlehčí.

Týden je furt ladný, a tak pro změnu s Chorvaty odhalujem krásu vnitřních prostorů Milenecké hory. Rozlez je tak pro mnohé dolezem a někteří později zvažují přestup do jeskyňářských skupin. My se squadrou volíme ještě drobnou taškařici, která aspoň pro mne je nakonec hajlajtem dne. Šak si možná vzpomente, až se vám budou potit prsty v rajbasu Mokré pusinky, potažmo její mladší ségry - Štěrbinky. Naštěstí bez poletu do doliny, a tak hurá do nového dne s Maďary:

Pro změnu Teplice, kde podmínka láka spíše na těžké přelezy. Já sázím od oka na jednu pohlednou spáru a nakonec se mi investice vyplácí. Dokončuji tak jednu z náročnějších spár (a přitom vlastně o nic nešlo....), klient je též spokojený a na oplátku je ochoten večer strávit překladem, který mi 14 let visí na compu. Nakonec dne ještě mohutného sokolíka a můžu si jít tak leda mazat chleba levou rukou....Poučení: Stračenovy pěsti ubouldrují všechny questy...

Sobotou jsme už vyřízení snad všichni. Já osobně už asi třetí den potřebuji rest day, ale nakonec se poddávam faktu, že je lepší hned naběhnout na quest a pak pozvolna ničit tělo v čems rádoby lehčím. Trochu koukám, ale ruce kupodivu fungují a doslova kouzlí seč můžou. I když žlábek na dvojžábopěst jsem dosud neměl tu čest lézt, tělo se učí rychle a nakonec jen lehce cinknout kruhem a přelez je minulostí. Abychom opět poměnili skupinu, přidáváme se ke slovač squadře, která potřebuje co nejvíce lidí na saské stavění. První dva pokusy nevychází, jednou šmýká noha mně, po druhé chybí Marošovi ještě deset čísel. Obměňuje se druhé patro za vyšší a základna se zvyšuje, do třetice vše vychází. Však posuďte sami:

video by Pavel Kratochvíl

Zbytek je víc ferrata, než lezení, ale taková je hold nedobytnost Královny. Pár minut před setměním ještě přeci jen jedna širočina a i přes Matějovo proběhnutí se na dvou metrech ani jen nehnu. Tak přeci mne Ádr nakonec vytrestává! Jinak bych si začal myslet, že mi to už snad i půjde... Se tmou už jen ledva šilhajíc hlady myslím na následující restdaye....Poučení: Chválihodný je den před večeří, ale plný břuch je plný břuch.

Dobrý víly s vámi! A.