Půtky aneb s čistou hlavou

Je to asi rok, co mne Tomajda snášel z pod skal kdesi v Šoulendu. Pak se nikdy nenašla chvilka, abych se s Lábuňkem popral a srovnal účty. Až konečně teď, když jsem po nucené, déle než měsíční pauze s pocuchaným kolenem, mohl opět vychutnat kouzlo skal. Na zlomení kletby jsem chtěl potřeboval prostě "přežít" den v Labských pískovcích. Nakonec mi pomoh opět Tomajda, který i přes nepřízeň počasí s lezením neměl nejmenší problém. Pustili jsme se tak do nové cesty, kde jsem konečně okusil, zač je toho na pískách loket a jakže se pracuje s navrtávákem. Borec navíc ukázal, že se rozhodně nebojí padat do nezalepeného bórku temovaného pouze dřívky... Po večerní seanci a vzhledem k níže uvedenému Tomajdově automatickému textu jsme se shodli na názvu Půtky, který reflektuje nejen dění na pískách, ale vlastně všude v (nejen) lezeckém světě. Tedy prosím:

Tak je tomu čtrnáct dní co jsem se vrátil z dvouměsíčního putování po Španělsku. Psát o tom že jsem přelezl pár těžkých cest co dneska lezou holky a široká veřejnost je přinejmenším trapný. Že je tam pohoda každej z Vás ví, tak možná jen o zajímavém fenoménu zvaném bezpečnost. Vždycky jsem byl zvyklý, že musím nadlejzat, či přímo vynechávat jištění v cestách, že nemám čas, ba sílu spoustu jich cvakat. Kluci mi občas lichotí jakou mám výdrž a že prej bych se měl konečně taky zakousnout do nějakého extrému. Pominu to, že vím a vidím, že lezem všichni stejně, sílu má spousta mejch kámošů minimálně dvojnásobně větší, váhu mám na úkor síly nižší, no zvyk jsem si že když nežeru maso, nepřibírám a to je moc fajn neb na žrádlo se vždycky hrozivě těším a přežírání je mojí životní vášní. No tak vlastně jsem chtěl jen říct to, proč občas já, jo a ty ne, je že trochu víc chci a když už bojuju tak z plných sil a to podstatný vždycky lezu s lehkou hlavou. Z těžkou nic nevylezu, ale když vidím že zkusím ten extrém, třeba v Selle, že ten převis přešahnu co tam může být za 8bé plus? Přemotivovanej do něj nahrnu, venga venga line se údolím, první skok nevyšel a už letím. No strop nepřešáhnu má tak osm metrů a pět nýtů , kroky bych asi odskákal, ale necvak bych jediný nýt. V tomto případě je chyba na mojí straně chybí mi fix. A cesty kde hrozí fatální pád se samozřejmě s lehkou hlavou lezou těžko. A když vidím necvakatelné nýty v holinách,  nýty po metru kde se stejně bojím. Cesty někde vedou, jinde se lezou, šáhla a helmy, obrázek kdy se lezci prošahlujou až ke slanění byl na dením pořádku a cvaklej v prvním občas zas v pátým hlavně že lezeme s lehkou hlavou. Když vidím že šáhlo je normou, má ho dnes každý kdo lano stahuje, musí bejt šílený . 

Ve skalách množí se cedulky s průvodcem před každou oblastí, hlavně okolo Valencie pod každým prvním je většinou nový, občas mezi prvním a druhým taky, pak si říkám tohle a za osm ? Jo angláni po vlastním no s nejtama je to choďák bezpečnost na prvním místě a pravda je že zapnutý pásy v autě už máme dnes všichni. Nikdo mi nebude dneska už věřit že tenkrát se nepoutal nikdo z nás. Malý posun v myšlení, velký posun v lezení. Lezci ve španělsku si užívají lezení s lehkou hlavou, místní mají pravidelný zákazníky neb narozdíl od turistů kteří jen posvačí v oblastech téměř žijí.
Těším se na píseček, tam kde lezení není jen dřina, ale především hra s gravitací . 

Jarní stěnky prosluněný ideální je Tisá a Modřín. Tisá Zeď, u Dogy Sojový jelen RP Xa a Oběť hulihladu RP VIIIc nehleďte na čísla jsou stejně těžký. Sněžník Marné tázání nebes RP IXc a Spící budha RP Xa jsou moje tipy best of, já valím na Modřín, Němci tam doplnili Šatavisovy perly, a tak už je tam desítka, devítek a desítek rizí sportování .
Trochu jsem odbočil, ale vlastně jsem chtěl naznačit jakým skokem se lezení posouvá a ač se neustále u nás debatuje pořád jen dokolo a mágu dnes už vidím že to je uměle udržovaný téma co odvádí akorát pozornost od těch pravých problémů lezení a hlavně pro naše tradiční pískovcové lezení zásadních věcí. 
Někam se ztrácí obyčejná statečnost. V mých začátcích ve skalách byli lezci co ani netejpovali neb jak se tenkrát říkalo v rukavičkách, to je umělá pomůcka to se nepočítá. Seděli vedle maglajzníků, sekáčů a slaňovačů a ač ve vrcholových knížkách nesportovní prvovýstupy chyběli, bylo fajn že byli a že nesekaná jedenáctka byl pouze Neuropatolog nikomu nevadilo, hlavně že je co lézt. 

O písařský etice dnes již se jen hovoří.
Mám rukavičky a ufa. Jsem ale bez mága a tudíž čistý. Kdo je čistší se dnes již dočtete i ve vrcholových knihách třeba u Berušek ........bez mg.......bez ufo.........s ufo a bez mg........bez ufo a bez mg lidé mezi sebou soupeří v poctivosti a dodržování pravidel a vynucování jejich dodržování se dnes stává pouhou šikanou a nástrojem k řešení osobních sporů. V Labáku se etika úplně vytrácí, řeší se pouze zda se cesta leze. Že se lepí chyt do cesty co se leze deset let bez něj, ještě chápu, je to kvůli široké veřejnosti. Proč ale musí být v průvodci autorství cesty nacvičené ze slanění a oprasené mi trochu uniká. Spravedlnost se vytrácí pískařská myšlenka a ideál o prostupování panenských stěn s minimálním počtem jištění už je dnes na obtíž, Henke už v Labáku raději cesty moc nedělá, pravda je že mě trochu mrzí, když nastupuju do stěny kterou už zkoušel s horním Jorg Andreas co teď jde po Pájkovi, no bodejť by ne, když mu tenkrát vytloukl To tu ještě nebylo, protože tam i seknul správce skal, to řeší dostane dalších sto bh a doporučení ať se snaží nic nedojistit, pravda je že jeho cesty se lezou, cesty Rosti Štefánka v průvodci nebudou, narozdíl od jiných byl totiž statečný, cesty dělal ze slanění veřejně, o to víc si ho vážím . Ve Skaterboy sice sek, ale kolik má tahle cesta přelezů? Na Modříně se cesty mají vytlouct tak si je raději rychle vylezte a buďte rádi že má Labák dvanáct kilometrů a že se v něm nemusíme potkávat.  Užívejte si lezení, lezte jak to cítíte a věřte že o pískařské etice a odvaze se dnes již jen hovoří, já to dělám poctivě - je heslo dne, cvičí se ze slanění, dojišťuje, projekty se dnes řeší borháky po metru a problém je maglajz tak jako dřív. 

Jediný rozdíl je, že dnes lezci už trošku ztrácí soudnost. Na písku se vždycky prasilo a podvádělo..........jak říkal Kulda a já měl vztek. Bylo mi líto těch co byli fér a už se nemůžou bránit. Zabilka či Šimon a všichni ostatní. Ti co tuhle hru opravdu pochopili. S novým trendem a vývojem možná o něco přicházíme, no holt už to nebude pískařina ale stejně jsem hrozně zvědavej kam se to zase posune tak s přáním lezení s čistou hlavou a lezte s mg. To je to nejvíc co můžete udělat pro svoji bezpečnost a hlavně pro skály.

Tomajda