Volné přelezy v Krase

Nevím jistě jak onen proces nazvat, ale je to něco mezi návratem a návazností v historickém kontextu a objevování nejen nových možností realizace, ale také svých možností fyzických a pohybových. Jak jsem již několikrát dříve zmínil, lákají mne často linky, které z nějakého důvodu zůstaly opomenuté. Cítím tam tak trochu dobrodružství a i jistou nesnadnost (proč by se k nim jinak nik nevracel, žeš?). A je-li otec myšlenkou, matkou je čin. Do pár takových jsem se pustil a přiblížím vám tedy ty, které mne v posledním půlroce v Karsu zlákaly a které z jakéhos důvodu neměly volný přelez:

Beraní roh – Veselá taškařice a velká klasika v levé části Rorejsů. Jako první štreku přelezli Plšek se Zavřelem a ta se pak stala oblíbenou mezi následujícími generacemi lezců. První TR přelez se podařil Stoupovi a rotpunkt pak asi Vlkovi nebo mně (nebo?). Každopádně zajímavé lezení v parádní expozici a zároveň mega klasika. Rozhodně budete mít pocit dobře odvedené práce. A když na večer střetnete na Macoše třeba Žížalu, tak i příjemné zpestření podvečeru ve skalách. Nevadí mi, když se k lezení připojí i trochu sociokontaktu, nebo kultúry. (pův. V A2, RP cca 8)

Zavřelovo Idaho – Původně čtyřdélková linka, která se jako první přiblížila mohutné klenbě Býčí skály. První dvě délky (do hnízda, kde se dnes napojuje Drobkova a Kouřilova cesta) již koncem 50.tých let dolezl Pavel Galle s druhy. Následující délku (z mého pohledu trochu nesmyslně) přelezl Vlasta Zavřel, kdy do hladké plotny navrtal tři kroužky. Netuším proč se vyhnul jasné spáře vpravo, která se používá i pro volný přelez, ale tak to prostě jest. Cestu dokončil napojením do klasického Idaha. Hlavními obtížemi jsou traverz v půlce druhé délky, kdy je nutné podlézt nepříjemně do údolí visící blok a pak nezaváhat v hladké plotně při překroku do hnízda. Celkově je to spíš směs technických kroků s důrazem na koordinaci těla při baletění nad staršími skobami, ale kde vám až tak nenateče. Doporučeníhodné to ale moc není. Pokud se do cesty přesto vydáte pro zpestření si můžete poslední čtvrtou délku ozvláštnit Šterbovým koutem, který je sice také uváděn jako hákůvka, ale volný přelez už více jak dvacet let má od Pawla s Danou. (pův. V A1, L1 – 5+, L2 – 8, L3 – 6+, L4 – 4+, L4 – koutem 6)

Salve Walley - pht Nadzemí

Salve Walley – Ultimátní línie vedoucí levou částí vajíčka jeskyně Jáchymka. Pozdrav údolí (lat. Salve Valley) rozdělal v roce 1973 Pavel „Můra“ Ševčík s Honzem „Mňóskem” Martinčíkem. Použili několik nýtů (především v dolní části vajíčka), jedniček, hexentriků a padákových šnůr, aby se dostali do jeskyně s obrovskými hodinami. Bohužel Mňósek, pak vybral v letu jedničky a zlomil si ruku. Můra, tak cestu dokončil až další rok s Frantou Jandákem, kdy závěrečný převis zdolali v žebřících. Nepříjemný dolez ve volném terénu je nezaskočil, a tak vznikla cesta, která dlouhé roky působila jako nelezitelná. Byla to především kvalita nýtků, která aspoň v posledních letech odrazovala mnohé od přelezu. Sám jsem si vyzkoušel, jak je nepříjemné, když se pod vámi jeden z nich urve. Bylo to ve stropě druhé délky a posléze také jeden z důvodů, proč sme nakonec originální verzi vzdali a dohákovali pouze Levou variantu od Holzera s Olejníčkem. Pár let ale pokročilo a mně začal vrtat v hlavě volný přelez. Druhá délka byla již volně dolezena patrně Janzenem v rámci své cesty Hyperborea, resp. nejpozději Adamem v rámci jeho Tance kuřátek. Hladká převislá deska první délky však na přelez stále čekala. Spolu s Pawlem jsme přidali pár oček a po domyšlení programu v průběhu dalších tří let, nastal konečně správný čas… V první délce se tak můžete těšit na prstový bouldr s delikátnima nohama, kdežto v délce druhé na první pohled neodbytný strop a hodně delikátní překul do nohandu. Jako alternativu druhé délky můžete zkusit Levou variantu, která je o něco lehčí, ale bouldr může být pro kratší náročnější. Rozhodně krom posledních pár metrů první délky, které vedou rozchrastem je cesta určitě doporučenihodná a super je i pestrost lezení. Obě délky není problém spojit. (pův. V+ A3, L1 – cca 9, L2 – orig 8, L2 – vlevo 8-)

V závěru Salve Walley - pht Nadzemí

Převisem (Saxifraga) – Opět na pohled výrazný strop v levé části Saxiny. Začátkem milénia cestu bez nýtů a skob(?) přelezli Holzer s Jurečkou a Weisserem (?). Před pár lety pak cestu odjistil nýty Žanda a později AF přelez přidal Stoupa. Cestu jsem zkoušel několikrát v průběhu asi čtyř let, ale rozklíčovat hádanku spoďáků a fligen s nohama jsem nebyl úplně schopný. Taky jsem byl slabý. Závěrečný přelez přes hranu totiž vyžaduje ještě značnou sílu, což po vyšťavení ve stropě není vždy samozřejmostí. To, že jsem nakonec uspěl, jsem vlastně ani nečekal, ale to se prostě občas stane. Každopádně jeden z mála krasových stropů, který je čistě za vytrvalost (bouldr v plotně se dá hodně ulehčit správnou technikou nohou.) Dolez plotnou, pak už spíše povinnost, kde ale i v šestkových obtížích může člověk padnout. Obtížnostně A2 NA (bez nýtů), dnes něco kolem 9+, ve světě spíš 8a.

Převisem - pht Nadzemí

Střídání stráží – Na pohled opět výrazný převis na Saxině, ale kvalitou jedna z nejhorších skal v okolí. Berete co se vikle, šlapete po tom, co upadává a pak si dávejte nohu k ruce, žeš! Dvakrát jsem z cesty utekl právě pro šílenost rozchrastu (nechávat se spouštět ze shnilé skoby zatlučené v bloku, který vám může padnout na hlavu je skutečně silný zážitek). Po úspěchu ve vedlejším stropě jsem se ale nechal nahecovat a na retroflash dost se štěstím přelez. První rotpunkt přesto náleží asi o pár týdnů dříve Vlkovi, obtíže kolem méně osm. (pův. V- A1)

Hákuvka - Nik moc neví, kdo cestu udělal. Traduje se, že jeskyňáři pouze zkoušeli nýty a podobně jak v Dolmitech tak vznikla cesta bez původního záměru. Ale kdoví. K přelezu je nutné ubouldrřit pár kroků při překulu přes převis. Pro přelez se nepoužívají chyty, které se berou v cestě Demarkační linie. Cesta navíc není dosud přejištěna a cvakají se tak borháky z vedlejší cesty. Obtíže kolem 8+ (pův. V A2e)

A že minulý rok Aleš přelez poslední Holštejnskou technickou cestu, Čumpelíkův prostě zvaný Technics, přidávám ještě info i k této cestě:

Původně byla linka přelezena Jindřichem „Čumpelíkem“ Šustrem v 80-tých letech po tom, co borci Jindru vyhecovali nápisem: Čumpelíku čum!, který uhlem napsali z žebříku (nebo klády?) v místech dnešního Kašpárkova hrobečka (dodnes patrných několik písmen). Jindra se ničeho nezalek a elegantně prostoupil převislou část stěny, aby o něco výše dopsal výstižné: Čumím! Naopak v průvodcích pak přibylo odvážné A3.

Opět se jednalo o cestu s pouze několika opakováními a dlouho také ležela ve stínu sportovek Němé Barikády a již zmíněného Hrobečka. Pak ale někdy v roce 2012 napadlo Aleše „Kalu“ Eichmeiera, že by bylo bomba cestu vylézt, a tak si ji nechal převrtat, sám něco podsikoval a pustil se do toho.

Aleš v Technicsu - pht. Kristýna

Aleš cestu popisuje takto: Cesta začíná jako Cedule, hned se dává do traverzu kde se berou chyty ve spodním žebru, které tvoří kout, poslední chyt v traverzu je sice oblý spoďák, ale je na obě ruce a jde u toho relativně dobře stát, což poskytuje možnost odpočinku a lezec je tak čerstvý na nejtěžší místo. Tento odpočinek cestu obtížnostně sráží. Následuje dlouhý krok do „hrušky", dále drobné chyty a bouldrové kroky, pravou otevřený bočák a dlouhý nátah do mikrospoďáčku. Tento je třeba výborně nabrat, dát nohy a napálit to pravou rukou do stupu z Němé Barikády. Následují dynamické kroky po oblé hraně ubíhající doleva jakoby pokračující Němé barikády. Dolez je již asi 5-7 metrů za 7+/8- a cesta končí v nohandu u spáry.  Samotný přelez pak minulý rok na bouldr.cz komentoval takto:  Občas jsem to vyzkoušel a letos jsem to chtěl prostě vylézt. Projekt jsem nezavíral (jen Adam byl omezen dvěma bonusovými pokusy, když už byl třeba nahadry, nebo ten první pokus byl vlastně OS v -3C), trochu jsme ho testovali. Ostatní lezci cestu mohli zkoušet jak chtěli, párkrát v tom byl Petr Urbanovský a Ondra Něvělík. Ti to zkrokovali, takže víc jak 10/10+ to být nemůže. Teď je to krásně namádžovaný a s čárkama, takže další přelezy budou jen pršet.

Aleš v Technicsu - pht - Kristýna

Tak a to je konec komédie. Pokud byla některá z těchto cest skutečně inspirativní, přeji parádní zážitky z objevování nejen směrů, ale i svých možností. Bonne chance! Asu