Závislost

Posedlost lezením je asi vcelku běžná diagnóza do jisté míry každého vyznavače tohoto ,, sportu". Ale závislost na konkrétní destinaci je už asi méně běžná. Až donedávna jsem se řadil pouze do první uvedené kategorie. Když jsem ale počítal dny na skalách za letošní rok a zjistil jsem, že více než 60% tvoří Kras, pochopil jsem. Stal jsem se na Krase závislý.

Jak se takový člověk pozná a čím se vyznačuje? Jelikož moc lidí s podobnou nemocí neznám, uvedu pouze symptomy, které jsem vypozoroval na sobě. Vše začíná důkladným poznáním oblasti samotné. Už nestačí znát pouze všechny sektory a mít základní pojem o cestách, člověk musí mít zvládnutou historii a musí znát i zakázané skály. Při zmínce o konkrétní cestě si ji nestačí vybavit v průvodci, ale musíte si začít opakovat program jednotlivých lezeckých pasáží. Plán co polezete nesmíte řešit po cestě autem, ale musíte dopředu mít vybráno a o dané cestě mít zjištěny alespoň základní informace. Už od pohledu na neznámou linii byste měli být schopni říct, jaké bude skrývat úskalí a kde asi bude zakopaný pes. Podle autora cesty už také dopředu víte s čím budete mít tu čest. Když vás někdo pozve na prodloužený víkend do Rakouska, zdvořile ho odmítnete s odpovědí, že musíte ještě něco pořešit v Krase. Máte zmáknuté, kde se v jednotlivých oblastech dá nejlépe přespat, kde případně nabrat vodu a kde nakoupit. Když máte volný půlden, jste ochotni jet na otočku a to i kdyby to znamenalo vstávat v pět a ve dvanáct už zase poslušně sedět někde v aule na přednášce. Na počasí se nikdy nevymlouváte, protože už dobře víte, kam za deště či silného větru zajet a které cesty budou lezitelné. Základní podmínka, na kterou bych málem zapomněl je ta, že jezdíte celoročně a neodradí vás ani mínusové teploty či krátké zimní dny.

Sedí na vás alespoň pár z výše uvedeného? Pak si můžete gratulovat, onemocněli jste také.

Fil