Skály pod Barborkou

Skály pod Barborkou jsou jedny z nejnavštěvovanějších pískovcových terénů na Moravě. Tato oblast totiž nabízí pestrou škálu cest od položených rajbasů, kde se lezci učí co je to tření, až po nelehké převisy. Celá oblast je tvořena deseti skalisky a v okolí můžeme nalézt i menší balvany vhodné na bouldering. V okolí jde narazit na trempské tábořiště, skalní bivaky takže o romantický víkend může být postaráno.

Kaple Svaté Barbory. Foto: archiv Nadzemí

Pohodlně se sem dostanete z parkoviště pod hradem Buchlov, kde starší sympaťák udí klobásky, nabízí vychlazené pivo a jiskří se mu oči, když vás hostí domácí slivovicí. Prohlídka  hradu Buchlov je vděčná i pro malé ratolesti, neboť je zde připraven speciální pohádkový okruh, ukázka živých dravců a pro ty nejmenší divadlo.

Jižní svah pod Kaplí Svaté Barbory je téměř po celý den vystaven slunci, které umožňuje lezení ve studených jarních a podzimních dnech a vydáte-li se odtud dále po zelené značce po Čertově sedlu, dostanete se do údolí pod další lezeckou lokalitou - Břesteckou skalou, kde stojí známá lezecká hospůdka, odkud se pořádal závod „Chřibský hnědák“.

Pojďme si spolu projít jednotlivé sektory Skal pod Barborkou. Začneme Hlavním kamenem.

Hlavní kámen

Tento sektor je lezci nejvíce oblíben. Jeho údolní stěna totiž nabízí na chřibské poměry dlouhé cesty nižšího stupně obtížnosti, kde si v kyzovité položené stěně příjdou na své začátečníci a něžné polovičky. Hodí se zde utrousit sem tam nějakou smyčku například v cestě „JV Hřeben“ 4, „Normální cestě“ 3, „Diretissimě“ 4+ a nebo jejich oblíbené kombinací. Také západní část údolní stěny je protnuta skvělou pohodovkou „Mirkova cesta“ 4+, které se všechny dají lézt jen po vlastním jištění (smyčky), což odpovídá anglickým cestám v hodnocení „severe“ a „very severe“.

Ondra Bernatík v cestě "Trhlinka" 6- na Hlavním kameni. Foto: archiv Nadzemí

Když se zaměříme na těžší kousky, tak nemusíme chodit daleko. Hned „Hrana Moráka“ 5+ patří k nejhezčím cestám na Chřibech a nalezneme tu i přes vlídné hodnocení obtíží, také nepříjemné sokolíkové kroky. Cestu odjistíte i smyčkami a je to příjemný trénink na české písky v obtížích anglického stupně HVS 5a.

Vpravo od hrany začínají odtěžené a špatně čitelné cesty kolem stupně 5,6. Nevím jak vy, ale pro mě se jednalo vždy o překvapivě přísné lezení na uvedenou obtížnost. A jsme u opravdových lahůdek. Cesta „Skotská“ 7- zaskočí mantlem přes papírové sokolíkové žebro, kde musíš opravdu vcítit a vtisknou do hladké stěny bez chytů. Po vlastním jištění i to přišlo nepříjemné právě kvůli nejisté nosnosti dunivého žebra, v kterém jsou založené tenké smyčky. Odhadoval bych to na anglické E1 5b a vedlejší morfologickou „Variantu kůrovce“ 8- na E3 5c.

Čaj v klíčovém místě při sólu cesty "Varianta kůrovec" 8-. Foto: archiv Nadzemí

V podobném obtížnostním stupni se nacházejí i oblíbené cesty „Kruhová“, „Vůně borovic“ za 6. Celkem snadný skalp je směr „Cesta vyvolených“ 7+, kde sedmičkové obtíže pocítí jen lezci menší postavy. Nejtěžší a velice charismatická cesta se nalézá v samém středu stěn. „Jesus hand“ 8 dává rád košem lezcům, kteří se nedovtípí, že název cesty v sobě ukrývá hlavní fintu a nutný krok k překonání této hladké stěny. Cesta se dá vylézt i přímo, ale to je,myslím si, 8+ darda.

Z náhorní části je skála více hrubozrnná a cesty poměrně přísně hodnocené. Takový boulder v cestě“Síla rozhodnutí“ 8+/9- dost prověří vaši maximálku a pro šílené parkouristy se nabízí i nedávná varianta přeskokem z předskalí do stěny „Veliké lalulá“ cca za 8, nebo chcete-li skok v obtížích 3 – 4.

Nad Hlavním kamenem naleznete ve svahu pěkně schovaný malý bivak i s krbem a nad ním boulderovou hranu za 5C. Kolem by se jistě daly očistit i další lehčí boulderové směry.

Ondra v klíčovém místě "Cesty vyvolených" 7+. Foto: Nadzemí

Sousední

Tato stěna rozťatá dvoumetrovým převisem pár metrů západně od Hlavního kamene dokáže potrápit i umělostěnkové siláky, neboť v cestě „Střecha“ 7- nemusíte z převisu přehoupnout do madel přes jemné obliny, které umocňují celý zážitek při dolezu v nejištěném rajbase. Také ostatní, lehčí cesty zde nepatří mezi „dávačky“ a jejich přelez si musíte opravdu zasloužit.

Dunivou plotnu a Kohutika, dva kameny kolem kterých příjdete k hlavním skalám jsem vždy vynechával. Cesty mi přišly kvakové, ale ty těžší směry mají něco do sebe. Pakliže s sebou vláčíte bouldermatku a chcete vyzkoušet kroky, které těší každého milovníka rozmanitých pohybových vzorců, nenechte si ujít kámen „Leprikón“, kde je pěkná boulderová postupka (viz obr).

A) Parožinky 5C B) BudSpencerovka 6B C) Projekt  Foto: archiv Nadzemí

D) Larvák 7A E) Leprikón 5B

Foto: archiv Nadzemí

Pelcova plotna

Nejvýše postavený sektor bývá často v horních, jemných partiích zasypán listím a jehličím. Je vhodné zde provést jedno zkušební slanění a trochu si opucovat jemné vlnky nejtěžší cesty v oblasti „Jiffy“ 8+/9-, neboť jestli se vám povede rozšifrovat klíčový výlez před oblý bočák, není jisté že vám nemůže smeknou právě ve špinavém výlezu. V pravé části za stromem si vzpomínám na jeden boulderový směr, nebo spíše projekt.

Plotna pod Barborkou

Na jemné rajbasové lezení jsou nejlepší české písky. Ale kdo má z jara hned naskočit do obávaných klasik v Ádru „Decháče“ a „Letecké“, když se nerozleze v něčem více zajištěném. Kromě Čertových skal u Lidečka je Barborka skvělou volbou pro moravské lezce a v cestě „Nýtová“ 7 a „Poustevník“ 6+ si užijete i trochu toho šimrání při krocích na tření. Nýtová cesta odpovídá po vlastním jištění stupni E3 5c. Nejhladší směr „Barborka“ 8+/9- je vhodné napřed pozkoušet s horním lanem například po vytažení „Mirkové cesty“ 6-. Je to proto, že u této staré hákovačky úplně neodpovídá jištění směru, kudy se snažíte o volný přelez. Na ten je potřeba od prvního jištění slézt a vyhounout se do oblých stupů nad hlubokým zářezem přes schovaný spoďák. Vyšší partie se pak dají při dobrém tření poměrně slušné „uplácat“ a klobouk dolů před Svištěm, který si to smrknul po vlastním jištění v obtížích odpovídajících cca E5 6b. Vpravo nad plotnou se nachází ještě jeden méně známý rajbas přes osamělý prstýnek. Musím přiznat, že tento „Rajbásek“ 6+ patří k prvotřídním výdrbům, které nemají moc přelezů. Vpravo od něj se nalézá boulderový projekt odhadované obtížnosti kolem 8A.

Ležák 6C+ Foto: archiv Nadzemí

Čtvrtá skála

Pro extrémisty se z náhorní stany vylouply dvě boulderové perličky. Tyto morfologické taškařice patří pro někoho k neřešitelným problémům, kdy prvně jmenovaný „Ležák“ 8+ vyžaduje rozpětí kondora a zpevněné tělo ve výlezu z oblého sokolíka a v druhé „Nošovické“ našlapáváte do jednoprstovky na spoďák a druhou se snažíme podlachnit oblou fontáčkovou hranu. Díky dobrému dopadu se dají obě cesty zvesela lézt jako 6C -7A bouldery podle výšky lezce. Bez opakování je zdá se být nejištěná cesta vedoucí z vhloubení cesty Nošovická doleva přes jemné misky "Johny Dawes" 8-.

Barborka - Johny Dawes 8- .

V roce 2004 a 2005 v údolní členité stěně vznikly četné výstupy střední obtížnosti, které patří asi k posledním přelezeným směrům na Barborce. I přesto četný potenciál si na boulderovou renesanci této oblasti budeme muset počkat.

Pátá skála

Pátou skálu mám nejraději. Jsou zde přesně ty cesty s charakterem, které vyhledávám. „Hrana“ 7+ vás zavede na exkurzi do světa „panelákových hran“, u kterých chvíli trvá, než se naučíte lézt. Ještě vypečenější otazníkům budete čelit v cestě „Komu voní hrana“ 8+/9-, kde nic jiného než technika lezení nohou a umění mantelového výlezu, vás nahoru nedostanou. 3D lezení po ementálu skýtá převislá a velice oblíbená „Žoržova cesta“ 5+. Zvládli jste ji s prsem v nose? Zkuste vedlejší „Úlety“ 7+. Nejedná se o vertikální breakdance ani mazurku po madlech, hezky od každého trochu, tak jak to umí příroda namíchat nejlépe. Taky pod uvedenými cestami vedou pěkné bouldery s dobrým dopadem.

Matty v hraně 7+.

Komu voní hrana 8+/9-  Čaj sólo.

Za Pátou skalou je schován ještě jeden boulderové skalaisko, kde vedou spíše lehčí bouldery a traverzy po parádních chytech.

Závěrem

Barborka stojí rozhodně za návštěvu, vezměte rodinu nebo kamarády na oběd motorestu Samota, na pivečko pod hradem a večer se dá se svolením zaparkovat u sklepů, kde je plácek na spaní a taky posezení. Druhý den můžete zajet na Břestek na slunné lištičky, nebo na větší výlet na osamělý Buchlovský kámen.

Čaj