Mzda Strachu

V sedmdesátých letech byla odlehlá část Prachovských skal – Babinec, suchá jak troud. Pod převislou stěnou věže Kladivo se jednou setkali lezci, kteří patřili k tehdejší pískovcové špičce – Petr Mocek, Joska Nežerka, Miroslav Bena a Karel Živný a rozhodli se vylézt divokou JZ stěnou, do té doby vnímanou jako nezlezitelnou.

Kladivo na dobové pohlednici. Foto: www.lkp.cz

Petr vzpomíná, že se rozkročil do rozporu z předskalí. Po něm vylezl Bena, který vystavěl na rukou Pepu Nežerku, který se zachytil za balkónek na konci převislé stěny. Následně se stavění rozpadlo a Joska byl hecován k obtížnému zvedu na polici a natlučení kruhu až do rajbasu. Vrcholový rajbas byl třešničkou na dortu pro mistra lezení na tření – Petra Mocka. Na devítkové rajbasové kroky měl tehdy nepřekonatelnou obuv, bačkůrky s mechovkou a tak se mu povedlo tento husarský kousek vylézt.

Rozebírání taktiky. foto: Jirka Všetečka

V dalších letech bylo pár pokusů o zopakování, ale zejména se spekulovalo na tím, jak se povedla Petrovi vylézt tak obtížná hladká stěna, kde v horních partiích hrozí pád na zem. Až mladá prachovská generace, oprášila zelený kožich této skalní věže a po několika neúspěšných pokusech se jim povedlo první opakování této legendární cesty.

První stavění bylo moc blízko. foto: Jirka Všetečka

Jednoho z domácích protagonistů Vítka Lachmana jsem se zeptal, jak to s jejich přelezem vlastně bylo:

Je to už hodně pátků a neděl co autoři cestu přelezli poprvé, vzpominám si na přednášku Josky Nežerky staršího, co měl tenkrát kousek od Jičína na fotku z kladiva co si pamatuju byla na ni týpek (tuším Mocek) skoro v lehu a přes něj přelezenej právě Pepíno na cestě k prvnímu kruhu. To jsem cestu znal prakticky jen z téhle fotky, protože celej ten rajbas byl extrémně zarostlej mechem a vůbec jsem na ni neměl pomyšlení! Šlo taky o to že prvovýstupci měli k dispozici cca 2m vysokou věžičku která byla pod cestou a později spadla.

foto: Jirka Všetečka

K přelezu bylo tedy potřeba překonat dvojité stavění a pak ještě dostat na výrazný hrot. Nato dlouho nebyli lidi ani odvaha, možná jen někde vzadu v hlavě a jedině ve snu! Až jednou jsem dorostl do věku kdy jsem si myslel, že by bylo dobry to zkusit! Kamarádům se to líbilo, takže jsme se 10.7. 2010 sešli v hojném počtu pod kladivem a poprvé to zkusili.

Nepříjemný zved ke kruhu. foto: Jirka Všetečka

Nejprve jsme museli zjistit že bez očištění to opravu nemá cenu (mech opravdu nemá tak pevné kořeny aby udržel v takovým rajbasu váhu lezce) takže tenkrát Mazi s Ještěrem narychlo začali rajbas čistit před pokusem. Čištění bylo však nedostatečný, takže cesta byla hrozně těžká, protože nebyly vidět mírné nerovnosti který bylo potřeba vidět!

Vít Lachman na balkóně. foto: Jirka Všetečka

Ani to stavění nebylo z prvu taková sranda! Nejprve jsem nedostal do hrotu, pak jsem do něj dostal jednou rukou, což bylo málo. Když už jsem tam byl oběma rukama a pyramida se najednou rozpadla  jakoby se s ní rozpadla i moje psychika a odhodlání se vyšvihnout ke kruhu, následoval tedy pád, po kterým jsem byl sám překvapen co se událo, vlastně neudálo, každý nastavil ruce nahoru a společně mě ztlumili tak, že můj pád jsem pocitíl asi jako výskok metr vysoko.

Pískovcová technika. foto: Jirka Všetečka

 foto: Jirka Všetečka

Mohlo tedy dojít na další pokus, který byl uspěšný a my společně dobyli kruh! Následné pokusy byli kvůli množství mechu utopické. Další pokus proběhl už za mnohem menší podpory kamarádů, to bylo v době kdy nám po posledním slanění na Sv. Václavu zbylo v sudu nějakých 20 piv. Tak jsme si řekli, že je půjdeme dopít pod kladivo a zkusíme u toho pokus, přeci jen jedno, dvě piva dodá velkou odvahu! Na stavění se nás tehdy sešlo uplně akorát a my na druhý pokus opět úspěšně vystavěli ke kruhu. Skála byla očištěná líp ale pořád nedostatečně, takže jsem to vzdal z důvodu nevědení si rady ve stejném místě jako minule. Pak jsem jistou dobu o kladivu nechtěl moc slyset. Přišlo mi, že nato nemám po technické stránce ani možná po morálové...voda v řece ale uplnula zase o sezónu a půl a já byl na kladivu odhodlanej ho vyčistit a vylízt!

foto: Jirka Všetečka

Adam Chrpa v obtížném rajbasu. foto: Jirka Všetečka

 Zůstalo se ale jen u čištění...Až přislo letošní suchý léto. Rajbas byl z 90% očištěn tak jsem jednou u piva kamarádům navrhnul zkoužku číslo tři! Ty se nejprv smáli, pak říkali abych to už konečně vylezl, tak jsem je utvrdil v tom, že už cejtim bejt dostatečnym mužem, co nato má koule. Tak jsme se dohodli na pátek 14.8. Lidí se na tuhle taškařici přišlo podívat hodně, což se mi děsně líbilo! První pokus vypadal ale zle, stavěcí pyramida byla moc blízko u stěny a nízko, do hrotu chybělo hrozně moc! Na podruhý to bylo jiný kafe!

foto: Jirka Všetečka

Takže jsem se přidržel levou hrany, pravou mini sokolíčka, bral pár kilo Barbímu postavil se mu na hlavu a rázem držel hrot, pak už jen tři kroky ke kruhu. Pak přišlo krutý zjištění, že všchny moje lezečky jsou na rajbas dost tvrdý! Následných cca deset pádů z různých krokových variácí vedl k tomu, že jsem nedolezl ani tam co minule a předminule, tak jsem první konec lana svěřil Adamovi Chrpovi který si cestu chtěl moc zkusit. Na něm bylo už od prvního pokusu vidět, že by to mohl být jeho den D.

Video z neúspěšného pokusu.

První pokus ujela noha, druhý pokus vytvořil novej "high" point cesty a pěkným pádem a následným veletočem ukázal přísedícím, že pád o metr výš než teď, bude hodně blízko k zemi. Výš byl ale žlábek hodně položenej a nerovnosti na něm vypadali pěkně! Další pokus...zved do římsy udělal pekně pak jeden težkej zdvih, rozkročení doprava do dírky, težkej zdvih ustál...pak se pomalu sunul až do místa kde bylo jasný, že je zemi blíž a blíž až do doby kdy se dostáva "pod zem" v tu uz ho ale jistíme s Mazim oba, ja nad jistítkem a mazi pod! V tom se Adam navalí na stup a chytne výlezovou hranu. Jóóó má to! Byly to trošku nervy ale určitě to mohlo být mnohem horší!

Adam po přelezu. foto: Jirka Všetečka

Pětiletý cyklus je pokořen! Já mám radost, jako kdybch to vylezl já, jsem rád, že se nikomu nic nestalo a že to byla moc pěkná kulturní událost! Já bych řekl, že ten rajbas klidně může být VIIIc nebo IXa...Adam říkal, že by tomu dal VIII. Prej je to kombinace Kouzelnýho Zrcadla, Ranveje a ještě nějaký cesty...nevím...já bych řekl, že je to pěkněj mazec! Jak lezecky, tak morálnově, lezec musím mít opravdu veliké (víc než kde jinde) odhodlání cestu pokořit, nedostatečné odhodlání může skončit myslim na JIP možna dokonce LDN! Řekl bych, že podobnou cestu na Prachově budem hledat těžko! Takovejhle zelenej rajbas se stavěním už tu není...je tu par stěn co se leze hodně málo (většinou neprávem) pak je tu pár spár, co se leze málo (myslim, že ani z poloviny nejsou tak hrozný jako spáry v Ádru, jen jsou mimo povědomí spáro-lezců).

Pozorný jistič. foto: Jirka Všetečka

Co doporučit na závěr? Doporučuju, jestli se vám cesta aspoň trošku zamlouvá jít si ji zkusit aby jste poznali co znamená stát pěvně na nohách, rukama hladit zrnka písku a v hlavě mít opičáka co sedí s banánem na vrcholu a smějě se!

Hodně zdaru a opatrnosti!

Přišla gratulace i od autorů výstupu:

"Tak to je paráda, to moc gratuluju borci, jako lezeckej důchodce z vás mám velkou radost :). Taky bylo na čase. Už jsem se bál, že to bude s Mocanem navěky, jako s rekordem Kratochvílové na 800m.... No a jaký byly dojmy? Asi jako Ty naše, nebo v poho?" Joska Nežerka