Výlet na Peak District

Anglické lezení mě vždy dost bavilo. Asi je to dáno tím, že jsem spíše kvaker než questař. Baví mě vyždímat zážitek i z cest, kde to není zaviněno závratí z extrémní expozice. V Peak Districtu se zřídka přehoupne výška skály přes 15m i přesto, že se například jedna z oblastí Stanage Edge táhne v délce šesti kilometrů. V celé této kamenné mase však nenaleznete jediný fixní železný bod jako je nýt či skoba. Je proto poměrně zábavné zde vyvazovat štandy z friendů a smyček a užívat si lezení po vlastním jištění, nebo jen tak na sólo popolézat lehké cesty a bouldery.

Stanage Plantation. V pozadí boulder "Joker" 8A. Foto: Jan Šálek

Vyrazil jsem s kamarády navštívit centrálu firmy Wild Country, která sídlí přímo v srdci Peak District napůl cesty mezi Sheffieldem a Manchesterem. Už měsíc před odjezdem na mě šly mrákoty, že budu muset lézt s týpky, kteří vyvinuli Beastmaker a dělají shyby na malíčku jedné ruky a moc mi nepřidal i vtípek o tom, že v této firmě každý leze 8a.

Burbage South s vřesem, který v létě kvete fialově. Foto: Jan Šálek

V Sheffieldu jsme byli ubytovaní s týmy ze zbytku Evropy. Pobavilo mě, jak se u snídaně jeden Němec divil Švýcarům, že neznají Johnyho Dawese atd.

Pro ty, kteří jej také nepoznáte přikládám video:

Prostě historky o těchto vertikálních čarodějích baví i někoho jiného než mě, jupí. Dopoledne nás čekalo představení lezeckých novinek na rok 2016 a následně lezení a testování vybavení v Millstone.

Hlavní sektor Millstone. Hranu vlevo "Technical Master" (6B) vylezl Johny Daves jen s použitím levé ruky. Foto: Jan Šálek

Millstone bych charakterizoval jako rezavý skalní amfiteátr s několika sektory, kterému dominují krásné spárové linie a zubaté hrany, ze kterých asi nejspíše budete znát „Masters Edge“, která patří k nejvyhledávanějším cílům na ostrovech. Počasí se udávalo v deštivém fotbalovém stylu „pojď sem, kam jdeš“ a tak jsme dali za vděk toprope cestám, které jsme mlaskali jednu za druhou.

Svatá trojice: Vlevo "Edge Lane" s rajbasovýcm cruxem, který je až úplně nahoře a nelze zajistit. "Green Death" - Kout s klíčovými místy v 10 metrech kolem rezavé skoby a "Masters Edge" bez dalšího komentáře. Foto: Jan Šálek

Vlevo stojí nejlepší spárař UK - Pete. Foto: Jan Šálek

Krátkou lehkou dvojspáru, E1 prstovku na pohodu a následně pecku „Tea for two“ E4 6a, kterou jsem podle názvu nemohl vynechat. Spára skončila po 10 metrech a pak následovalo 5 metrů 7a lezení po drobných lištičkách se špatnýma nohama. Na prvním by to byla parádní výzva, stejně jako nejhezčí spára v oblasti „London Wall“, ale začalo poctivě pršet a tak jsme dali za vděk pohostinstvím „U máleho Johna“, kde měli místní specialitu „Fish (Whale) and Chips“, porce nevídaná a chutné pivečko.

Stylová farma na turistické cestě u Stanage. No nedej si zde kafe. Foto: Jan Šálek

V Anglii vás nevlídné počasí nemůže zaskočit. Každý s deštivými dny počítá. My jsme v takovém případě vyrazili do kulinářské díly sheffieldských lezců „Climbing Works“. Někteří  vás znají šéfkuchařku Shaunu Coxsey, která dokáže na závodech díky svým receptům zle zavařit soupeřkám a nemá zde rozhodně špatné zázemí: velká boulderovka, steepboard, campusboardy a závodní stěna s připravenými bouldery.

Climbing Works. Vlevo závodní profily. Foto: Jan Šálek

My tu potkali legendu Rona Fawcetta, který ve svých 60 stále drží krok s šikovnou omladinou Některé bouldříky, které pokusoval mohly být i obtížnosti 7A. V rohu pokusoval šedé, nejtěžší bouldery povědomý klučina, vypadající jak Ben Moon zamlada. Stále mi hošan někoho připomínal a o dva dny později, když jsme snídali v Hathersage, v pěkné kavárně, mi to sepnulo. Ten nemluvný borec, co popíjel dvojité espresso u vedlejšího stolu nebyl nikdo jiný než James MacHaffie.

Divočák, který vylezl slavný projekt Meltdown, plotnu za 9a, na které si vylámali zuby i Dawes, Moon a další. Zapředli jsme do řeči, vyměnili maily a snad se domluvíme na nějakou sešnu na píscích nebo v břidlicových lomech v severním Walesu.

Zátiší na Gritu. Foto: Jan Šálek

Schopnost lezení na tření patří na Gritu k nejnutnější lezeckým dovednostem. Foto: Jan Šálek

Nad vesnicí Hathersage, kde stojí jeden z nejlepších outdoorových obchodů na ostrovech, se nalézá oblast Stanage „jeden velký chyt“, jak ji popsal Dawes. Opatrně se rozlézáme v Hard Very Severe cestách, cca kolem 6 UIAA a zvykáme si na příjemné tření, které grit nabízí. V členité skále některé oblé police pozlobí, ale podle výběru z průvodce „Stanage – The Definitive Guide“ vybíráme tříhvězdičkovky, třešničky na dortíku a musím uznat, že byly skvělé. Abych přirovnal tuto oblast k něčemu českému, tak mě napadají Čertovy skály u Lidečka“, akorát bez kruhů, více členité a dlouhé 6 km.

Vláďa a Gabo v perfektní tříhvězdičkové cestě ve Stanage. Foto: Jan Šálek

V této oblasti jsme lezli několik dnů a to všehochuť. Dávali jsme přednost klasikám a například ubíhající sokol „Unconquerables right“ s nohami na tření byl famózní. Klobouk dolů před Joe Brownem, který si to v lojzovkách sfoukl na sólo v roce 1949. Nádherný kout „Goliaths groove“ z roku 1947 také nebyl zadarmo o čem svědčily zapadané erárky v klíčovém místě 5 m nad zemí.

Klíčové místo v cestě „Goliaths groove“, vlevo známá nejištěná hrana "Ulysses bow" od Jerry Moffatta. Foto: Jan Šálek.

Bouldering jsme okusili V Burbage na fotogenických valounech s jemnými miskami a ve Stanage na známých kvádrech, kde nenalézt do „Pebble Arete“ 6A, „Deliverance“ 7B nebo „The Green Traverse“ 7A by byl hřích. Všude skotačily lezecké rodinky s dětmi a teplý jarní den sliboval parádní polezení.

Před skokem v Deliverance. Foto: Jan Šálek.

Jason v „Pebble Arete“ 6A. Foto: Jan Šálek.

Nakonec jsem měl největší chuť z přelezení boulderu „Silk“ 7A+ od Johnyho Dawese. Vypečený silový boulder přes oblou hranu je přesným rukopisem autora  - perfektní záležitost. Od nejištěného dolezu v neméně hladké plotně po „namalovaných“ stupech mě odradila absence další bouldermatky a tak se mohu těšit na další podzimní setkání.

Nástupový boulder cesty "Silk" E6 6C.  Photo: www.ukclimbing.com

PS: Už vím proč mají britské primaloftky vnitřní síťkované kapsy – jsou na lezečky. A taky, že stahování na spodku nohavic není na okrasu – bez této vychytávky se na Gritu na vrcholu skály neobejdete. Proč zde mají stále dva kohoutky zvlášť na teplou a studenou vodu jsem však nepřišel.

Čaj