Dobro došli! Chorvatsko – Split

„Repetito est mater studiorum“. Tuto větu mě učila učitelka latiny na gymplu a já odpočítával pomalu plynoucí minuty strachu před zvoněním. Učitelce jsme říkali brutální Brigita a jako dvanáctiletý parchant jsem rád při hodině v myšlenkách zabrouzdal do chorvatských vod, kam mě rodiče každoročně brali.

Výlety s rodiči stejně jako Chorvatská riviéra, přecpaná auta a nabalené řízky ve mně vzbuzovaly podezření. Vtipný byl i tehdejší pocit trapnosti, když  jsme po ulici narazili na další Čechy. S odstupem času, kdy za stejné peníze, jaké dáte za benzín a permity při cestě autem, můžete zaletět na Kanáry nebo Malorku, zdá se lákadlo jadranské dovolené mnohem menší než kdysi.

Kláštery na Marjanu. Foto: Jan Šálek

Ale jsem tady. V kufru lezení, vybavení na kitesurfing a pár plecháčků plzeňského, nezní jako špatná dovolená. Na Hvaru bude příští dny dobře foukat a někdo mi povídal, že jsou zde nové lezecké oblasti na severu ostrova a ne jenom profláklý Cliffbase, kde byznys dávno nahradil lezeckou pohostinnost.

Výhled na pláž ze skal. Foto: archiv Jan Šálek

První zastávku děláme ve Splitu, který má super starou část města a jeden z mála lezeckých krámů „Iglu Sport“, které v Chorvatsku neleznete. Kdysi jsem se již zastavoval na zeleném poloostrovu Marjan, který s centrem města bezprostředně sousedí. Zažijete zde parádní kombinaci outdoorového víceboje – ranní a večerní lezení s během a koupáním. A to vše pár metrů od sebe. Pod lezeckými sektory u moře pohodová nudapláž, kde můžete beze studu opékat chachrňu a nahřívat pelikána a v případě nouze tam poslat desetiminutový výlet pěškobusem do centra na kafe a sladoled (už oblečení).

Převis Kleopatry. Foto: Jan Šálek.

Lezení je slušné. Žádné Ceuse, ale je z čeho vybírat. Šedé stěny vykapaných žiletek střídají úzké sektory převislých madlovaček. Nevylézt si například „Kleopatru“ 6b+ v západním sektoru je hřích, cesty okolo jsou doslova „balkánský kýč“. Když už vás začnou nudit madla až běda, „Čarlijev klub“ 6c vás může v koncovce trochu potrápit.

Fotogenické kvaky u silnice. Foto: archiv Jan Šálek

Nejzajímavější je však východní cíp tohoto skalnatého pásu, který je zkrášlen vlepenými svatyněmi místních mameluků z dob dávno zašlých. Skály jsou zde ve 2/3 říznuté strůpkem a to dává místním peckovačkám jadrnou příchuť laktátu. Není divu, že zde naleznete také nejtěžší cestu oblasti „Millenium“ 8a a pár dalších 7céček pro lačné sporťáky.

Hned za touto baštou místních lezců, kde serpentýny vyplivují uřícené běžce, cestu lemuje vyhlazený pás nízkých skalek, který mě upoutal svoji barevnou rozmanitostí. Starého krasaře nedoradí  ani tu a tam oleštěný stup a kvakerský charakter těch pár cest, které stojí přímo u cesty. Lézt se musí vše a basta.

Na den, dva lezení je to tu super. Už se těším na Markezinu grodu, tučný pás skal, které jsme míjeli na dálnici při vjezdu do Splitu.

PS: Víte o tou převislém boulderovém sektoru, hned na pláži v Omiši?

Čaj