Ve stínu hradeb kamenného cestra Splitu jsem končil popis své cesty za chorvatským lezením. Rád bych dodal i stručné informace o tom, jak se vyvíjelo chorvatské lezení a jeho různá odvětví.
Moře a skála. Omiš. Foto: Archiv Jan Šálek
První zmínky o skalních odvážlivcích jsou zaznamenány ve vysokých vápencových stěnách v Paklenici. Sportovní lezení začalo o mnoho později rozkvétat na poloostrově Marjan, nedaleko Splitu, kde se v polovině 80. let konaly i první závody ve skalním lezení. Dvousettisícové město Split bylo a je stále lezeckým epicentrem v Chorvatsku. Vznikl zde první lezecký klub Marulianus a v současnosti zde v nedaleké Markezině gredě dochází k největšímu nárůstu lezeckých cest a obtížných projektů, na které vyráží i známí zahraniční lezci. Naposled si například na těžkých projektech a cestách "vylámali zuby" francouzští lezci Charlotte Durif, Francois Lombard, Olivier Fourbet, Titouan Dechamboux, kterým se úplně nevydařili onsajty, neboť zdejší vápenec nepatří k nejlépe čitelným.
Tomáš Mrázek a jeho OS v cestě "Tvrdava Klis" 8a v Markezině Gredě.
My se ale vrátíme k zelenému poloostrovu na který rádi vyrážejí směrem od Splitu běžci v svítivých úborech. Nedaleko od běžecké trasy se svažují vápencové útesy přímo do hluboké mořské vody a nabízí tak skvělé povyražení v letních dnech, kdy se po vzrušujícím lezení nad vodou ochladíte skokem z vrcholu útesu do moře. Nejblíže lezecké oblasti Marjan naleznete útes Katsuni, který je nedaleko výrazného parkoviště, ze kterého ústí asfaltka dolů na pláž. Nejedná se sice o lezení nad vodou alá Mallorca, kde dlachníte kamené hady v převislých žebrech. Zde tancujete v hladké stěně po lištách a spíše než strach pocítíte příjemný osvěžující pocit z blízkosti vodní hladiny.
DWS, Katsuni. Foto: Archiv Jan Šálek
Deep water soloing získal oblibu právě na dalších nedalekých splitských útesech – Katalinka a Sustipan, na které je ovšem vhodnější vyrazit na člunu. Jsou zde už vyšší mordy sahající ke stupni 7b+ a na rozdíl od Mallorcy, zde neřádí žahavé medůzy. Jen pro zajímavost zmíním, že nejtěžší DWS v Chorvatsku leží u národního parku Kornati, kde je také doposud nejtěžší vylezená DWS cesta „Ring of fire“ 8b+. Tuto monster linku vylezl po dvoudenním nacvičování britský lezec Steve McClure. Odvážlivci se mohou těšit na "chorvatskou sodu", jelikož po sedmimetrovém traverzu stoupáte převislým břichem až do klíčového místa v devíti metrech! Svého času to byla nejtěžší vylezená DWS cesta světa.
Zátoka v Omiši. Vpravo sektor Planovo. Foto: Archiv Jan Šálek
Asi 50 km jižněji, v místě kde se řeka Cetina vlévá do moře, stojí město Omiš, které bývá častým lezeckým cílem. Ono lezci nejsou dvakrát ochotní trajdat po dlouhých nástupech a tak položené šedé plotny, vedoucí hned za parkoviště, se těší velké oblibě. Odjištěné je vše vítečně. Sektory Planovo a Babina Bara jsou přímo labužnické pro méně zdatné lezce, kteří preferují spíše plotny než převisy. Abych netvrdil, že je Omiš jen pro lowridery, tak přidávám následující čísla: Celá oblast Omiš nabízí 14 lezeckých sektorů a přes 200 cest. Jsou zde hlavně jednodélky, ale lezl jsem i parádní 200 metrové vícedélky, kde je člověk "smedný jak ťava". V kuloárech se navíc mluví o dalších super sektorech v Omiši - Gospinica atd.
Sektor Planovo. Foto: Archiv Jan Šálek
Kromě lezení Omiš nabízí lecjaké jiné sportovní vyžití vodáckého charakteru, výlet na kolech, kaňoning a dokonce i vysoké lanové skluzavky nad celým údolím v celkovédélce přes 2 km a jednotlivé až kolem 700 metrů. Na takovéto komerční srandy moc nejsem, ale zde jsem si říkal, příště jdu do toho – pecka. Zde je odkaz.
K moři berte matrace a ne lehátka! Foto: Archiv Jan Šálek
Jako takový tajný bonus jsem objevil před lety bouldering přimo u mořské pláže asi 500 metrů severně od omišské zátoky. Jsou zde perfektní převislé bouldery po huekách, kapsách a madlech velkých jak klika do pekla. Kopretinky se mohou slunit a borci zadřít šponu nad písčitou pláží, kde případný pád zády do písku vzbuzuje méně obav než úžeh středomořským sluníčkem na lehátku.
Omišský přímořský bouldering. Foto: Archiv Jan Šálek
Na Hvar se nám nakonec nechtělo a tak jsme nepohrdli klasickou nabídkou bigwallové Pekelnice (Paklenice) a výletem za lezením na Pag. O tom zase příště.
PS: První částmého výletu z Chorvatska je zde.
Čaj
NADZEMÍ - Úvod
O projektu
Redakce
Pro média
Přidej článek
Inzerce
Lezecká škola
Plánované akce
Lezecké blogy
Kontakt
© COPYRIGHT 2009 - 2023 NADZEMI.cz Česká republika. Všechna práva vyhrazena. Fotografie a texty jsou chráněny autorským právem a jejich použití není možné bez svolení autora.
Partneři | Tento web vytvořila digitální agentura a Grafické studio 321 CREATIVE CREW. | SEO optimalizace 321 |