Paklenica

Kdyby měl starý Dinko literární střevo jako Hrabal, mohl by napsat román z hospodského prostředí s názvem „Stařec, hory a moře“. Potkal jsem v životě jen málo míst, které se mohou pochlubit kombinací horského lezení, průzračného moře a čerstvých mořských ryb, které jsou servírované a vykostěné před vašimi zraky s gracií starého znalce, kterému léta neubírají na vlasech a potutelné jiskře v oku.

Zřícenina majáku ve Starigradu. foto: archiv Nadzemí

Řeč bude o Starigradu a blízkém národním parku Paklenice. Tento horský průsmyk nabízí úžasnou kombinaci vícedélkového lezení po neoklouzaném vápně a následného odpočinku ve stínu zříceniny majáku u sklenky červeného Vranace.

Jezdím sem téměř každý rok a s radostí ukrajuji sousta z nabídky velkolepých cest, které mohutná stěna Aniče Kuk a její menší fela Debeli Kuk nabízí.

Vybere si opravdu každý. Zvyknout si na místní vápenec můžete v komfortu jednodélkových cest s dobrým dopadem, pardon, s kultivovaným místem na odložení batohů, nedalekých toalet a občerstvení, kde neuděláte chybu volbou espressa z automatu ani s oroseného Ožuska z lednice.

Anica Kuk, foto: archiv Nadzemí

I v parném létě nejvyšší stěna Aniče skýtá stín, a tak pokud máte políčeno na nějaké z klasik, které nepřekypují extrémním lezením, nemusíte se obávat z nesnesitelné dehydratace a úpalu v této 300 metrové vápencové hradbě.

Na jaře a na podzim je tu ovšem nejlépe. Naproti Anči, přes zařízlý kaňon stojící stěna Debelího Kuku vás nechá vyhřát na jadranském slunci a v záloze číhá položený Veliký Kuk  s těmi pravými cestami pro první zkušenosti s vícedélkovým lezením.

Tip na rest day, kde ovšem odpočinek od aktivního pohybu stěží naleznete, je nejvhodnější nedaleký kaňon Malé Paklenice. Čekat vás bude perfektní celodenní tůra, kde některá místa budou spíše připomínat kaňoning či bouldering na vodou ohlazených balvanech.

Malá Paklenica, foto: archiv Nadzemí

Na 30 km vzdálené pláži Nin například můžete zakusit první osedlání draka na moři v pohodlí dosažitelného dna a pískovcové pláže. Máte-li vlastní Kite (spíše větších rozměrů), mám jeden malý tip. Někteří místňáci ze Zadaru preferují méně známou pláž u vesnice Ljubač, která se rozkládá o údolí blíže a co do kvality si nezadá se svou populárnější a více navštěvovanou polovičkou.

Už jsem vás dostatečně namlsal k návštěvě?

Zde je pár tipů na pár notoricky známých výstupů, které patří k tomu nejlepšímu, co Paklenice nabízí:

Mosoražki 5c

Klíčová délka Mosarašek 5c, foto: archiv Nadzemí

 Na „Nosorožky“ je dobré si přivstat. Je to nejpopulárnější cesta na Aničku. Rozehřejete se v položených čtverkových délkách a až budete z pohodlných štandů opěvovat krásu okolních rozeklaných vrcholů, nezapomeňte vytáhnout iPhone s fotkou nákresu cesty. Mohlo by se lehce stát, že zapomenete odbočit v traverzových délkách a rázem budete čelem sedmačkovému lezení, kterým propletené okolní cesty původní směr narovnávají. Ke konci stačí zadřít šponu v 5béčkových koutech, ale šestkoví lezci by neměli zaváhat i přesto, že se dosáhnutí vrcholu zdá být nekonečné.

Zajimavé skalní struktury v horních partích Mosorašek, foto: archiv Nadzemí

Velebitaški 6a+

Těžko říci, která z těchto cest je pěknější. Zdatnější lezci spíše preferují tuto kolmější, vzdušnou cestu. Po členitých nástupových délkách si užijete svačinu na skalním uchu. Odtud zase zbystřit v orientaci a lehčím terénem hore háj. V batohu nezapomeňte kromě kindrvajca a kondomu také čelovku a tenisky, neboť sestup s lezeckých lojzovkách, nebo potmě by snadno mohl připomínat chorvatský masakr vápencovým břitem.

Stup a jeho skvělé cesty, foto: archiv Nadzemí

Albatros 7a

Ten kdo chce zažít v horních partiích pověstné nejhezčí lezení v Paklenici, musí se prokousat přes přísnou vstupní osmičkovou délkou. Vyhazující, převislá spárka nepustí zadarmo ani setsakramentsky silné pytlonoše ze Smíchova. Následuje odpočinek v exotické jeskyni, která skrývá více fauny, než by bylo leckomu po chuti. Ono je lepší raději nevědět co ti šramotí za zády. A tak se vydržte při podezřelých zvucích věnovat jištění hekajícího druholezce s krosnou na zádech. Nahoře slíznete sladkou smetanu.

Horní partie Klinu, foto: archiv Nadzemí

Klin 6c

6c nuda? Rozhodně ne zde. Už Ti začne lepit v teplákách, když budete škruntat kopačkách v krátkém  6a+ traverzu do aniččiného klína. Procházka růžovým sadem nejsou ani otevřené 5béčkové kouty a klíčová délka vám následně zatlačí oči. Jakmile vám někdo (nebo průvodce) řekne, že se zde dají skvěle spojovat dvě délky na jeden zátah, hned jej škrábněte největším hexentrikem po palici. Tahal jsem s vyplazeným jazykem lano jak holínky z latríny a prosil strýce Laďu ať mi příště koupí ty nejtenčí švihadla, které mu synci v Hudy podstrčí.

Pětbéčkové kouty v Klinu, foto: archiv Nadzemí

Když zdrhnete z výše uvedených cest z třetí délky se smrtí v očích a skořicovým jazykem na trenažérech, buďte dobří. Spravit chuť si můžete opodál ve vytuněných třídélkovách na položený Stup. Rajbasové žlaby jsou zde jak vystřižené s časopisu „Dobro došli“ a neriskujete tříhodinový karambol, když se rozhodnete zkusit sestup z vrcholu Aničky na opačnou stranu stěny, kde to samosebou musí být podstatně kratší a pohodlnější. Kolem vás pak budou jak ožralí kamzíci klopýtat pomýlení lezci, kterým škodolibí kamarádi doporučili tento zloprásk ferrata sešup.

Vlevo Debeli Kuk, foto: archiv Nadzemí

Jo něco jsem povídal o Debeli Kuku, tak tedy výběr z bobulí je zde:

Senza Pieta 6b+

Před klíčovým traverzem, foto: archiv Nadzemí

Krása střídá nádheru. Po zkušenostech z předcházejících výstupů budete spolu s druholezcem mít už dopředu  sevřené půlky se známého fotogenického 6b+ traverzu. A ono ejhle, je to celkem v pohodě. Hned jak polevíš a vypustíš endorfin, tak Tě zle poškádlí následná délka s rajbasovým zvedem z pekla. Kroutit hlavou pak nepřestanete až na vrchol. Pětkové délky zle zatápí nad kotlem, ale když už se sem vyštracháte, tak nemám strach, že byste šli z půlky stěny s pláčem domů. Z vrcholu raději neslaňujte přes závodní 6c+ hladkou stěnu, ale travnatým koutem. Mohl by vás potkat stejný osud jako známou, které se zde seklo lano a místní záchranáři tuto dvojku nechali pěkně vycukat než jim šli nad ránem naproti.

Rajbasová prověrka v Pietě, foto: archiv Nadzemí

Slovenski 6a

Máte rádi komíny a spáry? Tak je tato cesta pro vás. Z vajíčkovitého vhloubení nad položeným nástupem budete teskně tancovat jako za mládí na Tublatanku. Na tyto případy je dobré mít z hospody ozkoušené triky z tance pata-špička a pojď sem, kam jdeš. Ono psané 5c je spíše 6b,dle místních všeználků. Nahoře beztak utečete do tutového směru za 6c, kde vám bude dělat společnost kilo supích hoven v hnízdě a ošemetný převis nad vámi.

Když už jsem zmínil lentilky na dortu, tak nesmím zapomenout na suchý, sežvejkaný korpus z pukavce:

Diagonálka 6a+

Když někdo nešprechtí po emericku, tak může za číslem přehlédnou cosi o „scary offwidth“ a jiné nedůležité detaily z popisu této cesty. Už v druhé délce tlačíte nateklé lopaty z převisu jak František Parkinson a přitom zle startujete pincka levou nohou, která ne a ne najít schovaný ožgryndánek na stání. Když už se vypopelíte  do rajbu,tak tě to pošle do stupuholého chytuprosta a korunu tomu nasadí jakási širočina o které jste neměli ani potuchy. Ale což život je krásný.

Holý život je krásný.

První délka Piety nad oblíbenou tůňkou, foto: archiv Nadzemí

A pak ta koupačka na nahuláče pod stěnou, ta Ti smyje šrámy a vrásky z právě prožitého dobrodružství. Dinko po úžasné večeři pustí žilou své domací Rakiji a to sem zase rád vydáš jako Ti ostatní vertikální labužníci J

Čaj