Jak jsme stavěli Mistrovství Polska v lezení na obtížnost.

Stavění cest na umělé stěně?

Pro někoho špatně placené výškové práce. Pro mě spojení kreativní činnosti a radosti z lezeckého pohybu.

Kdysi mě jako pískaře oslovil Janek Bednařík, který pracoval na Klajdě, zda bych nepostavil nějaké technické cesty v kolmém nebo na hranách. Do vznikajících cest jsem projektoval všechny možné technické mazačinky, výdrby, šmeliny, taškařice a jiné krkolomnosti. Cestám od Čaje se začátečníci vyhýbali jak revizorovi a kamarádi ze skal mě tu a tam poplácali po rameni, jakože dobré vertikální zloprásky.

V roce 2014 mi došlo, že k trenéřině je to super práce. A začalo kolotoč zakázek: Brno, Bratislava, Wroclaw…cesty od 3 – 8a.

Na Mistrovství Polska mě přizval správce wroclavské stěny Pavel s Tomášem Mrázkem. Spolu s  Petrem Andrlou, kterého jsem před časem do Wroclavy přizval a na mnoha stěnách jsme stavěli společně.

První den jsme postavili 30 problémů do 7A  na  příjemné boulderovce v druhém patře stěny. Nevyhnuli jsme se hecování a tak jsme se solidně odrovnali a mě se ozvalo bolavé rameno z Mejcupu.

Boulderovka s pár novými problémy.

V pátek byly sundané chyty v závodních profilech stěny. Nachystali jsme si struktury od firem AIX, TR a rozdělili nové chyty od Lápisu na 6 cest. Mráza načrtával do papírů línie jak Ferenc Futurista a my jsme vymýšleli koncept struktur. Kluci otáčeli z plošiny trojúhelníky a my se ujali dirigentských otěží. „Jasný golfáče od AIX naopak, uděláme očička z trojuhelníků…“ A růžové sedmcejdo pro kocoury jako druhou kvalifikační cestu. Po 5 postavených expreskách na nás houkají ze země, že kurva mač moc trudné, že jsou zde přijebaný ruchy (těžké kroky), že raději jen 7B, prý jsou kobětky moc slabé. Ouki douki, zlepšit cvakací chyty, vymyslet možnost zaklíněného kolena před boulderem a ve výlezu nezlobit.

Struktury pro růžové 7B nachystané.

Kvalifikačka 7C+ pro chlopáky šla největším převisem. S Peťou jsme jim nachystali nástup po strukturách, oblinky, dlouhý poskok a mazaný a „prijebaně trudný“ zved do stropové koule. Následovaly campusové kroky pro silné Poláky, stisky ve výlezu z převisu a výlez po „rýži“. Kvalda 8A pro borce byl pamlsek - tanec mezi strukturami. Shodli jsme se s Peťou na krocích, trudně jsme zadělili silové kroky po oblinách, krocích do ramen a těžkého dolezu po hnidách. Peckovačka.

7C chlapská kvalifikace.

Kvaldu 7A pro holky jsme nechali  místním instruktorům. Finále holek si vzal pod palec správce stěny Pavel a finále kluků šlo pod taktovkou Tomáše Mrázka. Tom následně překopal celou finálovku pro holky od stavěčů z Polska, bylo to tak za 7a. Finále mělo být 7b+, sic jsme namítali, že v ČR je finále pro holky 8a.

V sobotu přijel legendární Tomas Oleksy – několikanásobný mistr Polska, mistr světa v lezení na rychlost a bývalý finalista světových pohárů. Zkrokoval si cesty jen jak jsme čekali, že to bude akorát, museli jsme pořádně utáhnout konce – malé chyty zmenšit, do nejmenších přivrutovat řezky aby se nedaly brát, no trochu jsme se zděsili. Oleksy byl silnej jak zvíře :)

Druhé kvalifikační cesty: 8a modrá a 7b růžová.

Kvalifikace

Kobětky se pěkně prošly v 7A, které je bohužel nerozřadilo. Kluci z Polska neutáhli závěr. V druhé kvaldě museli makat od začátku, popadaly pěkně v různých sekvencích 45°převisu. Dvě dosáhly topu.

Borci v první kvalifikaci zvládli příjemný nástup avšak technický a brutálně silový přepad z balkónku do stropového tenisáku je podle očekávaně znervóznil a mnoho z nich zde ztratilo drahocenné síly. V horních pasážích před topem už měli nakoupeno jak důchodce před Vánocema. Poslední krok byl samostatně po utažení od Oleksyho tak za 7A a spadl v něm i favorizovaný Marcin Wszolek, loňský mistr a držitel přelezů 9a.

Holky finále.

Druhá kvalifikace byla naše stavěčská show. Od začátku se šlapalo do plných, mazurka po oblinách nedávala chlapům vydechnout a nahoře technické krkolomnosti je shazovaly jak partyzány do zákopu. Krásně se různorodě rozřadili, těsně unikly dva topy a jen jsme si říkali, že to mohlo být klidně finále.

Chlapské finále.

Finále

Tomem předělané finále holek bylo dlouhé, ale bohužel konstantně nenabídlo těžší krok a tak tři holky topovaly. Škoda jen, že se nepostavilo 8a, ale dle Oleksyho 7c. Nicméně 3 topy taky nejsou ostuda a podle příjemně rozřazené kvalifikace byla bedna jasná pro favoritku Kingu Ociepku.

Pro borce byl připraven 8b zloprásk, kde se ukazovalo, že kluci moc neznají chyty z dílny Lapisu a některé pro nás jasné sekvence řeší brutálně silovým způsobem – a zvládají to. Favorizovaný Wczolek bohužel podcenil skok mezi dvěma tenisáky a brutálně silový průtlak do kolmějšího zvládnul jen vítěz Piotrek Bunsch. Po závodě si cestu Wczolek cestu zopakoval a tečoval topový chyt, škoda.

Každopádně to bylo super, už se těším na příští rok. :)

Čaj